středa, 8. srpen 2018

Do Valtic za 30. ročníkem Mezinárodní letní školy staré hudby

Napsal(a) 

, foto MLŠSH Valtice foto: MLŠSH Valtice

Zatímco většina lidí si pod příjemně stráveným začátkem léta představí lenošivý pobyt u moře, výlety po domovině nebo alespoň návštěvy přátel a rodinných příslušníků, na které po zbytek roku nezbývá čas, mnoha interpretům tzv. staré hudby se vybaví poklidný kolorit města Valtice, ve kterém vždy v prvních týdnech měsíce července probíhá Mezinárodní letní škola staré hudby. A právě tento rok měli houslisté, cinkisté, zpěváci a zpěvačky, cembalisté, hobojisté, flétnisté nebo například i herci a tanečníci věnující se starší artificiální hudbě a divadlu možnost navštívit již 30. ročník valtické interpretační školy. Pro 30. ročník Mezinárodní letní školy staré hudby Valtice se organizátorům podařilo sehnat rovných třicet lektorů z nejrůznějších koutů světa, někteří patří mezi pravidelné účastníky, další se ve Valticích objevili tento rok poprvé, všechny však spojovala dlouholetá pedagogická i interpretační praxe. Před každým ročníkem si student–interpret navolí třídy, které bude po zbytek pobytu navštěvovat. Kromě lekcí zaměřených na samotný hudební nástroj nebo zpěv si mohou účastníci navolit i orchestrální hru, sbor, tance, gestiku, gregoriánský chorál nebo i hudební improvizaci. Valtice tak každý rok ožívají hudbou deroucí se z oken budov tamních škol, které po dobu kurzů propůjčují hudebníkům a lektorům své prostory.

, foto MLŠSH Valtice foto: MLŠSH Valtice

Je podvečer a já přijíždím do malebného městečka poblíž rakouských hranic. Registrace účastníků probíhá mezi 13. a 18. hodinou a nebyl bych nezodpovědný redaktor, kdybych nepřijížděl až něco kolem půl šesté. Řady táhnoucí se horním poschodím vinařské školy, ve které si administrativa letní školy zřídila svoji rezidenci, mi po kvapném příjezdu dávají alespoň malou chvíli na oddech. Dříve než se naději, dostávám mapu areálu, instrukce a nezbytný klíč od dveří tělocvičny, která se na nadcházejících osm večerů stává mým útočištěm. Spolu se mnou zde nalezlo ubytování dalších dvacet devět účastníků valtických kurzů, ostatní si musí opatřit místa v přilehlých ubytovnách. Na dlouhé lenošení však není čas, hned po slavnostním zahájení nastává doba hostiny, při které si dlouholetí účastníci vylíčí zážitky z uplynulého roku a noví instrumentalisté, zpěváci, tanečníci a herci si nad sklenkou valtického vína padnou do noty. Není však na místě dlouho ponocovat, neboť ranní rozezpívání, které někteří navštěvují, začíná již v osm ráno. Samotné třídy pak ve většině případů začínají úderem deváté hodiny, po poledni následuje pro zájemce ansámblová hra. Já sám po snídani vyrážím na okružní jízdu po hudebních třídách. Začínám u nástroje, který Mezinárodní letní škole staré hudby bezesporu dominoval – u flétny. Flétnové třídy sídlí v prostorách vinařské školy. Budovou se nese libý zvuk fléten, který v jinak měkkém tichu působí takřka posvátně. Co nejtišeji otvírám dveře a nepozorovaně vcházím do první třídy. Nikdo si mě příliš nevšímá, a tak mohu v klidu sledovat samotný proces výuky. První veskrze pozitivní dojem je umocněn návštěvou dalších a dalších tříd. Většina lektorů dává studentům velmi specifické rady, které takřka okamžitě – a mnohem důležitěji slyšitelně – ovlivňují kvalitu a barvu výsledného tónu. Může za to také fakt, že mnoho účastníků navštěvuje MLŠSH již řadu let a tak jejich lektor již ví, jak s nimi pracovat. Tato praxe může paradoxně působit i jako dvousečná zbraň.

