Anna Paulová: Úspěch na soutěži je zúročení práce několika let

V povědomí klasického hudebního světa byla klarinetistka Anna Paulová sice už během studií na Pražské konzervatoři, nicméně rok 2015 jí přinesl zásadní úspěch na prestižní Mezinárodní soutěži Pražské jaro. Získala v ní 2. cenu a ocenění pro nejlepší soutěžící mezi českými konkurenty a konkurentkami. V současnosti není zrovna jednoduché zastihnout ji v ten správný moment, kdy by zrovna někde nesoutěžila nebo nekoncertovala. Po absolutním vítězství v Soutěži Nadace Bohuslava Martinů poslední listopadový víkend odjela do italského Caserta na festival Autunno Musicale, komunikovala tu z hotelu, jindy z frankfurtského letiště. Najde si tak vytížená muzikantka čas i na odpočinek? A jak vnímá hudbu Bohuslava Martinů a svůj úspěch v soutěži jeho nadace?

Aničko, v soutěži nadace tě porota ocenila nejvíce. Jaký význam pro tebe v tvé umělecké dráze interpretační soutěže mají? Díky interpretačním soutěžím jsem získala možnost nabrat pódiové zkušenosti a setkat se s konkurencí. Absolvovala jsem jich již mnoho a vždy mě posunuly o kus dál, dostala jsem se do povědomí a získala jsem možnost vystoupit na krásných koncertech. Soutěže jsou samozřejmě také velice náročné a člověk je pod velkým psychickým tlakem. Jsou výbornou přípravou profesionální sólové dráhy a úspěch na soutěži je zúročení práce několika let.

Jaký je tvůj vztah k hudbě Bohuslava Martinů? Hudbu Bohuslava Martinů mám moc ráda. Sonatinu pro klarinet a klavír hraji velice ráda, je to také jeho jediná skladba pro sólový klarinet s doprovodem klavíru. Bohuslav Martinů měl velký cit a vztah k lidové hudbě a to se v Sonatině objevuje. Líbí se mi také jeho komorní hudba pro dechové nástroje, opera Hry o Marii a Ženitba a koncerty pro hoboj, housle, klavír a violoncello.

Hraje se Sonatina mezi klarinetisty a klarinetistkami často a s oblibou? Sonatina pro klarinet a klavír patří k základnímu a reprezentativnímu repertoáru klarinetistů na celém světě. V zahraničí hrají klarinetisté Sonatinu moc rádi, ale cítí ji trošku jinak.

V čem podle tebe spočívají úskalí interpretace hudby Martinů? V jeho skladbách čeká na interpreta často hodně technických i interpretačních úskalí. Setkáte se s jeho typickými rytmy, zejména synkopickým rytmem. Jeho skladby vyžadují velmi dobré rytmické cítění. Konkrétně v Sonatině pro klarinet a klavír není lehké zahrát 2. větu intonačně čistě.

Proč ses do soutěže přihlásila? Protože se v soutěži otevřel nový obor – kategorie pro dechové nástroje. Mám ráda hudbu Bohuslava Martinů a chtěla jsem soutěž zkusit.

Jaký bývá tvůj bezprostřední pocit po výkonu? Většinou si hned říkám, že to mohlo být lepší a jaké místo mohlo třeba vyjít lépe, ale zároveň prožívám radost, že jsem si zahrála krásnou skladbu.

Porota na koncert laureátů z tvého repertoáru vybrala Tři sólové studie pro klarinet Karla Husy. Jaký je tvůj vztah k modernější hudbě Modernější hudbu mám ráda, v loňském roce jsem se stala stipendistkou Nadace Českého hudebního fondu a nastudovala jsem Sonátu a Suitu pro klarinet a klavír Viktora Kalabise, Sólo pro klarinet Lukáše Matouška a také Tři studie pro sólový klarinet Karla Husy. Letos jsem veřejně provedla Sonatinu pro sólový klarinet Vladimíra Tichého.

Anna Paulová

A co je podle tebe důležité při sólové skladbě ovládnout navíc? Podle mého názoru je při interpretaci sólových skladeb důležité hrát hodně výrazně. Když hrajete s klavírem, tak si vzájemně odpovídáte. Soudobé sólové skladby navíc obsahují nové moderní techniky jako např. glissando, frulato, multifonika, slap tóny, čtvrt tóny a tyto techniky je potřeba se naučit.

Pomáhá tvé hudební fantazii, když je kus nějak pojmenovaný (jako zrovna u studií – Horský pták, Tklivá píseň, Neúprosný stroj) Samozřejmě mi to trochu pomáhá, ale myslím si, že by to měl být pouze základní údaj pro výraz, tempo a dynamiku. Pod každou skladbou si často mohu představit ledacos. 

