čtvrtek, 18. červen 2015

Jiří Bárta využil genius loci čáslavského kostela sv. Petra a Pavla k bachovskému rozjímání

Napsal(a) 

Jiří Bárta, foto MHFKH Jiří Bártafoto: MHFKH

Slovo Postludium má ve své podstatě vznešený význam. Po skončení bohoslužby Postludium uzavíralo hudební mši a svým improvizačním charakterem působilo jako uklidňující dohra. Postludium může mít v tohoto ohledu i význam přenesený, v případě letošního MHF Kutná Hora 2015 byl skutečným Postludiem sólový recitál Jiřího Bárty. Pokud se na letošní kutnohorský festival podíváme jako na „hudební mši“, která začala „Preludiem“ v kapli Božího těla a následnými osmi koncerty publikum v jednotlivých hudebních zastaveních provedla nejkrásnějšími kutnohorskými kostely, bylo Postludium, při kterém zazněl komplet Bachových Suit pro sólové violoncello, skutečným zastavením v čase, meditací, která v každém posluchači nechala plně doznít prožitky kutnohorského hudebního setkání. Ostatně tento nedělní odpolední koncert v kostele sv. Petra a Pavla v Čáslavi byl spíše skutečným dárkem Jiřího Bárty „čáslavským“, a zároveň pozvánkou pro kutnohorské stálé publikum k návštěvě sousedního překrásného raně gotického kostela, který ve své nejstarší části pamatuje krále Přemysla Otakara II… Jakkoliv mohou být obyvatelé Kutné Hory právem pyšní na své historické památky, při návštěvě kostela sv. Petra a Pavla v Čáslavi se každému návštěvníkovi tají dech. Stáří kostela a jeho historické souvislosti při pobytu v těchto posvátných prostorách působí na každého, a je málo míst, které zážitek z provedení kompletu Bachových Suit pro sólové violoncello podpoří tak silným „geniem loci“, jako právě tento kostel.

Každý, kdo si pečlivěji prostudoval katalog letošního kutnohorského festivalu, musel vycítit, že si Jiří Bárta sám pro sebe v roli uměleckého ředitele na samotný závěr festivalu přichystal skutečný „oříšek“. Jakkoliv jsou Bachovy Suity pro sólové violoncello v jeho stálém repertoáru už od poloviny devadesátých let, kde je jako komplet poprvé nahrál, jedná se o dílo, které vyžaduje umělcovo plné nasazení i dobrou kondici. Obzvláště, pokud je umělec interpretuje zpaměti, jak bývá u Jiřího Bárty dobrým zvykem. Jiří Bárta sice 3. června komplet Bachových suit s velkým úspěchem zahrál na MHF Janáčkův Máj, v Kutné Hoře ale v období mezi 6. a 13. červnem odehrál celkem 7 koncertů s různým programem, který bylo nutné přes den s kolegy nazkoušet… Ostatně MHF Kutná Hora se do povědomí hudbymilovného publika za svou existenci už zapsal jako týden společného prožívání tvůrčí energie. Jiří Bárta jako své festivalové hudební partnery každoročně zve vynikající české i zahraniční komorní hráče. Veškeré programy, které na koncertech zazní, jsou ale zkoušeny a připravovány až přímo na místě. Tím se v překrásných historických místech Kutné Hory rozehraje pomyslný hudební workshop, který publikum pocitově vtáhne do samotné přípravy koncertů.

Jiří Bárta, foto MHFKH Jiří Bártafoto: MHFKH

Tento model přináší své výhody i nevýhody, mezi pozitiva ale patří nová dimenze, kterou na koncertech běžně nevnímáme - přátelství mezi hudebníky, kteří do Kutné Hory přijíždí proto, aby si sami vychutnali a užili společné muzicírování. Jakkoliv do Kutné Hory opět přijeli stálí festivaloví hudebníci – původem ruský klavírista Konstantin Lifschitz, francouzský klarinetista Michel Raison, britská houslista Chloë Hanslip, a čeští umělci - violisté Karel Untermüller a Jakub Fišer, houslista Roman Patočka, klavíristka Terezie Fialová a Bennewitzovo kvarteto, letošní dramaturgie do Kutné Hory nově přivedla také skvělého klavíristu Karla Košárka, dirigenta a skladatele Ondřeje Kukala nebo violoncellistu Lukáše Poláka...

Tak jako každoročně, i letošní ročník odvážnou dramaturgií na některých koncertech rozezvučel chrám sv. Barbory hudbou, která publikum zavedla do jiných hudebních sfér. Své kouzlo měl zahajovací koncert s názvem Jazz Meets Classics. V neděli 7. června se v chrámu sv. Barbory setkali společně hudebníci „vážné“ hudby se stálicemi našeho „jazzového nebe“ – kontrabasistou Petrem Dvorským a perkusistou Martinem Novákem…Ještě odvážnější dramaturgie v úterý 9. června propojila spíše duchovně založenou hudbu polského skladatele Henryka Góreckého se skladbou skupiny Pink Floyd – „The Dark Side of the Moon“. V chámu sv. Barbory se vedle Jiřího Bárty představili zpěváci Dan Bárta, Tereza Černochová nebo saxofonista Marcel Bárta se skupinou Atom Heart Mother Band. Na druhou stranu právě v letošním roce MHF Kutná Hora poprvé od prvního ročníku rozezvučel komorní díla také v kutnohorském kostele sv. Jakuba. Umělecký ředitel Jiří Bárta v dalších letech plánuje v tomto překrásném prostoru další koncerty s převážně duchovně založenou hudbou. Letošní dramaturgie ale byla celkově zaměřená na hudbu J. S. Bacha a na hudbu německých autorů všeobecně. Chrám sv. Barbory byl například letos mimo jiné také svědkem programu s děl Maxe Regera a J. S. Bacha, stejně tak celovečerního programu s hudbou L. v. Beethovena.

