Ten příběh se začal psát již v loňském roce, kdy jsem poprvé navštívil Spojené státy americké, respektive provedl koncert ve Philadelphii, největším městě státu Pensylvánie. Dojmy z první výpravy pro mě byly tehdy natolik silné, že jsem se letos, při svém návratu do „Nového světa“ rozhodl o své zážitky podělit se čtenáři Harmonie.
První zastávku jsme s kolegyní, klavíristkou Katelyn Bouska (profesorka klavíru a hudební teorie na Curtis Institute a Temple University, pozn. aut.) učinili ve městě Harrisburg. Indiánská osada zde, podle dostupných pramenů, byla již 3000 př. n. l., nicméně prvním Evropanem, který místo objevil byl, na počátku 17. století, kapitán John Smith, pro našince hrdina známý z příběhu indiánské princezny Pocahontas. V následujících stoletích se město pro svou polohu stalo důležitou obchodní křižovatkou a základnou pro objevné výpravy dál na západ severoamerického kontinentu. V bouřlivém 19. století byl Harrisburg již hlavním městem státu Pensylvánie, průmyslového jádra spojených států. Také proto byl za občanské války severu proti jihu cílem dvou ofenziv vojsk Konfederace. Při druhé, úspěšnější kampani, se vojska generála Lee dostala až na linii 2 km před městem, ale byla zastavena v bitvě u „Sporting hill“ (byla to nejsevernější bojová linie v celém průběhu konfliktu). Pro hudbymilovnou veřejnost může být zajímavé, že Harrisburg má, přes relativně nízký počet obyvatel svůj profesionální orchestr – Harrisburg Symphony Orchestra, který byl založen roku 1930. Náš recitál však organizoval spolek, který má ještě delší historii. „Wednesday club“ je, podle dostupných pramenů, jedním z nejstarších nepřetržitě fungujících hudebních spolků v USA a byl založen již roku 1892. Za dobu existence zde vystoupilo mnoho hudebních legend, dovolím si jmenovat alespoň klavíristy Sergeje Rachmaninova a Arthura Rubinsteina, či houslisty Jaschu Heifetze a Isaaca Sterna. Sluší se rovněž podotknout, že v současnosti spolek vede s neutuchajícím entuziasmem paní Norma Svain. K našemu recitálovému vystoupení, na kterém jsme s Katelyn Bouska prezentovali debutové album Barber-Janáček-Gill-Ištvan: works for cello and piano jsme přizvali hosta, jímž byl v Harrisburgu narozený houslista Jambol Leuenberger. Ten v rámci koncertu vynikajícím způsobem interpretoval Sonátu pro housle a klavír Leoše Janáčka. Potěšením pro nás muzikanty i pro publikum pak bylo společné provedení Elegie op. 23 Josefa Suka. Také místo konání koncertu bylo velice působivé. Jednalo se o Luteránský kostel, jež je proslulý především svými, z unikátních barevných skel poskládanými okny, na nichž jsou znázorněny výjevy ze života Ježíše Krista. Není bez zajímavosti, že v dřívějších dobách zde byly bohoslužby kromě angličtiny vedeny také v němčině a v češtině! Krásné lidské i umělecké setkání bylo korunováno příjemnou společnou večeří se členy klubu v restauraci s příhodným názvem Dolce vita.
O dva dny později jsme ve Philadelphii nasedli do letadla, které nás přeneslo na americký středozápad, konkrétně do města Madison, hlavního města státu Wisconsin. Tenhle stát s bohatou historií byl v dřívějších dobách obýván jednak kmeny jazykové skupiny Ojibwe, za druhé pak také kmeny jazykové skupiny Sioux. Území objevil roku 1634, při své plavbě proti proudu řeky Mississippi, francouzský průzkumník Jean Nicolet. Francouzskou kolonií byl Wisconsin až do roku 1763 (odtud také pramení současný název, který se postupně vyvinul z francouzského Ouisconsin, respektive obijewejského Miskwasinning), kdy přešel pod správu Britského impéria. Po vzniku Unie amerických států byla velká část zdejšího území součástí severozápadního teritoria. Jako samostatný stát byl Wisconsin ustanoven až roku 1848 jako 30. stát Unie.
