středa, 1. červen 2016

Suverénní vítězství Lukáše Vondráčka a pohled na soutěž zevnitř

Napsal(a) 

Lukáš Vondráček uprostřed Lukáš Vondráček uprostřed

Devětadvacetiletý český klavírista Lukáš Vondráček vyhrál bruselskou Soutěž královny Alžběty a dostal rovněž cenu Vlámských televizních diváků. Jsou ročníky, kdy se vítěz nedá odhadnout, tak malé jsou rozdíly mezi dvanácti finalisty. A pak je několik vzácných roků, kdy ihned po skončení finálového vystoupení si přítomný posluchač v největším koncertním sále Paláce krásného umění řekne: to je vítěz! Tak tomu bylo tentokrát a nás může těšit, že tím vítězem se stal jediný český účastník Lukáš Vondráček, rodák z Opavy, který studoval a žije ve Spojených státech. V jedné z největších hudebních soutěží a vůbec nejdelší soutěži v Evropě je prvním českým vítězem a to soutěž královny Alžběty tento rok slaví už své 75. jubileum. Prvními vítězi soutěže, kterou založil Eugéne Ysaÿe, byli David Oistrach a Emil Gilels a v porotě zasedali legendy jako Rubinstein, Menuhin, Poulenc, Kogan, Szeryng, Badura-Skoda a také Rudolf Firkušný a Ivan Moravec. Původně byla houslová – Alžběta hrála dobře na housle – brzy se připojil klavír, později zpěv a příští rok poprvé také violoncello. Tento rok byla klavírní soutěž, na kterou se přihlásilo 318 mladých klavíristů z pěti kontinentů, z kterých porota vybrala 76 nejlepších, a ti byli pozváni do Bruselu, kde se představili posluchačům. Soutěž trvá celý měsíc a je tříkolová, ve 2. kole 24 vybraných uchazečů doprovází Valonský královský komorní orchestr a ve finále Belgický národní orchestr.

Trend posledních roků se opět potvrdil, i když jen částečně. Asiatů bylo jako vždy na začátku plno, ale v konečném hodnocení celkem zklamali, první z nich, Jihokorejec Chi Ho Han, byl až na čtvrtém místě a jeho dva další krajané dokonce mezi laureáty bez umístění, v Bruselu se uvádí jen prvních šest laureátů podle pořadí. Kde Korejci berou takové množství výborných klavíristů a houslistů je velký otazník, jisté je, že většina z nich studuje doma v Seoulu. Překvapili dřívější častí vítězové Američané, druhý byl Henry Kramer, třetí Alexander Beyer a bez umístění Larry Weng. Lukáše Vondráčka typoval na vítězství opravdu každý, čekal se ale mnohem lepší výsledek od 22ti letého Itala Alberta Ferra (hrál povinnou skladbu Clauda Ledouxe zpaměti), jury mu moc nepřála, byl až šestý. Pátý se umístil trochu výstřední reprezentant Chorvatska Aljoša Jurinič. Zcela zklamala hudební velmoc Rusové, jejich jediný finalista Dmitrij Šiškin skončil až ve druhé šestici laureátů.

Soutěžní repertoár byl velmi tradiční, klavírní koncerty Rachmaninova a Prokofjeva si vybraly dvě třetiny finalistů. Typické osvědčené soutěžní skladby jasně vyhrávají nad riskantní originalitou. Zájem obecenstva, belgických medií a královské rodiny o tento konkurs je opravdu nevšední, koneckonců i finanční odměna (25.000 eur pro vítěze) není zanedbatelná. Pro zájemce tady jistě hraje důležitou roli nejen hudba samotná, ale i sportovní charakter každé soutěže. A pokud vám tato zpráva spíše připomíná reportáž fotbalového utkání tak se nemýlíte. I hudební soutěž je v jistém smyslu hra, hra o vítězích a poražených.

Mirek Černý

1943, v temné noci: narozen v Praze a díky příjmení ihned vázán k hudbě (Carl Czerny). 1943-1970: zářný život v komunismu. Jídla bylo dost, demokracie, svobody, toaletního papíru, atd. mnohem méně. 1957-1970: Studie, nejdříve zeměměřič, potom hudební studie, člen profesionálního souboru Pražští madrigalisté, noty vyhrály s velkým náskokem nad metry. 1970-dodnes: ještě více svobody ztraceno svatbou s bruselskou Belgičankou Agnes (1970: dvě svatby v Praze a belgickém Dilbeeku, 2017: stále platné). Vlastník dvou státních příslušností, dvou pasů a dvou (odrostlých) synů. 1970: zabaleny stovky LP-ček s vážnou hudbou a odjezd VW-broukem 902 km směrem na západ. 1970-1984: nejdříve člen rozhlasového sboru, později redaktor Radia 3 (stanice vážné hudby státního rozhlasu). Mezitím studium holandštiny se sotva průměrnými výsledky. Od 1973: bytem v Dilbeeku (u Bruselu). Člen české menšiny v Dilbeeku, která má dohromady jednoho člena (mě samotného). 1983-dodnes: Free-lance novinář deníků De Standaard a Het Nieuwsblad, přivýdělky: úředník min. kultury, regionální ředitel zaměstnavatelské organizace a člen hudebních porot v Belgii a v zahraničí, ministerských komisí, poradních rad, předseda organizace Vlámských novinářů v Antverpách, atd. Současné aktivity: Free-lance novinář deníku Het Nieuwsblad (od 1982) a časopisů De Bond (1982), Tertio (2007), Randkrant (2015) a s hrdostí české Harmonie (1994). Přes dlouhodobou spolupráci se mnou zatím žádné z těchto medií nezkrachovalo.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.