pondělí, 11. únor 2019

Andreas Schager před Lohengrinem v Praze: Dobrý postoj k životu je nejlepší ochranou pro hlas

Napsal(a) 

Andreas Schager, foto ND Andreas Schagerfoto: ND

Krátce po svém prvním ztvárnění Lohengrina – vloni na podzim ve vídeňské Státní opeře –, vystoupí nejžádanější wagnerovský pěvec současnosti Andreas Schager dvakrát v téže roli v pražském Národním divadle. Stane se tak 22. a 24. února a Schager se jako Lohengrin českému publiku představí v obnovené inscenaci Wolfganga Wagnera z roku 1967, kterou v roce 2017 v Praze nastudovala skladatelova pravnučka Katharina Wagner. Repertoáru Andrease Schagera vévodí mytičtí Wagnerovi hrdinové Siegfried, Siegmund, Tristan a Parsifal, nyní je obohatil o Lohengrina.

Pocházíte z Dolního Rakouska, z Rohrbachu an der Gölsen, ze selské rodiny. Vaši rodiče museli tvrdě pracovat, aby děti uživili. Jak vás to ovlivnilo? Mám na mysli váš vztah k povinnostem, k zodpovědnosti, k práci… Jsem rád, že to připomínáte. Máte naprostou pravdu, že mě to ovlivnilo. Jsem velmi vděčný za své dětství a hodnoty, které mi moji rodiče zprostředkovali.

Práci a volný čas nedokážete oddělovat. To jste také zdědil po rodičích? Ano. V zemědělství se takovému postoji naučíte.

Ve dvaceti jste začal studovat na Univerzitě hudby a divadelních umění ve Vídni. Proč tak pozdě? Předtím jste se o hudbu nezajímal? Je to trochu jinak, bylo mi už pětadvacet, když jsem přešel na univerzitu. Můj zájem o klasickou hudbu se předtím rozvíjel ve sboru vídeňské Pěvecké akademie.

Kariéru jste nastoupil jako operetní zpěvák. Říkáte, že role v dílech Johanna Strausse nebo Emericha Kálmána jsou vynikající přípravou na wagnerovské role. V jakém smyslu? V operetě se dá velmi mnoho naučit: jak zacházet s řečí, uvolnit se na jevišti, interakcím s kolegy. To jsou důležité stavební prvky pro velké operní jeviště.

, foto David Jerusalem foto: David Jerusalem

Co pro vás osobně znamená Richard Wagner? Wagnerovi jsem velmi vděčný, že zkomponoval tak úžasnou hudbu a vždycky zůstal věrný svým vizím.

Myslíte si, že zločiny nacionálního socialismu ve třicátých a čtyřicátých letech ovlivnily, ba dokonce poškodily wagnerovskou recepci po druhé světové válce? Před studiem na umělecké univerzitě jsem svůj první diplom získal v oboru historie. Díky tomu jsem se naučil, že je třeba se na události vždycky dívat perspektivou doby, v níž se odehrály. Při celé té diskusi kolem Wagnera a nacionálního socialismu nelze ztratit ze zřetele, že Wagner byl mrtev dřív, než se Hitler vůbec narodil. Nemohli se poznat. Zločinný hitlerovský režim Wagnerovu hudbu využil.

Jste dnes jedním z nejuznávanějších wagnerovských pěvců. Termíny máte obsazeny na příštích šest let. Nemáte obavy z toho, v jaké kondici bude váš hlas za šest let? Pro náladu i hlas jsou nejlepší ochranou dobrý postoj k životu a vděčnost.

Která wagnerovská role je vám nejbližší a proč? Parsifal a Siegfried, protože mi velmi připomínají mé mládí na venkově.

Jste obdivovaný Tristan, Siegfrieda v Soumraku bohů zpíváte za řízení Christiana Thielemanna v Semperově opeře a v Mariinském divadle s Valerijem Gergievem, oba Siegfriedy ve Státní opeře v Berlíně s dirigentem Danielem Barenboimem. To jsou největší Wagnerovy role hrdinného oboru. Vloni na podzim jste poprvé zpíval Lohengrinaa ve vídeňské Státní opeře. Je rozdíl mezi pravým Wagnerovým hrdinou a „rolí duše“, jako je Lohengrin? Jak se jako Lohengrin cítíte? Lohengrin je nejpohádkovější z Wagnerových oper. Neuvěřitelně krásná hudba se zářivým, čistým hrdinou. Velmi tu roli miluju.

, foto ND foto: ND

Jaký je rozdíl mezi Lohengrinem a Parsifalem, kterého jste vloni zpíval v Bayreuthu v nastudování Semjona Byčkova? Jako charaktery mají málo společného. U Parsifala stojí v popředí vývoj od čistého blouda k rytíři grálu. Lohengrin se od začátku do konce nemění. Je to ušlechtilý rytíř, který zůstává věrný svým ideálům, a jsou-li zrazeny, má to pro něj bolestné důsledky.

Můžete porovnat svou spolupráci s Christianem Thielemannem, Danielem Barenboimem a Semjonem Byčkovem? To by bylo jako srovnávat dub s bukem a javorem. Všichni tři jsou „tvrdé dřevo“, z něhož se dá postavit dům.

V únoru budete zpívat v Praze v inscenaci Lohengrina v režii Kathariny Wagner. Znáte tu inscenaci? Inscenaci ještě neznám, ale na spolupráci se velmi těším.

České publikum znáte ze dvou představení, z Valkýry v roce 2017 a díky svému loňskému projektu Fascinace Wagnerem. Pro Prahu je to velká čest, že zde vystoupíte jako Lohengrin tak brzy po vídeňské premiéře. Jaký z toho máte pocit? České publikum je vstřícné a poučené. Těším se na ně. Miluji Prahu i lidi, kteří tu žijí.

Alena Sojková

Publicistka, redaktorka Týdeníku Rozhlas. Po studiu psychologie a bohemistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy pracovala v Ústavu pro jazyk český v oddělení historické lexikografie. Poté několik let působila v časopise Naše rodina. Pedagogickou epizodu prožila na Univerzitě Jana Amose Komenského, kde učila stylistiku, sociální psychologii a psychologii komunikace. S Týdeníkem Rozhlas je spjata od roku 2010. Základní hudební dovednosti získala v LŠU Kolín (klavír) a posléze u Bohumíra Rabase (varhany). Významný vliv na rozvoj jejího hudebního vnímání měl i kolínský Kruh přátel hudby. Specializuje se na rozhovory s muzikanty, zajímá se o mladé interprety. Myslí si totiž, že mladé, šikovné a zapálené hudebníky je třeba soustavně uvádět do povědomí publika. Vedle klasické hudby potřebuje k životu i rock a jazz, spolehlivé lidi a hory všech výšek.

Komentáře

Harmonie vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČRNadace Český hudební fondNadace Leoše JanáčkaNadace Bohuslava Martinů

 

Naši partneři

Muzikus - magazín nejen pro muzikantyAlterecho - platforma pro současnou hudební kulturu

Chcete inzerovat? Máte dotaz?

+420 266 311 700

Novinky emailem

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.