středa, 31. srpen 2016

Spannungen znamená napětí. O hudebním setkávání v německém Heimbachu

Napsal(a) 

Christian Tetzlaff Christian Tetzlaff

V malebném německém městě Heimbach ležícím v kraji Duryňska ve spolkové německé zemi Severního Porýní – Vestfálska, nacházejícího se poblíž hranic s Belgií a Nizozemím, se koná od roku 1998 každé léto Hudební festival komorní hudby. Ve svém záhlaví nese symbolický název „Spannungen / Napětí,“ jenž vystihuje lokalitu i atmosféru prostředí. Koncerty se konají v krásné secesní vodní elektrárně, která byla zřízena v roce 1904 za účelem výroby elektrické energie. Dodnes je z části funkční a otevřena i v rámci Průmyslového muzea RWE. Dominantou města je hrad Hengebach z 11. století, který se stal po renovaci v roce 2009 sídlem „Mezinárodní umělecké akademie Heimbach.“ Přední německý pianista, dirigent a univerzitní pedagog Lars Vogt, který z kraje pochází, stál u zrodu hudební přehlídky, na kterou se vždy v červnu sjíždí z různých zemí světa renomovaní i mladí profesionální instrumentalisté a milovníci komorní hudby.

Jak vzpomíná umělecký šéf Lars Vogt na počátky festivalu? Když se upřímně zamyslí, přiznává, že se setkal i se skeptickými názory, nicméně během let si vybudovala hudební přehlídka svůj význam. „První rok jsme měli v Heimbachu malý tým a jedenáct umělců, z nichž u nás dosud hostují hornistka Marie-Luise Neunecker, houslista Christian Tetzlaff a houslistka Antje Weithaas. K účinkujícím se brzy přiřadili renomovaní hudebníci, např. harfistka Jana Boušková, klarinetistka Sharon Kam, violoncellistka Tanja Tetzlaff a violoncellista Gustav Rivinius. Umělci se k nám stále vrací, ale rád bych zval i nové instrumentalisty a objevoval mladé talenty. Když jsem festival zakládal, zaznamenal jsem i skeptické ohlasy, zda budou lidé do Heimbachu jezdit. Byl jsem však pevně přesvědčen, že pokud budu zvát umělce světové třídy, tak se zvýší zájem i ze strany návštěvnosti. Zájemci o koncerty již mohou vstupenky objednávat on-line. Řadu let se nám stává, že jsou koncerty brzy vyprodány.“

Hudební přehlídka byla spjata s tématem útěku, pronásledování a utlačování člověka. Program festivalu poukázal letos na skladatele, kteří ve svém životě museli řešit otázku migrace, odchod ze své vlasti a prožívali boj o uznání své tvorby. Dramaturgii 19. ročníku, který se uskutečnil ve dnech 20. - 26. června 2016, sestavili společně s Larsem Vogtem pozvaní instrumentalisté z Ameriky, Asie a Evropy. Mnozí z nich byli úzce profesně, studijně nebo v soukromí spojeni s životem v Německu. Z instrumentalistů tvořících různé komorní soubory vystoupili letos na Hudebním festivale komorní hudby v Heimbachu, například houslistka Isabelle Faust, klarinetistka Sharon Kam, nebo houslista Christian Tetzlaff.

Z českých umělců na festivalu dosud hrála jen harfistka Jana Boušková, která se do Heimbachu ráda vrací. Od uměleckého šéfa přijala již před lety s radostí nabídku k účinkování: „S Larsem Vogtem jsem se znala velmi dobře od roku 1994. Když začal festival plánovat, nabídl mi pozvání. Letos jsem navštívila Heimbach poosmé. Mám pocit, že se nedá srovnat s žádnou jinou hudební přehlídkou. Místo konání koncertů je unikátní. Každý interpret by můj názor potvrdil. Festival je setkáním lidí a jejich rodin. Většina hudebníků přiváží do Heimbachu své děti a během jeho dění prožíváme vše společně. Navštívila jsem mezinárodní festivaly v Anglii, ve Francii i v Německu, ale probíhaly po organizační stránce jinak. Sice všude byla krásná a milá atmosféra, ale nikde jsem necítila i rodinný podtext, který v Heimbachu cítíte z každé minuty. Umělecký a organizační tým je stále stejný a festival je rok od roku hezčí.“

