Neustále opakovaný příběh od bídy k bohatství: Nový festival ve švýcarském Andermattu

Po armádě a divokých bondovských jízdách průsmykem Furka se do švýcarského zimního centra vrací stále víc turistů, a nakonec zde spatřil světlo světa i nový hudební festival. New Generation Festival založili ve Florencii v roce 2017 tři mladí, prozíraví britští producenti Maximilian Fane, Roger Granville a Frankie Parham; jejich cílem bylo vytvořit festival „umělců nové generace, který by inspiroval i publikum nové generace“. 

Během druhého ročníku festivalu se přihlásilo k účasti 800 hudebníků ze 78 zemí (věková hranice byla 35 let); koncerty a představení shlédlo publikum z více než 25 zemí, a rozdíly mezi generacemi byly vyrovnány i u něj: věk diváků se pohyboval od 8 do 91 let, ale téměř 50 procent bylo pod 35 let. To bylo ovšem ve Florencii, jednom z nejčastěji navštěvovaných měst v Itálii, ba na světě.   

V roce 2019 však zahájil New Generation Festival také tři sezonní festivaly ročně ve vesnici Andermatt ve Švýcarsku (1390 obyvatel), i když ve spojení se známým festivalem v Lucernu (což však novému festivalu Andermat Music rozhodně neublíží). První, třídenní Andermatt Music Autumn Festival se konal 24.-26. října 2019; čtyřdenní Andermatt Winter Festival se bude konat 15.-18. ledna 2020, a pětidenní Andermatt Summer Festival 23.-27. června 2020.

Proč hned tři festivaly ročně, v nevelké švýcarské vesnici v srdci země, ptali se novináři z Británie, České republiky, Francie, Itálie, Německa a Rakouska, kteří byli pozváni na podzimní zahájení. Odpověď najdeme zaprvé v povaze dějin Andermattu: jde o neustále opakovaný příběh od „bídy k bohatství“ a zpět – jak nám řekl místní historik a průvodce, „jedinou konstantou je zde neustálá změna“.  Zadruhé, ve vesnici – jen pár kroků od jednoho z nejlepších zdejších hotelů – je malá koncertní síň (původně kongresový sál), a v neposlední řadě měli naši tři producenti velké štěstí, neboť místní podnikatel (a miliardář) miluje vážnou hudbu.

Andermatt Konzerthalle, foto Roland Halbe

Andermatt je zatím známý především jako lyžařské středisko; nachází se poblíž průsmyku sv. Gottharda v údolí Urseren (Údolí medvědů).  Přírodní krásy této oblasti stojí za shlédnutí: jedna a půlhodinová jízda autem z Curychu – okolo jezer Zug a Lucerne do údolí Reuss – je jednou z nejhezčích, které jsem zažila, a posledních víc než tři sta metrů stoupání strmou roklí Schöllenen, kolem Ďáblova mostu k Andermattu (vesnice leží ve výšce 1437 metrů) nabízí úchvatnou podívanou.

Dějiny vesnice jsou fascinujícím pohledem i do dějin samotného Švýcarska.  Již v době římské říše zde existovala důležitá obchodní stezka, podél trasy spojující později Milán s Curychem i s velkou částí severozápadní Evropy.  Ve 13. století patřila farnost Andermatt benediktinskému opatství Disentis; se vznikem nezávislé Švýcarské konfederace v roce 1649 však byla církevní práva kláštera v Disentisu – hlavního zaměstnavatele v okolí – zrušena, a Andermatt začal obchodovat.

 , foto Valentin Luthiger

V letech 1818-1831 byl gotthardský průsmyk zpřístupněn pro dostavníky; Andermatt, jako poslední stanice před průsmykem, se brzy stal oblíbeným lázeňským městem.   Později rádi cestovali do Andermattu zejména Angličané (královna Viktorie navštívila vesnici inkognito), a v šedesátých letech 19. století byl Andermatt také cílem jednoho z prvních mezinárodních zájezdů nedávno zbankrotované cestovní kanceláře Thomas Cook, založené v roce 1841.  Když byl v roce 1881 vybudován železniční tunel sv. Gottharda, byl bohužel přímo pod vesnicí; turisté mohli cestovat dál, do Itálie, a další obchodní možnosti se tak vesnici vyhnuly. Andermatt sice přežil, ale ve 30. letech 20. století došlo k dalšímu poklesu cestovního ruchu a mnoho místních hotelů bylo zrušeno.

Osud vesnice se znovu změnil k lepšímu, když si ji švýcarská armáda vybrala jako jedno ze středisek své obranné vojenské koncepce ústupu do hor. Armáda se stala největším místním zaměstnavatelem, ale po ukončení studené války v roce 1990 byl s koncepcí konec, a Andermatt – najednou převážně bez velkého cestovního ruchu a bez armády – potřeboval dalšího zachránce…

Právě čtete zkrácenou verzi, kompletní rozhovor najdete v HARMONII 1/20.

Sdílet článek:

Aktuální číslo

Nejnovější