čtvrtek, 23. září 2021

Masterclassové „hlášky“ Andráse Schiffa

Napsal(a) 

Ondřej Zavadil a András Schiff, foto Petra Hajská Ondřej Zavadil a András Schifffoto: Petra Hajská

Rezidenční umělec festivalu Dvořákova Praha András Schiff není jen skvělý klavírista, ale umí o hudbě a o klavírní interpretaci také poutavě a zasvěceně mluvit. Lze se o tom mimo jiné lehce přesvědčit na YouTube, kde je k vidění nespočet jeho masterclassů. A v úterý 21. září 2021 měli festivaloví posluchači vzácnou příležitost vidět, jaký je András Schiff při svých masterclassech „naživo“. Zájem posluchačů byl tak veliký, že Sál Martinů na pražské HAMU, kde se klavíristův masterclass konal, byla zaplněný takřka do posledního místa.

Na Schiffově masterclassu vystoupili tři mladí pianisté, resp. dva mladí pánové a jedna mladá dáma. Ondřej Zavadil a Matouš Zukal jsou absolventi žižkovského hudebního gymnázia. Ondřejovi bude v říjnu čtyřiadvacet a studuje na Kunstuniversität v rakouském Grazu, Matouš je o necelé čtyři měsíce mladší a studuje na pražské HAMU. Natálii Schwamové bylo v srpnu dvaadvacet a je studentkou madridské Escuela Superior de Música Reina Sofía. Všichni tři mají za sebou úctyhodnou řadu významných soutěžních úspěchů a zjevně směřují na profesionální pianistickou dráhu. A všichni byli na Andráse Schiffa pečlivě připravení. Znám je všechny tři od dětství a vím, jak obrovský kus práce udělali.

Matouš Zukal a András Schiff, foto Petra Hajská Matouš Zukal a András Schifffoto: Petra Hajská

Ondřej hrál Haydnovu Sonátu D dur Hob XVI:19. Na to, že ji údajně provedl veřejně poprvé, byl jeho výkon více než obdivuhodný. Ondřej má výbornou techniku, hrál sebejistě, muzikálně, se švihem, přičemž zvláštní pozornost si zasloužila jeho subtilní práce s pedálem.

Matouš si přinesl na masterclass první větu z Beethovenova Klavírního koncertu č. 4 G dur op. 58. Jeho provedení bylo brilantní, překvapivě dramatické, a zvuk klavíru byl tak velkolepý a zářivý, že by s ním Matouš určitě „utáhl“ koncertní prostoru nepoměrně větší, než je Sál Martinů. Na druhém klavíru Matouše velice hezky doprovázel Lukáš Klánský.

Natálie přednesla první větu z Beethovenovy Sonáty č. 11 B dur op. 22. I ona má výtečnou a spolehlivou techniku a o jejím provedení Beethovena se dá určitě napsat, že bylo po všech stránkách poctivé.

Natálie Schwamová a András Schiff, foto Petra Hajská Natálie Schwamová a András Schifffoto: Petra Hajská

András Schiff byl na pódiu okouzlující. S mladými umělci jednal velmi vlídně, s úsměvem, přátelsky – jako rovný s rovným – a spíš radil nebo navrhoval, než že by přikazoval. Pokud něco předváděl u nástroje, hrál vždycky zpaměti a zpaměti znal dokonce do posledního detailu i orchestrální partituru Beethovenova „čtvrtého“. Pan Schiff prostě „ví a umí“. K tomu všemu je pak nutno připočíst Schiffův úžasný smysl pro humor. Klavírista komentoval dění na pódiu nejen trefně a stručně, ale často tak vtipně, že se v sále co chvíli ozýval smích. Schiffovy vtipné „hlášky“ na tomto masterclassu by si určitě zasloužily samostatnou studii. Tady je alespoň malá ochutnávka pro ty, kdo se do Sálu Martinů nedostali:

V hudbě není demokracie. Některé noty jsou prostě důležitější než jiné.

Hrajte to jako pívo – víc alkoholicky. (Slovo „pívo“ řekl pan Schiff česky)

Vám ty lomené tercie znějí, jako když dva lidi nedokážou srovnat krok.

Ta mollová partie musí být rozzlobená a s feferonkou.

Tohle je menuet (Schiff se legračně uklonil): Révérence, madame.

Nesmí to znít jako „ta-ta-ta“, ale jako „la-la-la“.

Jako v kuchyni při vaření: přidejte víc pepře.

Tohle musíte zahrát, jako když říkáte „guten Tag, guten Tag.“

Proč tu melodii nezpíváte?

Myslíte mechanicky a ne harmonicky.

Tohle místo zní jako Ravel. A já nemám Ravela rád.

Když dospějete k dominantě, tak už jsme skoro doma.

A po slovech „Jste moc agresívní“ Schiff surrealisticky – s úsměvem a nehudebně – dodal: „Sovětskij soldat není agresor.

Věroslav Němec

Hudební editor a redaktor, klavírista (bývalý), pedagog (bývalý), muzikolog, hudební publicista. V letech 1975 – 2000 pracoval v hudebním nakladatelství Supraphon (1989–91 šéfredaktor, 1998–99 ředitel, 1999–2000 místopředseda představenstva). Od roku 2000 je šéfredaktorem hudebního nakladatelství Amos Editio, které v roce 2012 získalo pod jeho vedením prestižní Cenu České hudební rady. Jako pianista vystupoval v klavírním duu se svou manželkou Jitkou. S časopisem Harmonie spolupracuje od roku 1999. Ve svých textech, jichž vyšlo v Harmonii přes 500, se věnuje především klavírní interpretaci.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.