Jana Boušková Jana Boušková

A jak harfistka Jana Boušková nahlíží na symbolický název hudební přehlídky s přihlédnutím k atmosféře a prostředí? „Název festivalu „Spannungen“ je spojen s elektrárnou, ale napětí je zde i z hudby, protože lidé se ke společnému hraní sejdou až tady. Vše, co návštěvníci večer uslyší, se zkouší třeba jen v den koncertu. Bez výborných muzikantů by festival nemohl probíhat. Hráči jsou vybírání i lidsky, všichni si hodně rozumíme, není mezi námi rušící element, což je také velmi důležité. I smyčcová kvarteta jsou sestavena v Německu až s výjimkou Tetzlaffova Quarteta, které bývá kompletní. Na koncertech posluchači slyší komorní soubory z hráčů, kteří nikdy společně nehráli, protože hudebníci se setkají až v Heimbachu.“

Program nadcházejícího ročníku se plánuje dlouhodobě. Každý z pozvaných hudebníků navrhne skladby, které by rád hrál. Z nich se po dohodě s uměleckým šéfem vytváří dramaturgický plán. Atmosféra koncertů byla letos velmi hezká, radostná a srdečná ze strany umělců i ohlasů publika. Dramaturgické rozpětí bylo letos široké, od doby klasicismu až po soudobá díla 21. století. Koncepčním a výchovným přínosem bylo jistě zařazení dopoledního koncertu pro děti, které dokázali hráči živě a poutavě vtáhnout do hudebního dění. Moderace se ujal Malte Arkona. Některé večery moderoval i Lars Vogt, který během dění přiznal, že má rád při moderování spojení hudby a uměleckých myšlenek, zejména při rozhovorech se skladateli soudobé hudby. Rád pro ně navozuje příjemnou atmosféru. Na jednom z večerních pódií dokázal vytvořit zajímavé setkání s mladou britskou skladatelkou Helen Grime, rezidenční komponistkou.

Významný německý houslista Christian Tetzlaff hraje na festivalu od jeho založení. Období konání mezinárodní hudební přehlídky komorní hudby v Heimbachu patří prý k jeho nejšťastnějším okamžikům během roku. „Festival byl letos pro mne profesně velmi inspirativní. Musel jsem nastudovat devět nových skladeb, ale já si rád rozšiřuji svůj repertoár,“ upřesňuje Tetzlaff a s nadšením vyzdvihuje specifika programů: „Velmi mne těší, že mohu v Heimbachu hrát a přispět k zajímavým hudebním večerům. Každý den se na festivalu zkouší šest až sedm hodin a večer se koná koncert. Jistě, že profesní dny jsou náročné, ale nás hráče velmi baví. S mými kolegy se snažíme pro festival vytvářet programy, které nejsou příliš obvyklé. Vyzdvihli jsme v nabídce koncertů pěkné téma, které je spojené s otázkami útěku a emigrace. Mnoho skladatelů, jejichž díla jsme zařadili na repertoár, se skutečně vyrovnávalo s odchodem ze své země v raném nebo pozdějším období života, kdy současně komponovali. Hráli jsme velmi raná díla např. Bély Bartóka nebo Franze Schuberta, velkou výzvou byly pro nás rovněž díla Arnolda Schönberga. Každý rok reflektuje festival hluboký tématický aspekt, na který nahlížíme z hudebního pohledu. “

