úterý, 5. listopad 2019

Wachstum aneb Růst Wien Modern

Napsal(a) 

Clara Iannotta, foto Manu Theobald Clara Iannottafoto: Manu Theobald

Poslední říjnový den zahájil slavnostním koncertem ve velkém sále vídeňského Konzerthausu svůj 32. ročník festival Wien Modern. Jednu z největších přehlídek soudobé hudby vede od roku 2016 muzikolog Bernhard Günther, který už od prvního ročníku radikálně změnil koncepci festivalu, jeho grafickou podobu, rozšířil jeho působnost díky novým prostorám takřka po celém městě, a především zvýšil posluchačskou základnu. Podařilo se to díky do posledního detailu promyšlené dramaturgii, která nabízí pestrou paletu hudby od klasiků Nové hudby, přes žánrový crossover až k experimentu. S festivalem spolupracují kromě tradičních hudebních institucí už mnoho let i vídeňská hudební univerzita, hudební školy, divadla, taneční scény. Letos je festival tematicky sjednocen pojmem Wachstum – Růst. A tento lze mimo jiné pozorovat i v narůstajícím počtu uváděných skladatelek, kterým byla letos věnována speciální přednášková řada nazvaná Fifty-Fifty na půdě vídeňské hudební univerzity.

Fifty-fifty

„Fifty-fifty in 2030“ rozuměj genderová rovnost v hudbě o deset let později. Hlavním „tahákem“ byla světoznámá dirigentka Marin Alsop, která je od září 2019 šéfdirigentkou Rozhlasového symfonického orchestru ORF. Dva přednáškové večery se skladatelkami Angelicou Castelló, Clarou Iannottou, Mirelou Ivičević a Agatou Zubel uzavřela třetího večera moderovaná debata za účasti dirigentky Marin Alsop, uměleckého šéfa RSO ORF Christopha Bechera, Patricia Canete-Schregera z hudebního oddělení kulturních vztahů města Vídně, Gerdy Müller – vícerektorky pro oddělení gender and diversity na hudební univerzitě ve Vídni a skladatelky Agaty Zubel.

Fifty-Fifty in 2030: Angélica Castelló a Clara Iannotta, foto Maximilian Pramatarov Fifty-Fifty in 2030: Angélica Castelló a Clara Iannottafoto: Maximilian Pramatarov

Dozvěděli jsme se spoustu věcí. Například že na hudební univerzitě ve Vídni studuje momentálně 55% studentek, na kompozici v letošním roce je kvóta 31,5%, u dirigentek 21,4%. Na univerzitách v Salcburku a Grazu jsou čísla ještě nižší. Co se týče zastoupení žen v orchestrech – Klangforum Wien 30,43%, RSO ORF 33,72%, Vídeňští filharmonikové 11,03%, Vídeňští symfonikové 23,62% a Berlínští filharmonikové 16,53%. Marin Alsop je jedinou šéfdirigentkou ze všech těchto orchestrů, první ženou v této funkci v Rakousku. Píše se rok 2019.

Marin Alsop iniciovala rovněž veřejné mistrovské kurzy pro dirigentky konající se první listopadový víkend, protože jedině tak lze věci pohnout kupředu. Dát vědět, že existují vynikající dirigentky a skladatelky a je jim třeba dát prostor. Vícerektorka Gerda Müller poukázala na skutečnost, že v praxi se v těchto oborech po absolutoriu snadněji uplatní muži. Za 150 let existence hudební univerzity byla teprve v roce 2006 zvolena první profesorka kompozice. V současnosti vyučuje na hudební univerzitě 30% profesorek a škola má za 200 let existence od roku 2015 první rektorku Mag. Ulrike Sych. Město Vídeň, jak poznamenal vedoucí hudebního odboru Patricio Canete-Schreger vytvořilo nový fundraising pro provozování děl skladatelek. V rakouském parlamentu jsou ženy zastoupeny 36%. V roce 2018 byly v Konzerthausu dirigentky zastoupeny 2%, v Musikverein nula. Marin Alsop zdůraznila, že je třeba být aktivní a oslovovat ty, kteří mohou skutečně něco změnit. Vzhledem k tomu, kolik pozitivního rozruchu vzbudil její nástup do šéfdirigentské funkce a kolik krásných skladeb z pera skladatelek zaznělo za těch několik týdnů od začátku sezony, včetně zahajovacího koncertu Wien Modern soudím, že se blýská na lepší časy.

Zahájení Wien Modern

Zahajovací koncert Wien Modern se nesl ve znamení výbuchu sopky Hekla, která iniciovala grafickou podobu letošního ročníku. Večer otevřela skladba Clary Iannotta Moult pro komorní orchestr, napsaná v letech 2018/2019 na zakázku festivalu a inspirována přírodou – motivem svlékání kůže v pavoučí říši. Tento námět byl nesen hlubokým filozofickým kontextem. Jde o existenciální a bolestivý proces. Staré uvolní místo novému, životně důležitějšímu, přičemž svlečené tělo je zpočátku hebké, křehké a nechráněné, nicméně nová kůže dává současně prostor k růstu. Podobným způsobem pracovala skladatelka s hudebním materiálem, který nahlížela z mnoha úhlů a vytvořila tak ojedinělý svět až jakési akustické elektroniky, plný pozoruhodných instrumentačních detailů, jakýchsi záblesků světla ve tmě. Velmi zvláštní, osobitá, svým způsobem až intimní hudba.

