čtvrtek, 26. červen 2014

Rozhlasoví symfonikové ke Straussovu jubileu

Napsal(a) 

SOČR a Tomáš Brauner, foto Petr Veber SOČR a Tomáš Braunerfoto: Petr Veber
Festival Richarda Strausse v Garmisch-Partenkirchen pod Alpami na jihu Německa se letos v červnu konal pošestadvacáté. V roce, kdy se připomíná 150 let od narození skladatele, vzbudil větší pozornost a měl zvýrazněný průběh. Koncerty týdenní přehlídky využívaly především Kongresové centrum a krytý stadion. Na obou místech zahrál také Symfonický orchestr Českého rozhlasu.

Ani jeden prostor není ideální, však se také velmi vážně hovořilo v přítomnosti bavorského ministerského předsedy o touze městské samosprávy postavit v nevelkém městě opravdovou hudební síň. Koncerty nicméně byly i v dosavadních sálech zcela regulérní a rozhlasoví symfonikové účinkovali se zaslouženým ohlasem. Nejprve jim byl svěřen čestný úkol festival otevřít. Bylo to 11. června, tedy přesně v den výročí. Polední matiné muselo obětovat část obvyklé stopáže projevům, i tak však zbyl dostatek prostoru na intenzivně vyhrocenou taneční hudbu z opery Salome, na proslulou suitu z opery Růžový kavalír a na pětici Straussových písní, v nichž SOČR doprovodil přední německou sopranistku Juliane Banse.

Brigitte Fassbaender, foto Petr Veber Brigitte Fassbaenderfoto: Petr Veber
Pokud už zde – jakkoli byla pro výsledný dojem určující akustika nevelkého pódia - hrál orchestr pod taktovkou Tomáše Braunera spolehlivě, barvitě a s velkým nasazením, tak o den později šlo pak o výkon skutečně špičkový. Část haly zimního stadionu upravili pořadatelé na slušně vypadající a slušně znějící prostor s rozumným počtem míst v auditoriu. Doprovod mladé lucemburské hornistky Amandy Kleibart, vítězky letošní Soutěže Richarda Strausse, podpořil v 1. koncertu pro lesní roh nejen virtuozitu, ale i svěžest skladby. A v Alpské symfonii se pak podařilo dirigentu Braunerovi s velkou fantazií a naprosto přesvědčivě vyklenout oblouk příběhu a scenérií: po celých více než padesát minut držel posluchačskou pozornost i pozornost hráčů, krásně pracoval s detaily a sóly i impozantními vrcholy, inicioval zajímavý zvuk a náladové rozdíly v různě stylizovaných plochách… Rozhlasoví symfonikové v tomto díle dali plný průchod svému uměleckému potenciálu, vzepjali se k obdivuhodnému výkonu nesenému bezchybnou technikou i osobním zaujetím - a dali zapomenout na vcelku logické předsudky, že Češi hudbu Richarda Strausse ideálně hrát nemohou, protože v tom nemají dostatečně silnou a živou tradici.

Garmisch-Partenkirchen, foto Petr Veber Garmisch-Partenkirchenfoto: Petr Veber
Ve festivalovém programu figurovaly další orchestry – Bamberští symfonikové, Mnichovský rozhlasový orchestr, Bruselská filharmonie, dále skvělý Pěvecký sbor Bavorského rozhlasu, tenorista Ian Bostridge, Lipské smyčcové kvarteto, mladí umělci, při pěveckých kurzech mezzosopranistky Christa Ludwig a Brigitte Fassbaender (která festival umělecky vede)… a s promenádním repertoárem také neprofesionální Symfonický orchestr Wilde Gungl z Mnichova řízený někdejším Kubelíkovým asistentem Jaroslavem Opělou. Uskutečnila se také prezentace loni natočeného a právě vydaného boxu s desítkou CD s kompletním písňovým dílem Richarda Strausse, na němž se z iniciativy Brigitte Fassbaenderové podílelo více než deset pěvců a několik pianistů. Jsou mezi nimi i mladý americký tenorista Brenden Gunnell s klavíristou Wolframem Riegerem, kteří měli na festivalu písňový koncert. Zazněla při něm nejen Straussova hudba, ale také Mahlerova a Brittenova. Pěvec se zdravým a příjemným fondem nešetřil na dynamice, což bylo někdy vzhledem k velikosti komorního sálu Kongresového centra zbytečné, ale písně s ohledem na text velmi dobře odstiňoval a deklamoval. Doprovod byl dokonalý – Rieger je v písních partnerem největších světových pěvců a způsob, jakým dotvářel hudební poezii a jakým v dohrách dokázal jednotlivé písně dovyprávět, bral dech.

Brenden Gunnell s klavíristou Wolframem Riegerem, foto Petr Veber Brenden Gunnell s klavíristou Wolframem Riegeremfoto: Petr Veber
Výjimečnou položkou bylo hostování operního souboru z Frankfurtu nad Mohanem, který přivezl pro koncertní uvedení Straussovu zřídka uváděnou operu Danaina láska – Die Liebe der Danae - epický, ale nijak zatěžkaný, vlastě až trochu rozverný mytologický příběh s krásnou hudbou a se smířlivě vyrovnaným ponaučením o tom, že zlato není vše, že vztah dvou milujících se lidí je nade vše. V opeře jde nejen o vztah k bohatství, ale také o to, komu dá Danae přednost, zda božstvu, nebo člověku Midasovi. Nekonečný a krásný je epilog, idylicky vyznívající rozhovor Danae a neúspěšného, loučícího se Jupitera. Dirigent Sebastian Weigle vedl velký aparát k opojnému zvuku. Orchestr podporoval a předával v celém hutně znějícím díle s množstvím textu a s typicky straussovskými melodiemi a harmoniemi všechny stupňované poryvy emocí a krásy skvěle, v detailu i ve velkých plochách. A vynikající byli ve vypjatých partech na hranicích lyrismu a dramatismu i sólisté – zejména německá sopranistka Anne Schwanewilms, švýcarský barytonista Alejandro Marco-Buhrmester a kanadský tenorista Lance Ryan. Výsledek měl mezinárodní parametry.

Dům Richarda Strausse v Garmisch-Partenkirchen, foto Petr Veber Dům Richarda Strausse v Garmisch-Partenkirchenfoto: Petr Veber

Straussovou dlouholetou sekretářkou, která se i po jeho odchodu ještě dlouho a důkladně starala o pozůstalost a archiv, byla jeho snacha Alice, manželka skladatelova jediného syna, matka dvou vnuků, z nichž jeden je ještě naživu a žije v Garmischi. Když vezmeme v úvahu, že pocházela z židovské rodiny z Prahy, mělo na festivalu letošní pozvání rozhlasových symfoniků z české metropole - i kdyby třeba nebylo (a nejspíš nebylo) touto skutečností inspirované - docela pěknou logiku a symboliku.

 

 

Petr Veber

Novinář, hudební a operní kritik, autor textů o hudbě a hudebnících, absolvent hudební vědy na Karlově univerzitě. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 byl pak deset let v Českém rozhlase vedoucím hudební redakce stanice Vltava. Je jedním z průvodců vysíláním stanice D dur. Spolupracovníkem Harmonie se stal hned v počátcích existence časopisu. Přispíval a přispívá také do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života. Nejenže za ní rád cestuje, ale také ji ještě stále rád poslouchá.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.