Jiří Bárta, foto MHFKH Jiří Bártafoto: MHFKH

Koncerty v Kutné Hoře byly opět vyprodané, festival má už své publikum, o to zajímavější bylo pozorovat, s jakým zájmem se uskutečnilo závěrečné Postludium v Čáslavi. Komplet Bachových Suit pro sólové violoncello je v případě provedení vynikajícím violoncellistou pro každého pořadatele téměř zaručeným úspěchem z hlediska prodejnosti lístků. Mimochodem, podle informace přímo od Jiřího Bárty byl jeho koncert s kompletem Bachových Suit pro sólové violoncello na MHF Smetanova Litomyšl (30. června, 19.30 hodin, Kapitulní chrám Povýšení sv. Kříže v Litomyšli) vyprodán během pouhých dvou hodin od zahájení prodeje… Jakkoliv byla z Jiřího Bárty po kutnohorském hudebním maratonu oprávněně cítit menší únava, před jeho výkonem v Čáslavi je nutné skutečně smeknout. Zvuk violoncella sice částečně pohltil obrovský prostor kostela, ale náboj jeho hry i celková atmosféra místa publikum doslova očarovaly. Málokdy umělec přímo v kostele zažije „standing ovation“... Ostatně Jiří Bárta dostál svému přirozenému image i v Čáslavi… V úvodu publikum požádal o vypnutí všech telefonů a prosil, aby nikdo nepořizoval fotografie s upřímnými slovy, že koncert pro něj nebude jednoduchý. Byl by spíše naprostý zázrak, kdyby se při tak náročném koncertě na samotný závěr festivalového týdne neobjevil droboučký pamětní výpadek... Jiří Bárta místo jednoduchého „přeskočení“ inkriminovaného místa, jehož „absenci“ by v publiku s největší pravděpodobností nikdo nepostřehl, zcela přirozeně hlasem zanotoval chybějící frázi a v klidu pokračoval dál… Možná právě tento lidský element a přirozenost v celkovém vystupování Jiřího Bárty na podiu mimo jiné způsobil jeho velkou oblibu napříč všemi generacemi festivalového publika.

Jiří Bárta jednotlivé suity skutečně vystavěl v jednolitém tahu a ponechal si přitom dost síly na samotný závěr, kdy Suitu č. 6 D dur postupně vygradoval k působivému vrcholu celého kompletu. Ostatně náročnost suit se zvyšuje od prvního k poslednímu číslu a je zajímavé, jak při souborném provedení posluchače každá další suita provádí do stále hlubšího meditačního rozpoložení. Jistě není náhoda, že je kompletní provedení Bachových violoncellových suit u posluchačů tak oblíbené. Jsem samozřejmě na poslech hudby zvyklá. Přesto musím přiznat, že dvouhodinový intenzivní poslech této překrásné hudby v podání lahodného zvuku violoncella, v překrásném kostele sv. Petra a Pavla a v inspirativním provedení Jiřího Bárty, ve mne ještě dlouho dozníval… Jiří Bárta svým provedením skutečně dostál svých slov z rozhovoru, který mi před koncertem poskytl. Bachovy suity hraje naprosto spontánně a své vnitřní uvolnění zcela přenáší na posluchače. Hned následující den, v pondělí 15. června Bachův komplet violoncellových suit zahrál na festivalu Mitte Europa. Koncert na MHF Smetanova Litomyšl je už vyprodaný, zájemci o Bártovo souborné provedení Bachových Suit pro sólové violoncello mají jednu z posledních letošních příležitostí v rámci koncertní řady FOK v kostele sv. Šimona a Judy v Praze (24. listopadu 2015)…

Markéta Vejvodová

Působí od roku 2004 jako redaktorka Českého rozhlasu, v letech 2005 – 2009 působila jako redaktorka hudební redakce stanice Vltava. Připravovala hudebně publicistické pořady Telefonotéka, Euphonia, Slovo o hudbě, Studio M a další. Vystudovala hru na klavír na Pražské konzervatoři ve třídě Ilji Hurníka a HAMU v Praze pod vedením Jana Panenky a Petera Toperczera. V roce 1991 získala stipendium k ročnímu studijnímu pobytu v Paříži u předního francouzského klavíristy a pedagoga Dominiqua Merleta. Vedle sólových klavírních recitálů spolupracovala s L. Svárovským, J. Sukem, G. Demeterovou, I. Ženatým, P. Fischerem, aj. Nahrávala nebo koncertně vystoupila rovněž se SOČRem, Sukovým komorním orchestrem, aj. Doma se představila na festivalu Pražské jaro (1989), na Velikonočním festivalu Josefa Suka (1993), na Mladém pódiu (1994) a na festivalu Mladá Praha (1996). Působí zároveň v oblasti pořadatelství a organizace hudebních projektů. V České filharmonii v letech 2009 – 2013 vedla edukativní programy, v letech 2015 – 2017 byla ředitelkou Česko-francouzské akademie Telč, v současnosti působí jako redaktorka na stanici Český rozhlas Region a hudebním projektům se věnuje příležitostně.

 

 

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.