Agata Zubel, foto Lukáš Rajchert Agata Zubelfoto: Lukáš Rajchert

Po ní bohužel následovala skladba Petera Ablingera 4 Weiss (2018/2019), nesnesitelný hluk bílého šumu v rozsahu šestnácti minut, kdy publikum i orchestr málem ohluchlo a kdy se na takto dlouhé ploše kromě rozdělení do 4 vět nic nedělo. Takové skladby nemají na koncertních pódiích co dělat. Je to výsměch publiku a skladatelům, kteří odpovědně odvádí svou práci, nehledě na zdravotní riziko s poslechem takovýchto skladeb spojené. Však také vídeňské publikum reagovalo na tento duchaprázdný nesmysl bučením. V této souvislost mě napadá výrok Marin Alsop, že ženy musí být vynikající, aby se prosadili v průměrném mužském světě. V tomto případě bych dodala podprůměrném. Orchestr vyfasoval špunty do uší, i já jsem byla ráda, že jsem si je ten večer vzala. Často si v poslední době kladu otázku, čemu slouží takováto hudba, i když hudba je v těchto případech příliš vznešené slovo. Proč mají hudebníci i posluchači trpět a snášet podobné excesy, a ještě za ně platit vstupné? Vždyť je to absurdní, aby orchestr byl kromě fraků a nástrojů vybaven špunty do uší, aby vůbec ve zdraví koncert přestál.

Frustrující dojem napravil orchestrální ohňostroj barev a zvuků ve stejnojmenné skladbě loňské vítězky ceny Erste Bank Agaty Zubel Fireworks (2018). Kus věnovala stoletému výročí nezávislosti Polska. Druhou půli koncertu zahájila Sinfonia klasika Nové hudby Luciana Beria - nádherná, výtečně napsaná skladba pro osm hlasů (v provedení The Swingles) a orchestr. Ukázala, že skutečný mistr má co říct, jeho hudba je plná fantazie, kreativity, vkusu a je jedno, jakými technickými prostředky tyto kvality vyjádří. Dodnes, po padesáti letech moderní, pozoruhodná skladba. Kéž by se někteří skladatelé poučili od takovýchto mistrů.

Marin Alsop a RSO Wien, foto Armin Bardel Marin Alsop a RSO Wienfoto: Armin Bardel

Večer uzavřela šestiminutová Hekla Jóna Leifse pro orchestr a sbor z roku 1961 za doprovodu varhan. Neskutečný zvukový zážitek, který nenechal nikoho na pochybách, že začíná jedna z největších událostí soudobé hudby – festival Wien Modern.

Tento koncert byl druhým, který během jednoho měsíce dirigovala se svým novým domácím orchestrem Rozhlasovým symfonickým orchestrem ORF Marin Alsop. Jak je vidět, tato spolupráce všem svědčí. Marin Alsop je pozitivní žena se smyslem pro humor, nadhledem a přirozeným hudebním talentem, naprostá profesionálka. Její příchod do Vídně vnese svěží vzduch do středoevropského světa quasi nástupců poválečné Nové hudby a otevře dveře pestřejší mozaice hudebních stylů.

Lenka Nota

Skladatelka, muzikoložka, hudební publicistka a manažerka. Věnuje se propagaci soudobé hudby, její publicistická i tvůrčí činnost z většího dílu souvisí s tématy žen v umění. V roce 2017 dokončila svou první operu věnovanou největší české spisovatelce Boženě Němcové Jsem kněžna bláznů na libreto filmové dokumentaristky Olgy Sommerové. Od roku 1999 je zastupována ochranným svazem autorským OSA. V roce 1998 spoluzaložila ženskou skladatelskou skupinu HUDBABY. Skupina natočila dva kompaktní disky (HUDBABY, Čekám Tě!), které Lenka připravila také jako produkční. Jako hudební publicistka píše již od dob studií odborné články a recenze do časopisů Harmonie, Opus musicum, Hudobný život a Slovenská hudba. Jako externistka spolupracuje s ČRo Vltava, pro kterou pravidelně připravuje autorské pořady věnované soudobé hudbě a kulturnímu dění v České republice, na Slovensku a v Rakousku. O ženské skladatelské tvorbě v Čechách referovala mj. na konferencích věnovaných ženské tématice v Kasselu v Německu, ve Fiuggi v Itálii a v Kragujevaci v Srbsku. Od roku 2007 žije ve Vídni, kde působí jako korektorka ve vydavatelství Universal Edition, publicistka a skladatelka ve svobodném povolání. Pro časopis Harmonie píše od roku 1997.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.