Výjimečné výkony Christiana Tetzlaffa znají posluchači Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro (viz náš rozhovor Harmonie 10/2006). Na svém kontě má i nahrávku s díly Antonína Dvořáka a Josefa Suka, k nímž se otevřeně vyjádřil: „ Skutečným objevem pro mne byla hudba Josefa Suka, která je krásná a vnitřně hluboká. Tvorba obou skladatelů je fenomenální. Rád bych nahrál více jeho skladeb.“  Na Mezinárodním hudebním festivalu Dvořákova Praha 2015 se představil houslista i se svým Tetzlaff Quartetem. Rád konstatuje, že soubor má široký repertoár, který hráči každý rok společně obnovují. Často jezdí na turné se svým kvartetem nebo s klavírním triem, ve kterém hraje s klavíristou Larsem Vogtem a se svou sestrou Tanjou. Nedávno podnikli turné i v USA.

Heimbach 2016, foto M. Hoenen Heimbach 2016foto: M. Hoenen

K předním německým violoncellistkám se řadí Tanja Tetzlaff, která s Tetzlaff Quartetem rovně v Praze vystupovala. Mimochodem na koncert v naší metropoli vzpomíná s nadšením: „Ráda si vybavuji, že o nás bylo nesmírně mile postaráno. Festival je významný, jeho organizace a péče o hráče byla skvělá. Z koncertu jsem měla výjimečný zážitek a Praha je skutečně nádherná. Tehdy bylo krásné počasí, takže jsem ve volném čase hodně chodila po městě a fotografovala. Cítila jsem se neuvěřitelně šťastně.“ Hudební festival komorní hudby v Heimbachu si violoncellistka velmi pochvaluje: „ Miluji atmosféru, prostředí a koncertní dění festivalu. Jsem zde od druhého ročníku každoročně. V Heimbachu jsem dosud zažila mnoho radostných momentů, hru a poslech nádherné hudby, příjemnou zábavu s přáteli. Přes den máme zkoušky, na kterých se musíme hodně soustředit a intenzivně pracovat. Koncert bývá výsledkem „napětí v hudební a společenské atmosféře.“ Elektrárna disponuje krásným prostorem. Jsem moc ráda, že v průběhu festivalu mohu mít při sobě své děti, které společně s námi, mými blízkými, kolegy a jejich dětmi zažívají často pěkné chvíle. Jsem na každém koncertě jako hráčka nebo jako posluchačka. Festival v Heimbachu vnímám v mé rodině i s dětmi jako vrchol roku.“ Na koncertech skutečně děti rádi ponocovaly, v publiku po skončení skladeb jásaly a působily i se starším publikem nadšeně. Violoncellistka plánuje koncerty např. s Islandským symfonickým orchestrem nebo s Tokijským metropolitním orchestrem. Zcela spontánně se v našem rozhovoru vyznala, že Antonín Dvořák je její nejoblíbenější skladatel. Jeho dílo a koncerty pro violoncello považuje za fantastické.

Z mladší generace hudebníků oslnil publikum venezuelský kontrabasista Edicson Ruiz. Hráč mezinárodní hudební festival v Heimbachu považuje za výjimečný: „Nejvíce se mi líbí nadšení hudebníků i publika. Velmi příjemná je intimita prostoru a velké nasazení při interpretaci skladeb. Je pěkné, že ve volném čase se všichni společně stravujeme a žijeme v jednom hotelu. Festival je v Německu významný a mimořádný díky osobnostem Larse Vogta a Christiana Tetzlaffa. Mám zde řadu přátel. Prostředí je pro mne inspirativní a vzrušující při setkávání instrumentalistů z různých zemí světa.“  Kontrabasista Edicson Ruiz poznal v jedenácti letech ve své rodné zemi hudební nadaci El Sistema. Do sedmnácti let hrál s mládežnickým Orchestrem Simona Bolívara v Caracasu pod vedením Maestra Gustava Dudamela a později se stejnojmenným tělesem starších hráčů. Edicson Ruiz stále žije mezi Evropou a Jižní Amerikou, koncertuje i v Severní Americe a Asii. Cestování a koncerty si s radostí užívá. Sólově hrál např. v New Yorku, Berlíně, Budapešti, Paříži a Tokiu. Rád se vrací zpět do Venezuely i Německa, kde cítí úzké profesní vazby.

