pondělí, 29. duben 2019

Výkony hodné světových pódií na Schubertově soutěži v Jeseníku

Napsal(a) 

Krzysztof Książek, foto Ladislav Václavík Krzysztof Książekfoto: Ladislav Václavík

Mezinárodní Schubertova soutěž se letos odehrála ve dnech 24. – 27. dubna. Jediná česká platforma, v níž soutěží klavírní dua, přivedla do města Jeseník opět několik desítek soutěžících z celého světa. Závěrečný koncert laureátů byl spojen s vyhlášením výsledků a přinesl velmi pestrý hudební program, emotivní reakce publika a vlídnou atmosféru.

Na legendární Schubertovu soutěž jsem zavítal poprvé a už v počátku mi bleskla hlavou myšlenka o náhodě. Pozvala mě na ni bývalá žačka, která od sólového zpěvu dospěla ke kulturní dramaturgii a momentálně se o pořádání kulturních aktivit ve městě Jeseník stará. Právě zde vznikla iniciativou manželů Vlastimila a Věry Lejskových a Aloise Složila před 41 lety soutěž pro klavírní dua, která je v českém kontextu unikátní a láká klavíristy z celého světa. Schubertovu soutěž měl rád i legendární Václav Holzknecht, který na ní oceňoval propagaci zapomenuté oblasti klavírní literatury i možnost hrát z not. A jelikož můj sedmiletý syn je novicem 2. přípravného ročníku „Zušky“, vzal jsem ho i jeho mladšího brášku na zkušenou s sebou.

Laureátky I. a II. kategorie, foto Tomáš Neuwirth Laureátky I. a II. kategoriefoto: Tomáš Neuwirth

V Priessnitzových lázních nás přivítal téměř zaplněný, solidně přetopený velký Kongresový sál, který napjatě očekával na oficiální vyhlášení výsledků. Soutěž je rozdělena do dvou věkových kategorií, přičemž s rezultátem sedmičlenné odborné poroty seznámil moderátor a režisér Českého rozhlasu Michal Bureš. 1. cenu v II. kategorii získaly Japonky Aya a Risa Sakamoto. Sympatické mladé dámy se neustále klaněly na všechny strany, ale na vystoupení si musely ještě chvíli počkat. Někde se jim totiž zatoulali čeští hráči na bicí nástroje Martin Opršál a Martin Kleibl, kteří měli společně s nimi provést Sonátu pro dva klavíry a perkuse Bély Bartóka. Naštěstí se oba perkusionisté (po kratším faux pas) našli a japonské duo následně předvedlo velice kvalitní, muzikální a témbrově pozoruhodný výkon.

Po pauze, vyvolané přestavbou pódia, se už pokračovalo kontinuálně. Sourozenecké klavírní duo Cornelia Nick a Markus Nick zahrálo Deux Marches caracteristiques D. 886 č. 2 Franze Schuberta energicky, s jasně dynamicky odlišenými plochami a rytmickou souhrou (místy docela oříšek). Nejen za interpretaci této skladby si mladí klavíristé odvezli 3. cenu v I. kategorii. Rovněž 3. cenu získalo české duo Eva Grundová a Aneta Horáková, které navíc obdrželo Cenu Vlastimila Lejska za nejlepší provedení české soudobé skladby. Tou byla folklorně rozevlátá U Harabiša skladatele Evžena Zámečníka. Větší dojem však zanechalo následující litevské sesterské duo Augustė Petkūnaitė a Ieva Petkūnaitė, které získalo 1. cenu v I. kategorii. Jejich provedení Variací na Paganiniho téma pro dva klavíry Witolda Lutosławského bylo strhující. Přispěla k tomu jednak geniální úprava, v níž si polský velikán doslova vychutnal poslední z Paganiniho 24 Capriccií k harmonicko-melodickým skečům, bonmotům a parodiím. Nemenší podíl na této technicky a výrazově náročné hudbě měli oba klavíristé, kteří prokázali naprostý přehled, odstínění odlišných nálad i jasné vedení melodických linií.

Společné foto, foto Tomáš Neuwirth Společné fotofoto: Tomáš Neuwirth

Další české polínko do ohně přiložila Tereza Kalábová, která soutěžila s rakouským kolegou Johannesem Guggem a získala 3. cenu ve II. kategorii. Jejich podání Brazilského tance č. 3 otce zakladatele soutěže Vlastimila Lejska potěšilo zvládnutím tanečně pregnantní rytmiky a ukázalo, že legendární pianista byl otevřen i latinsko-americkým vlivům. Další Schubertovu skladbu pro klavírní duo představili držitelé 2. ceny ve II. kategorii, polské manželské duo Agnieszka Zahaczewska-Książek a Krzysztof Książek. Schubertovo Andantino varie b moll, op. 84, č. 1 nebylo vybráno náhodou, neboť za jeho procítěnou interpretaci pár získal také Cenu Aloise Složila za nejlepší provedení skladby Franze Schuberta. A vskutku: oba polští pianisté Schubertovu graciézní kompozici prezentovali jako sofistikovaný, zamilovaný dialog plný elegance, filigránské dynamiky a úhozové lehkosti. Třešničkou budiž, že se jednalo o jejich první společnou soutěž.

