středa, 30. říjen 2019

Slunce a moře: Litevská opera bije na poplach mezi vybledlými korály a plážovými osuškami

Napsal(a) 

 , foto Martynas Norvaišas foto: Martynas Norvaišas

Klimatické změny, kterými naše planeta dlouhodobě prochází, se pomalu vkrádají i do našich běžných konverzací a každodenních konzumních návyků. Právě na ně s údernou satiričností reaguje litevská opera Sun & Sea (Marina) divadelní a filmové režisérky Rugilė Barzdžiukaitė, spisovatelky Vaivy Grainytė a skladatelky Liny Lapelytė, která reprezentovala pobaltskou zemi na právě skončivším 58. mezinárodním bienále umění v Benátkách. V rámci letošní přehlídky, na kterou Česká republika vyslala retrospektivu Stanislava Kolíbala, zaujala litevská site-specific opera jak široké publikum, kterému nevadily ani hodinové fronty před vstupem, tak odbornou kritiku, jež projektu udělila prestižního Zlatého lva za nejlepší národní instalaci. Zpívá se totiž vleže, na pláži.

Do areálu bývalého vojenského komplexu přímo v srdci Benátek neměli návštěvníci bienále ještě nikdy možnost nahlédnout: zachovalé prostory sice přímo sousedí s jedním z hlavních benátských kanálů, avšak notoricky známou atmosféru města připomínají jen zdaleka. Dovnitř hlavní budovy již lákají posluchače linoucí se tóny opery, ta je v hodinových blocích prováděna bez přestávky od desíti dopoledne do šesti do večera. „Hlediště“ je vytvořeno v galerii v prvním patře, což umožňuje publiku dohled nad vším, co se děje pod ním, byť inscenace naopak akčnost postrádá: celý sál je totiž přetvořen v umělou pláž, na níž se interpreti všech věkových skupin a různých životních situací přišli slunit v mozaice barevných osušek, nafukovacích balonů, plážového badmintonu a dřevěných lehátek. A do toho stejně tak mimochodem probíhají konverzace o běžných tématech, které byste mohli vést – a možná často vedete i vy. V reálném čase je tak vytvářen tableau vivant nesnesitelné křehkosti lidského bytí v postkapitalistickém kontextu vybledlých korálových útesů, opalovacích krémů pro citlivou pokožku a vánočních svátků, během kterých je teplo jako na jaře. Publikum, které vše sleduje z pozice „bohů“, se baví do chvíle, než jim skrze libreto dojde vážnost celé situace.

 , foto Martynas Norvaišas foto: Martynas Norvaišas

Vzhledem k podstatě opery může obecenstvo libovolně přicházet a odcházet, či korzovat po galerii a zkoumat jednotlivé detaily inscenace. „Každý cyklus trvá zhruba hodinu a skládá se ze sólových „árií“ a sborových partů, které se mohou zdát nahodilé, ale pohybujete-li se v prostoru dostatečně dlouho, celá inscenace nakonec dává smysl,“ dodává režisérka Rugilė Barzdžiukaitė. „Interpreti ale jen tak odejít nemohou – ti tráví vyloženě celý den na pláži.“

Jak se rozvíjí libreto, postupně poznáváme všechny postavy, jejich starosti, které čítají spálení od sluníčka a plány na budoucí dovolenou po obavy z environmentální katastrofy, ke které má lidstvo stále blíž. Humorné mikro-historky na přeplněné pláži se tak stávají labutí písní pro planetu trpící následky klimatických změn, které si její obyvatelé jen těžko chtějí přiznat.