Kdo nezažil koncerty orchestrů Simona Bolívara, lze je jen doporučit, mají neobyčejnou strhující energii. Ruiz upřesňuje jejich specifika: „Nehrajeme akademicky, nejsme z univerzitního prostředí. Ve výuce hudby začínají naši pedagogové přímo hrou na nástroj a později se učíme teorii. Hudba má pro nás velký smysl, protože je naším jazykem vyjádření. V naší hře sehrává důležitou roli řeč těla, všechny aspekty dohromady se stávají ve výsledku uměním.“ Orchestr Simona Bolívara vystoupí v příští sezoně ve Zlatém sále Hudebního spolku Společnosti přátel hudby ve Vídni.

Vzácným pravidelným hostem festivalu je světově proslulá izraelská klarinetistka Sharon Kam, která má na rozdíl od mnohých klarinetistů velmi specifickou a dynamickou řeč těla v okamžicích interpretace skladby (velký rozhovor s Sharon Kam vyjde v nadcházející době v čas. Harmonie). Svůj důvod k častým návratům do Heimbachu vysvětlila výstižně: „Letos jsem přijela do Heimbachu popatnácté. Jsem velmi spokojená, protože zdejší prostředí opravdu miluji. Mezi hráči mám své přátele a ve volném čase mohu být se svými blízkými, takže mám pocit soužití velké hudební rodiny. Vše je zde neobyčejně perfektní.“

Sharon Kam, foto Maike Helbig Sharon Kamfoto: Maike Helbig

Její mladší krajanka, izraelská violistka Maya Meron je členkou West – Eastern Divan Orchestra vedeného Maestrem Danielem Barenboimem. Hudební přehlídku komorní hudby v Heimbachu si velmi pochvalovala: Festival je báječný, každý den máme zajímavý program, cítím se zde šťastně. Jsem ráda, že mi vedení přehlídky poskytlo nádhernou příležitost hrát skladby, které jsem dosud neměla ve svém repertoáru. Např. jsem si oblíbila díla K. Pendereckého. Ráda objevuji pro mne vhodné skladby.“ Violistka rovněž oceňovala prostředí spojené s pocity rodinné sounáležitosti i radost během zkoušek a koncertech.

S ohledem na budoucnost i své zářivé vzpomínky s West – Eastern Divan Orchestra dodává: „ Orchestr plánuje velké projekty. Nedávno jsme hráli v Instanbulu, chystáme se do Buenos Aires a opět do Evropy. Repertoár tělesa vzniká po dohodě s naším vedoucím, dirigentem a klavíristou Maestrem Danielem Barenboimem. Ráda vzpomínám na cyklus symfonií Ludwiga van Beethovena, které jsme hráli v newyorské Carnegie Hall. Zajímavé bylo, když jsme hráli díla Richarda Wagnera. Na našich koncertech je hodně energie, snažíme se vždy o nejlepší provedení, což je elektrizující a úžasný zážitek. Jsem přesvědčena, že hudba spojuje různě znesvářené kultury, zejména v našem prostředí sousedních států Izraele.“