Naše první zdejší vystoupení hostila Viterbo University v La Crosse (francouzský název vznikl dle stejnojmenné indiánské hry), městě na soutoku řek Mississippi, La Crosse a Black river. Zejména mohutná a rozvětvená Mississippi, která se vine širokým údolím, je nositelkou života v oblasti – je bohatá jak na ryby, tak na ptactvo. Pro mě osobně byl největší zážitek poprvé v životě vidět zde, ve volné přírodě oba hlavní symboly americké historie, tedy kroužit orla (eagle) pátrajícího po potravě v řece a kličkovat krocana (turkey) v nedaleké prérii. Řeka je rovněž důležitou dopravní tepnou a je využívána pro nákladní i osobní dopravu (od New Orleans na jihu spojených států až na sever do státu Minnesota při hranicích s Kanadou). Splavnost mohutné řeky dnes umožňuje sofistikovaný systém jezů a zdymadel. Při pozorování obrovských nákladních prámů mně to nedalo, na okamžik jsem se zasnil a zavzpomínal na Toma Sawyera…
Koncert, na který jsme z osobních důvodů kromě české a americké hudby 20. století zařadili rovněž Rondo g moll, op. 94 a Klid lesa, op. 68 Antonína Dvořáka (autor při svém pobytu v Novém světě nějaký čas pobýval u pana Boušky, prapradědečka Katelyn, v sousedním státě Iowa…), byl ovlivněn nečekanou sněhovou bouří, kdy během několika hodin napadlo takřka 30 cm sněhu! Návštěvníci však přes nepřízeň počasí přijížděli do Nola Starling recital Hall svými terénními „trucky“ a vytvořili nám velice příjemnou atmosféru.
Druhého dne jsme na pozvání Mary Ellen Haupert uskutečnili s Katelyn pro studenty Viterbo University (založené roku 1890) workshop o soudobé klasické hudbě a tvorbě českého hudebního skladatele Miloslava Ištvana. Jako ukázku progresivních kompozičních technik jsme studentům zahráli jeho Sonátu pro violoncello a klavír. Bylo potěšující pozorovat, že i současná česká hudba má sílu zaujmout mladé hudebníky ve spojených státech.
Poslední vystoupení naší výpravy na americký středozápad proběhl v malé komunitě s názvem Sinsinawa (název v Obiwejštině znamená „chřestýš“, v Siouxštině zase „domov mladého orla“), která leží na hranicích států Wisconsin, Illinois a Iowa. Katolickou misii zde založil dominikánský mnich-pionýr Samuel Mazzuchelli v první polovině 19. století. Roku 1846 zde byla založena mužská kolej a o rok později také řád dominikánských sester, který zdejší klášter jako centrum vzdělání, kultury a náboženství v oblasti provozuje dodnes. Koncert proběhl v nádherné kapli Queen of the Rosary s oltářem symbolizujícího orla s roztaženými křídly. Akci organizovala sestra Anita Smisek, velice zajímavá osobnost, která po celý svůj život aktivně podporovala českou soudobou hudbu. Koncem 80. let 20. století zde založila hudební vydavatelství Alliance Publications Inc. a aktivně podporovala publikování mnoha prací českých autorů v zámoří. Za všechny jmenujme alespoň Miloše Štědroně, Jiřího Temla, či Evžena Zámečníka. Radost v očích sestry Anity a standing ovation publika nám bylo odměnou za vystoupení v tomhle místě s až magickou atmosférou.
Nebyl však čas na dlouhé rozjímání, již následujícího dne jsme seděli v letadle směrem zpět na východní pobřeží, neboť nás záhy čekal další důležitý koncert na Velvyslanectví České republiky ve Washingtonu. Tam už jsme mířili s novými „battle-names“, které jsme si svými výkony při koncertech na americkém středozápadě vysloužili – „Ms. Dynamo & Mr. Challenger“. Ale o tom až příště.