, foto MLŠSH Valtice foto: MLŠSH Valtice

Přiznám se, že kdybych byl v pozici hudebníka a jel do Valtic poprvé, neměl bych nejmenší tušení, ke komu se zapsat. Nepochybuji, že by se mi stejně kvalitního vzdělávání dostalo od všech lektorů, přesto každému člověku vyhovuje jiný typ pedagoga a u hudebníků to platí dvojnásob. Nicméně mnoho návštěvníků valtické školy dojíždí již řadu let ke stejnému lektorovi a částečně se tak smazává onen rozdíl, který je pro řadu hudebníků tolik důležitý – totiž svěží pohled dalšího erudovaného hudebníka. Jak tedy zjistit, kdo mi skutečně vyhovuje a kdo ne? Tak jako i mně bylo prospěšné chodit z třídy do třídy a naslouchat výuce, věřím, že by ani aktivním účastníkům neuškodilo – byť jen ze zvědavosti – nakouknout do vedlejších dveří, jak učí ten který nástroj či zpěv jiný z lektorů. A to obzvláště, pokud tentokrát přijeli do Valtic poprvé. Netvrdím, že je to vždy možné, mnoho nástrojů vyučuje na MLŠSH pouze jediná osoba, v těch případech je však nahlédnutí do dalších tříd lákavé a minimálně k rozšíření obzorů. Neboť úroveň lektorů je na Mezinárodní letní škole staré hudby skutečně vysoká. Počet ani složení tříd však nejsou stabilní, a tak se vyplatí sledovat, zda konkrétně třídu, po které toužíte, neotvírají zrovna příští rok. Marek Štryncl, umělecký ředitel školy, dodává: „Rozhodně chci v budoucnu otevřít třídu harfy. Vypadá to, že zájem by byl. Ostatně podmínkou pro otevření třídy je, aby měla alespoň 4–5 účastníků. Perkuse či dokonce psaltérium se v minulosti nepřímo vyskytly při výuce středověké a renesanční hudby. Té také chceme dát větší prostor pro uplatnění. Letos to byla jen třída gregoriánského chorálu a raného vícehlasu Davida Ebena. A byla opravdu povedená.“

Já zatím pokračuji v prohlídce. Po několika zmapovaných třídách s hrůzou zjišťuji, že jsem stále neopustil ještě ani první ze tří budov, ve kterých probíhá hlavní výuka. A navíc jsem nestíhal ani lekce varhan v kostele Nanebevzetí Panny Marie! Zatímco dopoledne jsem svůj úkol nesplnil, rozhodl jsem se, že ansámblové třídy, které probíhají vesměs v odpoledních hodinách, zkusím projít všechny. Po obědě se hudebníci opět schází ve třídách a dávají se do cvičení. Tentokrát však není cílem sólová dokonalost, ale mnohdy důležitější organická celistvost hudby. Lektoři bez výjimky cílili na co nejefektivnější střed mezi přirozeností a stylizovaností. Jen tak může být hudba skutečně živá v pravém smyslu toho slova.

, foto MLŠSH Valtice foto: MLŠSH Valtice

Hudebníci však netráví celý svůj studijní pobyt pouze v potu tváře při cvičení, zkoušení a nacvičování. Významným prvkem jsou koncerty, které se každý večer odehrají v prostorách bývalé konírny, či jízdárny. Po celodenním procházení tříd se i já těším na večerní koncert. Jako první rozeznělo prostory zámecké jízdárny hudební těleso Collegium Marianum, které z dramaturgického hlediska nabídlo pestrý průřez známými i méně známými skladateli, jejichž díla mohla zaznít na dvoře hraběte Morzina v Praze. Za celé trvání školy zazněly rovněž dva lektorské koncerty, oba se konaly ve španělské konírně a těšili se již tradičně obrovské návštěvnosti a velkým debatám ze strany účastníků – vždyť kdo bych nechtěl slyšet hrát svého lektora a posoudit a poté dlouze prodebatovat nad sklenkou vína s dalšími účastníky, kteréže číslo bylo nejlepší? Kromě koncertu Societas Incognitorum, který složil poctu Miroslavu Venhodovi, zakladateli MLŠSH, a Pražských madrigalistů představovala největší hudební událost tzv. Valtická barokní noc. Na rozdíl od tradičních koncertů probíhá barokní noc po celém zámeckém areálu. Když mě tedy usazují do jedné z barevně rozlišených zón, pociťuji předzvěst něčeho velkolepého. Barokní noc začíná!

