Osudy Grahama Melville-Masona

Jejích milovníků je v zemi mnoho, ať už jsou to odborníci, nebo nadšenci aktivní v Britské Dvořákově společnosti pro českou a slovenskou hudbu. Graham Melville-Mason však mezi nimi vyčnívá nápadně. Loni tento vědec, publicista a organizátor hudebního života oslavil osmdesátiny. Dvořákovu společnost po léta vedl, aby se pak stal jejím patronem a zůstal v ní i nadále činný. Ale znají ho rovněž pořadatelé koncertů a interpreti. Bylo v posledních desetiletích asi málo případů hostování českých sólistů, komorních souborů a dirigentů na britských ostrovech, kdy by právě on nenápadně nestál v pozadí. 

Dvořákova společnost, založená v Roce české hudby 1974 a mající na sedm set členů, pořádá po Británii přednášky, setkání a diskuse s českými hudebníky, pořádá koncerty mladých českých muzikantů studujících v Británii, uděluje českým a slovenským studentům stipendium pro prestižní Mezinárodní letní školu v Dartingtonu, iniciovala rovněž spolupráci s Národním muzeem směřující k vytvoření mezinárodní databáze zdrojů na téma Dvořák a v neposlední řadě založila fond na rekonstrukci Dvořákovy vily Rusalka na Vysoké u Příbrami…. Do jejích řad patřil i dirigent Charles Mackerras, Talichův žák, propagátor zejména Janáčkova operního odkazu, ale i hudby dalších Čechů od starých mistrů po Martinů.  

Graham Melville-Mason se svou manželkouPro Grahama Melville-Masona začalo vše už v šedesátých letech, kdy učil na univerzitě v Edinburku a působil při tamním mezinárodním hudebním festivalu a zažil tamní první hostování československých umělců. Zájem o českou hudební kulturu pokračoval a rozšiřoval se i v době, kdy byl zaměstnán v Londýně v BBC. Naplno se pak hlavní náplní jeho profesního i osobního života česká hudba stala po roce 1989, v penzi. Věnoval se a věnuje tvorbě českých klasiků i hlavních soudobých tvůrců, četná přátelství má s českými hudebníky. A tak je jasné, že nebylo snad  žádného významného hostování Čechů v Británii, o němž by nevěděl, ani vystoupení britských umělců na Pražském jaru, za nímž by nějak nestál.

Zabývá se českou kulturou, jezdí škodovkou a rozumí česky. Než se s manželkou přestěhovali daleko na sever na venkov, tak Grahamovy znalosti češtiny prohluboval při společných procházkách se psem jeho soused v severním Londýně – exilový skladatel, který po léta vedl československou sekci BBC World Service, jeho vrstevník Karel Janovický. Kdesi tam, za přízemním oknem typického cihlového řadového rodinného domu, po léta prozrazovala exotický předmět zájmů Mr Masona červená tabulka s nápisem Besední – totiž pravé pražské uliční značení. Cedule kdysi zbyla po osazování malostranských nároží a přátelé ji Grahamovi jako recesi věnovali na památku. Besední ulice, to byla adresa Českého hudebního fondu… Nyní v obci, kde žije, sice už ceduli zvenčí vidět není, ale má ji samozřejmě schovanou. A českou sympatii dává najevo méně nápadně, ale pro toho, kdo ví, i tak jasně: číslo domu – tři – označuje typická česká či pražská modrá tabulka. A uvnitř? Kompaktních desek a partitur s díly našich autorů je tam snad stejně tolik jako někde v Národním muzeu…

A právě tam, v pracovně zaplněné odshora dolů notami, vzpomínal Graham u rozhlasového mikrofonu pro jeden květnový týden do pořadu Osudy na životní peripetie, které ho zavedly od studia lékařství k hudbě, z pevniny na vojenskou ponorku, později z Británie na Kontinent, ze západní Evropy do východní… Ze Skotska na jih do Anglie… a nyní, na odpočinek, zase zpět na sever. Tam, kde je moře modré, ale na písečné pláži po sobě zanechává vodou omleté ploché černé kousky uhlí.   

Sdílet článek: