čtvrtek, 1. leden 2004

Zoltán Kodály: Kompletní dílo pro violoncello

Napsal(a) 

booklet booklet
Zoltán Kodály je nám znám především jako "ten druhý" maďarský skladatel, který prý zůstal na rozdíl od Bartóka ve své tvorbě stále sepnut s maďarskou lidovou hudbou a tuto inspiraci nikdy nepřekročil. Nakolik je tato hrubá představa pravdivá, může vyvrátit či naopak potvrdit malý výřez či okénko z celé skladatelovy tvorby. Tento výřez ovšem nebude zas tak malý - v případě této nahrávky se totiž jedná o kompletní tvorbu pro violoncello. Díla pro cello zabírají většinu Kodályho komorní tvorby. Na třech CD nás zaujme už na první pohled druhová různost jednotlivých kompozic. To, že měl Kodály k violoncellu asi nejblíže ze všech nástrojů, dokazují skladby ještě bez opusových čísel: Romance lyrique , kterou napsal jako 16letý či Adagio z roku 1906. Jsou to pomalé, romanticky znějící kusy, ve kterých ale autor nechává již naplno barevně rozeznít svůj oblíbený nástroj. Jedním z prvních významných Kodályho děl je Sonáta pro violoncello a klavír op. 4 . První z dvou vět je ještě ovlivněna Schumannem a Brahmsem, v druhé však již slyšíme názvuky nového stylu, vycházejícího z impresionismu i z maďarské zpěvnosti. Duo pro housle a cello op. 7 zní až ravelovsky. Významnými díly v celé cellové literatuře jsou dvě skladby pro sólové violoncello. Sonáta op. 8 je druhově i zvukově velice zajímavou a slibnou skladbou. Kodály navazuje snad jenom na Bacha a jeho sólové suity, ale jinak se ubírá zcela svou cestou. Druhým sólovým kusem je krátké Capriccio z roku 1915. Snad jedině v této skladbě si uvědomujeme technickou náročnost, kterou v jiných skladbách ani nepostřehneme díky interpretaci maďarského cellisty Miklóse Perényie . Abychom však uzavřeli Kodályho cellové dílo, musím samozřejmě zmínit Maďarskou lidovou píseň - Rondo , která je zpracováním lidové písně. Zde zní Kodály tak, jak si ho asi nejspíš představujeme. Navíc ještě zmíním dvě úpravy Bachova díla: Tři chorální preludia z roku 1923 a Preludium a Fugu z roku 1954. Kodály tak později pokračuje v oblíbené tradici úprav a transkripcí z přelomu století. Místo polyfonního přediva však vyzdvihuje spíš jednotlivou melodii, kterou přednáší samozřejmě violoncello.

Celkově můžeme konstatovat, že Kodályho přínosem na zmíněném poli je jeho hluboká znalost nástroje a přispění mnoha kvalitními a efektními díly do repertoáru nástroje. V bookletu nadhozená otázka skladatelovy opožděnosti ve vztahu k celkové situaci hudebního dění však jistě nesnižuje záslužný a zajímavý počin natočení tohoto kompletu.

Vydavatel: Classic / Panther

Stopáž: 54:24 + 53:45 + 55:05

Nahráli: Miklós Peréneyi - violoncello, Dénes Várjon - klavír, Gábor Takács-Nagy - housle

Body: 4 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.