Zdá se, že úvodní koncert ansámblu Solamente Naturali bude další z řady klasických večerních programů, opak je pravdou. Po relativně tradičním začátku sahají hudebníci po stále atypičtějších nástrojích a samotná hudba se začíná pohybovat od vysoké a pečlivě naškrobené hudby artificiální až po lidové a folkloristické variace. Vše šlape v dobrém rytmu za zvuků rubeby. Po vydařeném začátku odchází zbývající dvě skupiny za jiným programem a my zůstáváme v jízdárně – naše skupina má jako první na programu tanec. Vzhledem k velkému počtu účastníků se dělíme na dvě menší skupiny a každý z nás má možnost naučit se svůj (často) první barokní tanec. Počáteční ostych děvčat nahrazuje upřímná snaha o co nejelegantnější poskok. My muži se spokojujeme s poskokem funkčním a světácky neotesaným. Následně se přesunujeme do zámecké kaple – stanoviště pěveckého sboru Schola Gregoriana pod vedením Davida Ebena. Po horečném tancování přijde klid gregoriánského chorálu vhod. A kromě vtipného minipředstavení o osudech hraběte Františka Antonína Šporka, jeho dcery Anny Kateřiny a jeho tchána Františka Karla Rudolfa Swéerts-Sporck na zámeckém nádvoří, následuje ještě výborné taneční představení v prostorách barokního divadla. Nakonec se všichni setkáváme pod širým nebem v zámeckém parku, kde Valtickou barokní noc uzavírá mohutný ohňostroj. O tom, že se večer povedl, svědčí nadšené výrazy účastníků. „Letošní Barokní noc se mi líbila asi nejvíc ze všech. Pozitivně mě překvapilo divadlo a tanec, skvělí byli také Solamente Naturali. A vůbec všechno!“ potvrzuje můj dojem zpěvačka Veronika Vojířová navštěvující třídu Ireny Troupové. Úvodní koncert a taneční vystoupení si pochvalovala například také polská loutnistka Alicja Janusz, jejíž valtické hodiny probíhají u lektora Briana Wrighta.

, foto MLŠSH Valtice foto: MLŠSH Valtice

Valtická barokní noc nepředstavuje pouze jeden z vrcholů Mezinárodní letní školy staré hudby, ale také uzavírá část, ve které jsou lektoři a organizační tým v hlavní roli. Pátek a sobota se již nesou v duchu třídních vystoupení a příprav na závěrečné koncerty účastníků. Vzhledem k vysoké úrovni instrumentalistů a zpěváků nás čekají celé tři bloky hudby rozvržené do dvou dnů – 1. a 2. koncert účastníků a závěrečné vystoupení v programu spojeného tématem Válka a Mír. Je fascinující slyšet takové množství talentu, zapálení a tvrdé práce v jednom malém městě v blízkosti rakouských hranic.

Přiznám se – jednou z prvních otázek, kterou jsem si po příjezdu pokládal, bylo, zda neznalý a nedej Bože technicky ne zcela dokonalý hudebník má šanci prosadit se vedle množství těch, kteří berou letní kurzy za svůj druhý domov. Jen málokde uslyší člověk takovou koncentraci talentu jako právě zde. Mnoho interpretů již rozjíždí vlastní kariéru nebo v některých případech dokonce pořádá vlastní hudební festivaly, jak jsem se dozvěděl od sopranistky Anny Petrtylové, která dojíždí za lektorem Jürgenem Banholzerem až z Českého Krumlova, kde je jednou z tváří festivalu Barokní Koruna. Při průchodu třídami jsem však zjistil, že ať již hudebník aspiruje na nejvyšší interpretační příčky, nebo bere hudbu pouze jako nezbytné koření života, vždy se mu dostane stejné péče, stejného zanícení pedagogů a stejného pochopení. Jak ostatně přiznává i Marek Štryncl: „Miroslav Venhoda založil tuto školu zejména proto, aby pro strůjce hudby, nebyla hudba těžkým břemenem, ale radostí. Proto na své si zde přijdou jak profesionálové či učitelé hudby od základních škol po vysoké, tak i rodiny s dětmi a amatéři. Jim všem patří tato škola a u toho chceme zůstat.“ Dveře Mezinárodní letní školy jsou tak otevřené skutečně všem. Myslím, že příští rok se opět shledáme ve valtických vinárnách!

Lukáš Pavlica

Absolvoval magisterský obor Hudební věda na Masarykově univerzitě, v současné době studuje pod vedením doc. PhDr. Jany Perutkové, Ph.D., doktorský studijní program. Aktivně se věnuje publicistické a kritické činnosti, kromě externího dopisovatele pro časopis Harmonie zastává místo redaktora portálu Brno – město hudby. Spolupráci navázal rovněž s hudební revue Opus musicum nebo magazínem vysokých škol Universitas. Kromě publicistické činnosti a výzkumu se okrajově věnuje také hudebnímu aranžérství a spolu s dalšími skladateli a hudebníky instrumentoval a natočil CD Hudebníček cílící na rozvíjení melodického a rytmického cítění u dětí do čtyř let.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.