Z nejmladší generace studujících hráčů se představil v Německu nadějný rakouský klavírista Aaron Pilsan, který byl v sezoně 2014/2015 zvolen mezinárodní organizací ECHO za „Rising Star“ / „Vycházející hvězdu,“ hrál již v řadě zemích světa. V Rakousku vystoupil na významném festivalu Schubertiade nebo ve Vídeňském koncertním domě či v budově Berlínské filharmonie. V Heimbachu se mu líbí konfrontace velmi dobrých hudebníků různých generací: „Od starších hráčů se mohu hodně naučit. Festival jsem navštívil víckrát a je pro mne stále neuvěřitelný. Celý týden se věnujeme hudbě. Okolí je krásné a elektrárna výjimečná. Společná setkání jsou zábavná a pěkná.“ Ke svému repertoáru dodává: „Natočil jsem CD s díly Ludwiga van Beethovena a Franze Schuberta. A nedávno nahrávku s díly Roberta Schumanna a Whalta Witmana. Rád studuji díla od J. S. Bacha až po významné soudobé komponisty. Z českých skladatelů jsem hrál skladby Antonína Dvořáka a mám rád hudbu Leoše Janáčka, oba složili krásná díla.“

Jiný nadějný mladý německý violoncellista Gabriel Schwabe přicestoval do Heimbachu poprvé a vnímal prostředí s obdivem: „ Atmosféra, kterou vytváří pro nás publikum je pěkná. Akustika je v elektrárně skvělá. Můžeme hrát velmi potichu a vše je slyšet, což je velmi příjemné. Zázemí pro nás je báječné. Zkoušky probíhají často na hradě, odkud je krásný výhled na les a celé město. Vše dohromady vytváří výjimečnou náladu, kde se člověk cítí dobře a má chuť hrát hudbu.“ V Heimbachu se mu velmi líbil koncert s programem, který byl zaměřen jen na přídavky, jež si hráči sami vybrali a sestavili hudebně zábavný program. Tvůrčí prostředí vnímal se zájmem: „Soubory hudebníků jsme sestavili rychle a skladby jsme rovněž rychle nazkoušeli. Na festivalu byli mí kolegové, z nichž jsem znal ze společné hry jen některé a k jiným jsem si vytvářel novou důvěru. Získal jsem zde krásné zkušenosti a jsem plný dojmů, hra mnohých měla fantastickou úroveň. Hráli jsme v plném nasazení úžasnou hudbu. Báječné bylo, že zde byla také rezidenční skladatelka Helen Grime, s níž jsme mohli spolupracovat. Její dílo je pěkné a velmi inspirativní. Bohužel v publiku převládala výrazně starší generace, ale hra každé skladby byla pro nás radostí.“

Gabriel Schwabe Gabriel Schwabe

Gabriel Schwabe je držitelem řady ocenění ze soutěží. Nedávno dostal již příležitost natáčet na kompaktní disk s více umělci pro label Deutsche Grammophon, který vyjde v září. V blízké době plánuji nahrát violoncellový koncert Camille Saint-Saënse se Symfonickým orchestrem Malmö s dirigentem Marcem Soustrotem. Koncert bude hrát ve Švédsku v únoru 2017. K jeho oblíbeným skladbám patří díla Johannese Brahmse. Oba mladí hudebníci by si prý přáli v naší krásné metropoli koncertovat.

Naše jediná hráčka z České republiky, harfistka Boušková prokázala ve spolupráci s britskou flétnistkou Juliette Bausor a s klarinetistkou Sharon Kam výborný cit pro vzájemnou souhru. Obě formace by byly pro všechny interpretky zajímavou výzvou k případným dalším koncertům v budoucnosti a natočení společných nahrávek.

Festivalové koncerty zaznamenal německý rozhlas a skvěle zpracovaný obsažný katalog ke koncertům již uváděl termíny přenosů ze záznamu. Po festivale se konají koncerty vážné hudby během roku v areálu výjimečně. V příštím roce se uskuteční jubilejní 20. ročník. Je úctyhodné, že se na Hudební festival komorní hudby v Heimbachu instrumentalisté rádi vracejí, koncerty bývají vyprodány, hráči i publikum se otevírají novým dramaturgickým a společenským výzvám, přičemž se vzájemně s nadšením inspirují. Rychle nazkoušený program v několika hodinách je ovšem bohužel někdy na úkor hlubší interpretace. Otázkou zůstává, zda by dlouhodobé plány neměly spíše upřednostnit tradiční modely organizace koncertů.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.