Každý detail v inscenaci má své vlastní místo,” říká exkluzivně pro Harmonii Lina Lapelytė. „Hudba není důležitější než libreto, a to by zase ztratilo svou sílu bez hudební složky. Pokud budete vnímat jen hudbu, možná vám bude připadat, že jste jednotlivé písně už někde slyšeli. Stejně tak je to s většinou současných pop songů: většinu z nich lze snadno zaměnit za kterýkoliv další. Všechno je ale samozřejmě originální materiál, který se do velké míry adaptuje na každého zpěváka zvlášť. Zpívá se naživo za doprovodu klávesového syntetizéru, aby se mohly jednotlivé postavy na pláži pohybovat co nejlibovolněji.“

 , foto Martynas Norvaišas foto: Martynas Norvaišas

Pěvci byli vybráni na základě mezinárodního konkurzu, část z nich byla oslovena v benátských sborech a na základě osobních doporučení. „Nakonec je to velmi rozmanitý mix performerů z různých hudebních tradic – ať už operní, jazzoví či sboroví zpěváci nebo herci s pěveckou průpravou,“ dodává Lapelytė.

Zatímco její minimalistická hudba k Sun & Sea (Marina) byla kritiky popsána jako anti-barokní, libreto od Vaivy Grainytė podává naprostý protipól klidnému tempu árií. Opera tak důmyslně staví proti sobě kontrast místy až ambientních tónů opery s konverzacemi všedních dnů, jejíchž absurditu si lze díky tomu snadněji uvědomit.

Pro umělecké trio Barzdžiukaitė - Grainytė - Lapelytė to není první spolupráce; jejich cesty se spojily již během teenagerovských let v Kaunasu, druhém největším městě Litvy. Jejich předchozí opera Have a Good Day! měla premiéru v roce 2013, a od té doby stihla vyhrát šest mezinárodních ocenění a objevit se například v rámci vysílání BBC Radio 3. Tématy environmentální krize a jejího dopadu na člověka a společnost se zabývá i filmová esej Rugile Barzdžiukaitė s názvem Acid Forest, která vypráví příběh globálního oteplování skrze perspektivu ptactva, a která získala ocenění na filmovém festivalu v Locarnu.

 , foto Martynas Norvaišas foto: Martynas Norvaišas

Samotný námět na Sun & Sea (Marina) vznikl v rámci umělecké rezidence, kterou umělkyně absolvovaly v německé Akademie Schloss Solitude v roce 2016. Inscenace jako taková měla potom premiéru na podzim 2017 v Národní galerii umění ve Vilniusu v rámci Mezinárodního divadelního festivalu Sirenos, následně se dočkalo uvedení v březnu 2018 v Staatsschauspiel Theatre v Drážďanech. Jak ale upozorňuje Lapelytė, benátská inscenace je první, která nemá ani začátek, ani konec: publikum může libovolně přicházet a odcházet podle své vůle – stejně jako si každý z nás sám vybírá, jak zacházet s naší planetou.

 

3D SISTERS’ SONG

– I cried so much when I learned that corals will be gone.
And together with the Great Barrier Reef the fish would go extinct –
From sharks to the smallest fry.
– I cried so much when I learned bees are massively falling from the sky,
And with them all the world’s plant life will die.
– I cried so much when I understood that I am mortal,
That my body will one day get old and wither.
And I won’t see, or feel, or smell ever again…
– My mother left a 3D printer turned on.
And the machine began to print me out.
When my body dies, I will remain,
In an empty planet without birds, animals and corals.
Yet with the press of a single button,
I will remake this world again:
– 3D corals never fade away!
– 3D animals never lose their horns!
– 3D food doesn’t have a price!
– 3D me lives forever!

I will print you out, mother,
When I need you,
My sister too, I will print you out,
When I miss you dearly.
All of us together will print out some meat,
And shrimp as well,
When we want something savoury to eat.
And we will print out the bees,
So that at least some sweetness is left.

3D CORALS NEVER FADE AWAY!
3D ANIMALS NEVER LOSE THEIR HORNS!
3D FOOD DOESN’T HAVE A PRICE!
3D ME LIVES FOREVER!

Alexandra Střelcová

Po studiích managementu kultury na londýnské Goldsmiths College pracovala v agentuře Askonas Holt, podílela se na PR a komunikaci projektu El Sistema Greece, spolupracovala mj. také s Institutem Bohuslava Martinů, souborem Collegium Marianum nebo Českým centrem v Londýně.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.