Máš za sebou mnoho sólových koncertů s významnými orchestry. Na jaké sólové vystoupení s orchestrem vzpomínáš nejraději? A co se hrálo? Jeden z mých nejkrásnějších momentů v mé hudební dráze bylo sólové vystoupení na Open air koncertě s Českou filharmonií pod taktovkou Jiřího Bělohlávka v červnu 2014. Hrála jsem 2. a 3. větu z Klarinetového koncertu f moll C. M. von Webera. A dalším nejkrásnějším zážitkem bylo finále soutěže Pražského jara 2015, kde jsem vystoupila s PKF – Prague Philharmonia, kterou řídil dirigent a klarinetista Jan Jakub Bokun. Hrála jsem Mozartův Klarinetový koncert A dur KV622 a Coplandův Koncert pro klarinet, harfu, klavír a smyčce. Také vzpomínám na koncerty se Severočeskou filharmonií Teplice na festivalu Mladá Praha, Komorní filharmonií Pardubice, Filharmonií Bohuslava Martinů Zlín, Moravskou filharmonií Olomouc a na své první sólové vystoupení s orchestrem. Bylo mi 15 let a hrála jsem Klarinetový koncert Es dur „Darmstadtský“ Carla Stamice s PKF – Prague Philharmonia a dirigentem Leošem Svárovským. 

Jaká je spolupráce s Jiřím Bělohlávkem? Vzpomínáš i na spolupráci s jinými dirigenty či dirigentkami? Spolupráce s dirigentem Jiřím Bělohlávkem byla úžasná, vystoupení s ním bylo jedno z mých nejvýznamnějších a byla to pro mě obrovská čest. Moc vzpomínám také na krásnou spolupráci s paní profesorkou Miriam Němcovou, Janem Jakubem Bokunem, Leošem Svárovským, Jiřím Rožněm, Nikolajem Lalovem, Chuheiem Iwasakim, Joelem Hánou, Richardem Kružíkem a Nicolasem Ellisem a dalšími.

A kdo je tvým „klarinetovým“ vzorem? Mým vzorem jsou všichni moji pedagogové, které mám ve velké úctě po stránce hudební, pedagogické, ale i lidské. Líbí se mi Sharon Kam, Sabine Meyer, Shirley Brill, Paul Meyer, Chen Halevi, Philippe Berrod, Charles Neidich a Sebastian Manz a mnoho dalších. Myslím si, že není dobré mít přímo někoho jako vzor, každý by měl být originální.

Na spolupráci s kým vzpomínáš nejraději? Moc ráda vzpomínám na koncert v rámci festivalu Pražské klarinetové dny 2016, kde jsem měla příležitost vystoupit s klarinetistou Charlesem Neidichem. Hráli jsme Koncert pro dva klarinety Es dur, op. 35 F. V. Kramáře. Byl to pro mě velký zážitek a také bylo pro mě velmi přínosné zúčastnit se jeho mistrovských kurzů. V současné době spolupracuji se skvělými klavíristy Danielem Wiesnerem a Lukášem Klánským. S profesorem Danielem Wiesnerem spolupracuji od začátku mého studia na Akademii múzických umění v Praze. Doprovázel mě na MHS Pražské jaro, na soutěži Nadace Bohuslava Martinů a také na mnoha koncertech. Je mi vždy velkou oporou. S Lukášem Klánským jsem se setkala na Pražské konzervatoři, hraje se mi s ním skvěle a jsem vždy šťastná, když se naskytne příležitost společně vystoupit na koncertě. Krásná spolupráce byla také s Ivo Kahánkem, Lubomírem Brabcem, Janem Mráčkem, Kristinou Fialovou, Petrem Nouzovským, Markem Šedivým. 

Jak probíhá tvá umělecká příprava? Máš čas si i odpočinout? Cvičím každý den a chodím na hodiny a přednášky. Ano, snažím se trochu relaxovat, takže chodím často plavat a starám se o naše kočky. 

Co máš v plánu do budoucna? Chtěla bych úspěšně dokončit studium a po něm bych ráda hrála v nějakém předním orchestru a také příležitostně sólově vystupovala. Baví mě komorní hra a určitě bych také chtěla někdy v budoucnu předávat své zkušenosti dalším generacím. Záleží ale také, co se mi může podařit při studiu na vysoké škole a po něm.

Sdílet článek:

Aktuální číslo

Nejnovější