Závěr koncertu přinesl téměř vražednou trojkombinaci. Mozartův Koncert pro dva klavíry a orchestr Es dur, K 365 zahrály hned tři různé klavírní dvojice, k nimž se přidal Moravský komorní orchestr Brno pod vedením dirigenta Richarda Kružíka. První větu si vystřihlo s velkým ohlasem francouzské duo Manuel Vieillard a David Salmon, kteří do Francie odvezli 2. cenu v II. kategorii. Andante druhé věty opanovalo manželské duo Książeků a velkolepé finále bylo svěřeno opět vítězným japonským sestrám Sakamoto.

Po koncertě jsem poprosil o pár slov člena poroty a laureáta Schubertovy soutěže z roku 1980, René Adámka, který ocenil, že po roce 1989 se soutěž otevřela celému světu. „Je mi trochu líto, že soutěž má obrovské renomé ve světě, ale bohužel zájem z České republiky je nevelký. Když tady mohou přiletět z Japonska či z Brazílie, tak by kupříkladu z Ostravy dorazit mohli,“ uzavřel Adámek. Současně dodal, že úroveň soutěže byla vynikající. Jeho slova potvrdil i předseda poroty Martin Hršel, který zasedá v této porotě pravidelně a letos pro něj byla kvalita nad očekávání vysoká: „Některé dvojice předvedly výkon hodný světových pódií. Tam se nebylo za co stydět, rozhodovaly maličkosti o tom, kdo projde do finále a kdo ne.“

Věra Lejsková, foto Ladislav Václavík Věra Lejskováfoto: Ladislav Václavík

Současně potvrdil slova kolegy Adámka: „Jsou tady převážně zahraniční účastníci. Letos po dlouhé době bylo v druhé kategorii české duo. Soutěž svou kvalitou přesahuje tento region. Podle vyjádření Ivo Kahánka, je to po Pražském jaru nejvýznamnější klavírní soutěž v Česku. Pak je smutné, že se neustále potýká s finančními problémy,“ dodal na závěr Hršel. Největší dojem na mne osobně udělala noblesní Věra Lejsková, která ve svých devětaosmdesáti letech pronesla tak nádhernou, zapálenou a pozitivní řeč, že by jí mohly závidět všechny mladší generace. Promluvila o radosti, o tom, že soutěž nevznikla na zelené louce, nýbrž jako výsledek dlouholetého, intenzivního a láskyplného muzicírování. Náhody v hudbě patrně existují, ale jsou podmíněny souhrou dalších faktorů.

A jak si koncert Schubertovy soutěže užili děti? Mladšího zaujal nejvíc expresivní Bartók s perkusemi, starší našel zalíbení v závěrečném koncertu Wolfganga Amadea Mozarta. Hudba nezná věkových hranic. Doufejme tedy, že v dalších letech nebude překážkou pro více interpretů z České republiky, jakož i pro štědrou finanční podporu, neboť si to špičkovou úrovní soutěžících i péčí celého organizačního týmu tato soutěž nepochybně zaslouží.

Milan Bátor

Profesí hudební pedagog, teoretik a kytarista, vystudoval Janáčkovu konzervatoř a Ostravskou univerzitu v Ostravě. Pochází z umělecké rodiny: bratr David je uznávaným básníkem, teta Božena Klímová patřila k výrazným polistopadovým spisovatelkám, známá byla i přátelstvím s australským prozaikem Alanem Marshallem (Už zase skáču přes kaluže). Zájem o klasickou hudbu jej provází od dětství. Je vášnivým sběratelem a posluchačem nahrávek klasické, jazzové a rockové hudby na nejrůznějších nosičích, jako hudební publicista dosud napsal několik stovek textů uveřejněných v různých českých i zahraničních médiích. Od roku 2017 spolupracuje s Českým rozhlasem Ostrava a Českým rozhlasem Vltava na tvorbě hudebních pořadů. Svůj bytostně existenciální zájem o hudbu ve všech jejích podobách vyvažuje aktivním hraním v komorních uskupeních a kapelách.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.