Bartók Plus: Operní festival postavený na troskách těžkého průmyslu

Šestnáct představení hlavního programu a bezmála sedmdesát malých doprovodných akcí obsáhlo deset dní operního festivalu Bartók Plus v maďarském Miskolci. Festival je nedílnou součástí proměny bývalého průmyslového centra na green & smart city. Stošedesátitisícový Miskolc v severovýchodním Maďarsku se po rozpadu sovětského bloku musel potýkat s ústupem těžkého průmyslu, který tvořil podstatu jeho ekonomiky. Město zaznamenalo v 90. letech značný úbytek obyvatel a hledalo cestu, jak znovu nastartovat místní život a najít pro sebe udržitelný smysl existence. Vcelku logicky se začalo orientovat na turistický ruch a také na umění. Bartók Plus vznikl v roce 2001 a dnes se jedná o nejvýznamnější operní festival v Maďarsku.

Maďarský operní život u nás nepatří mezi ostře sledované oblasti, což je škoda. V Budapešti se konvenční repertoár hraje tradičně na vysoké úrovni a hostování tamního operního souboru dodává festivalu interpretační jistotu i přitažlivost. 

Program letošního ročníku festivalu Bartók Plus, který se odehrál od 14. do 23. června, lze zhruba rozdělit do tří provázaných linií. Hrála se osvědčená klasika s úkroky k málo hraným titulům minulosti, dále současná tvorba z několika posledních let a také atraktivně zpracované tituly pro široké publikum. Mezi jednotlivými liniemi neexistovaly ostré hranice a festivalovému hostu se mohlo snadno stát, že ho překvapilo vynikající představení, které se hrálo zdarma na náměstí. Rozdíl mezi hlavním a doprovodným programem občas spočíval jen v tom, že za hlavní se platilo.

 , foto Bartók Plus

Festival prostupuje celým centrem města, okupuje dvě venkovní pódia a infiltruje aktivně veřejný prostor. Venkovní představení a koncerty probíhají denně od pozdního odpoledne asi do jedenácti večer a žijí si vlastním zábavným životem. Centrem dění je místní operní divadlo s kapacitou 670 míst – typická divadelní budova 19. století podobná například Divadlu Antonína Dvořáka v Ostravě. K samotnému divadlu ale patří celý blok budov zahrnující ještě komorní scénu, divadelní muzeum a zastřešenou letní scénu s 500 místy ve vnitrobloku. Kromě toho má Miskolc i vlastní koncertní dům a obě instituce disponují vlastním orchestrem. Festivalové koncerty navíc zavedou publikum i do několika místních kostelů a na Kalvárii nad městem.

Zahajovací galakoncert popřel většinu pravidel, kterým se takové oficiality obvykle podřizují. Trval skoro tři hodiny a kromě tří kousků z Turandot – ovšem bez „Nessun dorma“ – nebyla na programu v podstatě jediná obecně známá věc, snad s výjimkou písně Marietty z Korngoldovy opery Mrtvé město. Hudba Ericha Wolfganga Korngolda se ovšem hrála intenzivně a velká část koncertu byla věnovaná výběru z jeho opery Zázrak Heliany. Stejně obsáhle se program věnoval zapomenutému italskému skladateli Aldu Finzimu a jeho opeře La Serenata al vento (Serenáda ve větru). V programu se objevila také árie z opery Nora skladatele Albina Friese – vůbec první scénické uvedení ji čekalo o pár dní později. Zábavu obstaralo pár kousků z Šostakovičovy operety Moskva – Čerjomušky a nakonec zmíněná Turandot. Orchestr a sbor Maďarské státní opery dirigoval umělecký šéf festivalu Gergely Kesselyák, mezi účinkujícími se objevila také u nás známá Csilla Boros. Divadlo bylo plné a publikum neúnavně nadšené, což provázelo všechny festivalové akce.

Toto je pouze ukázka, kompletní článek najdete v HARMONII 8/2019 (koupit)

Sdílet článek: