pátek, 26. březen 2004

Zdeněk Lukáš: Te Deum

Napsal(a) 

booklet booklet
Te Deum op. 311 z roku 2000 stojí v čele snímku, kterému dalo název. Průřez duchovní tvorbou Zdeňka Lukáše přináší skladby napsané (s výjimkou Parabolae Salomonis op. 44 ) v rozpětí deseti let. Je zde Missa brevis op. 176 pro ženský sbor a barytonové sólo z roku 1990, sólový part v ní zpívá sólista Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni Dalibor Tolaš , z drobnějších skladeb pak Quis potest dicere op. 254 , Pater noster op. 263 , Praedicatio op. 279 , z rozsáhlejších Requiem per coro op. 252 . Lukášova hudba je (v souhlase s programem skladatelské skupiny Quatro, k níž skladatel patří) posluchačsky sdělná, přístupná, nikdy však laciná či podbízivá (duchovní tvorba není podobných výstřelků ušetřena - spíše naopak!). Působí-li sdělně ve svém výsledném tvaru, je to důkaz zralého zvládnutí možností hudebního materiálu. Lukášův hudební jazyk uplatňuje prvky folklorní (zejména v melodice a rytmu) vedle historických postupů (polyfonní vedení hlasů) a osobitých harmonií. Sbor Nová Česká píseň při Západočeské univerzitě v Plzni je odnoží sboru, jejž sám skladatel kdysi založil, a je jeho tvorbě svým způsobem oddán a zavázán, jeho interpretace pod vedením sbormistra Zdeňka Vintra je příkladná, sólo Dalibora Tolaše je vroucné a na pozadí sborových hlasů zvukově dobře dimenzované. Pro interprety rozhodně nepředstavuje Lukášova hudba oříšek snadný k rozlousknutí, na druhé straně jsou odměněni hudbou, jejíž studium i interpretace přináší radost. A nemohu v této souvislosti nezmínit (neboť to možná skladatel neví), že přinesla radost v závěru loňského roku také amatérskému sboru Schola cantorum Jeseník, který pojal Missu brevis do repertoáru svého prvního CD snímku. Střídavý poslech obou snímků přináší radost (zastavení a chvilku k rozjímání) zase mně.

Vydavatel: Clarton

Stopáž: 60:31

Nahráli: Dalibor Tolaš - baryton, Nová Česká píseň, sbormistr Zdeněk Vimr

Body: 4 z 6

Vlasta Reittererová

Narozena 9. ledna 1947 v Praze (roz. Pellantová, provdaná Hrušková, Benetková). Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě KU a současně tehdejší Lidovou konzervatoř (herectví a pantomima). Prošla několika amatérskými divadelními soubory, v letech 1968–1970 byla členkou baletního souboru Krušnohorského divadla v Teplicích, po narození dcery se vrátila do Prahy a do roku 1976 působila v komparzu Divadla E. F. Buriana, kde byla 1970–1972 zaměstnána jako uklízečka. V letech 1972–83 (s několikaletým přerušením mateřskou dovolenou) referentka v tuzemském koncertním oddělení agentury Pragokoncert. Roku 1987 nastoupila na Filozofickou fakultu do dnešního Ústavu hudební vědy jako knihovnice, kde se vrátila k vystudovanému oboru a roku 1988 získala doktorát. Na FF UK zůstala do odchodu do důchodu 2002. Několik let také vyučovala historický seminář na pražské konzervatoři a působila jako externí pedagog na Masarykově univerzitě v Brně. V posledních letech se mj. věnuje překladatelství. Životní heslo? S Janem Nerudou říká: „Vším jsem byl rád.“

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.