úterý, 28. červenec 2020

Klavír s královskou korunkou

Napsal(a) 

 , foto Deniz Saylan / Bechstein foto: Deniz Saylan / Bechstein

Kousek za českými hranicemi, tak blízko od Varnsdorfu, že byste tam došli pěšky, leží městečko Seifhennersdorf. Samotným přechodem dnes projedete bez zastavení, ale hned za ním uhodí do očí čistota, úpravnost a pořádek, nenechávající na pochybách, na jaké straně hranice jste se ocitli. Seifhennersdorf, jehož obyvatelstvo po pádu železné opony kleslo na necelé čtyři tisíce, je sídlem manufaktury Bechstein. Odtud se klavíry světového renomé posílají do celého světa a zde se rozhodli ukázat mi, jakým způsobem přicházejí na svět. Na dvoře poměrně rozlehlého areálu parkuje kamion se známým logem s korunkou. Tu si přidal pan Bechstein do znaku, aby dal najevo, že jeho nástroje si objednávají korunované hlavy. K některému šťastlivci teď s největší opatrností poputuje nový nástroj, který jej velmi pravděpodobně přežije a udělá radost generacím jeho potomků.

Uvnitř na stěnách míjím velké portréty známých i dnes pozapomenutých skladatelů a klavíristů s vděčnými přípisy zakladateli firmy Carlu Bechsteinovi: Claude Debussy z roku 1913, Leopold Godowsky, Franz Liszt, jeho nešťastný zeť Hans von Büllow, Walter Gieseking… A to už se mě v kanceláři firmy ujímá usměvavá referentka hovořící česky. Je to jediná česká pracovnice, kterou v podniku o dvou stech zaměstnancích potkávám. Z Berlína, který byl historickým sídlem Bechsteinova podniku a kde sídlí management, za moment dorazí i Gregor Willmes, který se stará o marketing a umělecké projekty, a v malíčku má nejen historii firmy, ale i veškeré detaily výroby. Byl to on, kdo přišel s myšlenkou organizovat koncertní řadu v pražském Anežském klášteře – posluchači si možná vzpomenou na cyklus Beethovenových sonát nebo vystoupení Tomáše Kača, Iva Kahánka nebo Beaty Hlavenkové. A i když musely být některé koncerty letos na jaře zrušeny, řada pod názvem Hybatelé rezonance bude pokračovat v říjnu.

 , foto Deniz Saylan / Bechstein foto: Deniz Saylan / Bechstein

Celou výrobou nás pak provází zkušený vedoucí Matthias Klingsing – a brzy poznám, že to není jeho „zpěvné“ jméno, kvůli čemu si jej u Bechsteinů považují. Pan Klingsing, jeden ze žádaných klavírních techniků, jehož odpovědností je intonace a finální zvuk každého klavíru Bechstein, začínal stejně jako každý zde, od píky. Což v případě všech učňů, které si podnik vychovává sám, znamená hodiny ladění a lekce hry na klavír.

U procesu výroby klavíru mě vždy fascinovalo spojení rukodělné práce s nejvyspělejší technologií. A stejně fascinující je samozřejmě výsledek – když se na konci procesu zjeví naleštěné křídlo, připomínající loď, která vás může odvézt k netušeným břehům… Ale nepředbíhejme, ještě dlouho po začátku prohlídky jsou vidět jen nejrůznější pitoreskní „vnitřnosti“.


„Jsme asi jediná firma, která nabízí v pracovní době hodiny klavíru.“


Být učněm u Bechsteina by mě určitě bavilo, myslím si, když míjím usměvavé mladé dívky a chlapce zručně zacházející s nejrůznějšími nástroji nebo stojící u nástroje, který se snaží naladit. Předpokládám, že vzdělání zahrnuje nejrůznější i vzdálené obory, jako je hudební teorie i fyzika. Klingsing to potvrzuje. „Praxi vykonávají studenti u nás a teorie – matematika, nauka o materiálech a další speciální obory – se vyučuje v Ludwigsburgu u Stuttgartu. Jsme asi jediná firma, která nabízí v pracovní době hodiny klavíru,“ usmívá se. Tato investice se Bechsteinu vrací v podobě hotových stavitelů klavírů, kteří pak odcházejí do světa „v dresu“ domovské firmy, i když co nejvíce se jich snaží udržet v Seifhennersdorfu.

V hale se ozývá hučení, bušení, broušení, syčení, do toho pronikavé repetované vysoké tóny. Tou kakofonií se snaží přehlušit Matthias Klingsing. „Dřevo je pochopitelně důležité. Na rám používáme buky a mahagon, taky borovici, druhů a vrstev je mnoho. Pocházejí z Německa, Ameriky nebo Itálie.“ Každá část dřeva, kterou mi postupně ukazuje, je neuvěřitelně jemně opracovaná. Je to díky pěti obrovským obráběcím strojům, které pomocí přesných, počítačem řízených pohybů opracovávají 3D části. Je to fascinující sledovat stroj, který si sám vybírá a zase vrací na místo různě velké vrtáky, frézy a pilky a zavrtává se do dřeva, aby docílil hladkých vývrtů, obloučků a nepravidelných tvarů...


Toto je zkrácená verze, kompletní text k dispozici v HARMONII VII/2020.

Dita Hradecká

Vystudovala konzervatoř v Plzni (obor klavír) a hudební vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Působí jako překladatelka, hudební publicistka (Harmonie, Hudební rozhledy, Hospodářské noviny) a donedávna vyučovala hudební historii na pražské pobočce New York University. Je redaktorka, organizátorka, překladatelka a v poslední době i vydavatelka elektronických knih. Pochází ze Strakonic. Ačkoli ji lákala řada oborů spíše exaktních, rozhodla se vystudovat konzervatoř, aby se ujistila, že profesionální umělkyní nikdy nebude. Nejrůznější kurzy klavírní, komorní a cembalové hry či barokního tance spolu s vlastní pódiovou zkušeností jí ale daly citlivost a čich na uměleckou kvalitu výkonu a zároveň empatii k profesionálním umělcům a tvůrcům. Překládá odborné texty a libreta z angličtiny, němčiny a francouzštiny. Ze studia hudební vědy na FF UK si odnesla hlavně poznání důležitosti kritického a nezaujatého myšlení a coby eklektik také úctu ke všem, kdo jsou schopni věnovat celý život jednomu skladateli nebo jedné oblasti. V letech 2016-18 vedla redakci vážné hudby na Vltavě, v roce 2019 se stala vedoucí knihovny Ústavu hudební vědy na Filozofické fakultě.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.