středa, 3. leden 2007

Zuzana Lapčíková a Josef Fečo: Černobílá

Napsal(a) 

ZUZANA LAPČÍKOVÁ a JOSEF FEČO: Černobílá ZUZANA LAPČÍKOVÁ a JOSEF FEČO: Černobílá

Zuzana Lapčíková - cimbál, zpěv, Josef Fečo - cimbál, kontrabas, viola, kytara, Petr Růžička - housle, Emanuel Rey - hoboj, anglický roh, klavír, Irena Mrázková - housle, Erik Holub - viola, housle, Erika Fečová - zpěv, Martin Fečo - kontrabas, Jan Fečo - saxofon. Vydáno: 2006. TT: 74:10. 1 CD Indies Records MAM321-2.

Zuzana Lapčíková se tentokrát obklopila hudebníky snad ještě pozoruhodnějšími a všestrannějšími než v minulosti. Nejde přitom o vysloveně hvězdná jména, což tento projekt radikálně odlišuje od množství podobných žánrových a etnických „setkávání“, jimiž nás trestá současný showbusiness. Toto album je ale od základu něco docela jiného, je to hudba vážná v nejlepším slova smyslu.

Černobílá měla, slovy Josefa Feča, ukázat, jak je prolnutí černé a bílé hudby krásné a harmonické, zatímco Zuzana Lapčíková poukazuje v bookletu na vědomí toho, že černá a bílá kráčí pospolu, což konečný výsledek charakterizuje možná přesněji. Nejde totiž o nějaký křečovitý romsko-moravský jam session, ale o propracované setkání dvou hudebních světů, a to na nejvyšší možné úrovni. Řez je přitom až překvapivě ostrý a je znát i v baladách Chcel sa Janko ženit a Stála svatba , kde je sledované prolnutí prezentováno v rámci jediné balady.

Moravští muzikanti se na albu do romského materiálu vůbec nepouštějí, nicméně opačně je to už přece jen trochu dobrodružnější, a zejména Josef Fečo funguje se svými čtyřmi instrumenty jako všudypřítomný společný jmenovatel. V jednotlivých blocích následuje po instrumentálních úvodech vždy důkladně rozpracovaná balada. Poté vždy přebírají slovo romští muzikanti a zpěváci, přičemž se tato romská část jednotlivých oddílů alba povětšinou jeví jako citelně konzervativnější než nevídané konce, ke kterým ve své hudbě dochází Lapčíková. Zejména romské zpěvy nepřinášejí mnoho nového, naopak instrumentální stránka moravských oddílů opakovaně představuje vrcholné momenty alba. Jisté zjemnění přichází s dvojplátkovými dechy a klavírem Emanuela Reye – je otázka, dodává-li francouzský host nahrávkám potřebnou příchuť či naopak ubírá říz, každopádně závěrečná Moje milá nechává tuto hudbou nabitou nahrávku vyznít trochu do ztracena.

Komukoliv jinému by takový materiál vystačil na několik projektů: už samotné balady zpívané Zuzanou Lapčíkovou by bez problému nasytily celý kompakt, na druhé straně se zde hudba místy dostává tak daleko, že by stačilo jen málo a mohla by stát zcela sama o sobě. Romské nahrávky jsou ve své kategorii hodně vysoko a přítomnost dvou zcela odlišně znějících a odlišně hraných cimbálů zde možná zůstává trochu nevyužita. Z toho všeho ale nakonec budí největší podiv suverenita, s jakou Zuzana Lapčíková tohle plnokrevné hudební spřežení ukočírovala.

>> viz také recenze desky pro časopis mGuide

Vydavatel: Indies

Stopáž: 74:10

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.