středa, 15. leden 2003

Životní náhody Dr. Pavla Ecksteina

Napsal(a) 

booklet booklet
JUDr. Pavel Eckstein (1911 - 2000) byl vtipným glosátorem, mužem neobyčejných znalostí, zkušeností, bezpečného instinktu, organizačních schopností, dítětem štěstěny a také nejspíš mistrem diplomacie. O tom vás přesvědčí jeho rozhlasové vzpomínky pietně zaznamenané a zredigované Janou Vašatovou . Eckstein se svou úžasnou pamětí byl skutečně pražskou legendou - chodící encyklopedií, byl přítelem mnoha slavných osob (například Rafaela Kubelíka, Ericha Kleibera, Davida Oistracha, Wolfganga Wagnera, Svjatoslava Richtera), ctěným hostem významných festivalů, znal se s kdekým a jeho slova měla velkou váhu. Kniha je sice místy trochu upovídaná, až chlubivá (viz například zdůraznění, že jeho největším šéfem a chlebodárcem byl nechvalně proslulý komunistický ministr Zdeněk Nejedlý a stýkal se i se soudruhem ministrem Kopeckým), ale především je sugestivní vyzařováním úžasné a v českých hudebních poměrech vzácné osobnosti Pavla Ecksteina. Po přečtení této knihy mi vytanula na mysli jedna jediná otázka: Jak je možné, že Pavel Eckstein kdysi volně cestoval po světě, udělal hodně pro českou hudební kulturu a přátelil se s vysoko postavenými představiteli komunistického establishmentu? (Na jedné straně je dovedl šikovně využívat ve prospěch hudby, na druhé straně jimi, jak se zdá, pohrdal.) Snad je odpověď v tom, že byl skvělým diplomatem a uměl jednat s lidmi různého světonázorového zaměření. Proto si myslím, že název knihy vystihuje jen část reality. Nemyslím si totiž, že Pavel Eckstein byl mužem, jehož život by byl směrován jenom "životními náhodami". Kniha o Pavlu Ecksteinovi je poučná, poutavá a přínosná.

Body: 0 z 6

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.