pátek, 22. září 2017

Zářijový Tip Harmonie: Františákův Mozart a Brahms

Napsal(a) 

Igor Františák, foto Vojtěch Havlík Igor Františákfoto: Vojtěch Havlík

Ostravský klarinetista Igor Františák (1974) je všestranný umělec, řeklo by se. Absolvent Ostravské konzervatoře a univerzity v klarinetových třídách Valtera Vítka, zahraničních kurzů u koryfejů dobově poučené interpretace klarinetové hry Hoepricha, Neidiche či Leitherera, sólista řady domácích i zahraničních orchestrálních těles, vyhledávaný a respektovaný komorní hráč a zakladatel Stadlerova klarinetového kvarteta (1994). Dnes je Igor Františák sám respektovaným pedagogem klarinetové hry Fakulty umění Ostravské univerzity v Ostravě a ředitelem Svatováclavského hudebního festivalu (2004), největších domácích hudebních slavností staré a duchovní hudby, etablovaných ve městě a v regionu s patrně nejméně vhodnými společenskými a uměleckými podmínkami k soustavné prezentaci tohoto žánru. Vedle pedagogické činnosti a uměleckého managementu nerezignoval na vlastní umělecký růst – party barokního nástroje chalumeau a klasicistních klarinetů jsou domácími soubory staré hudby nejčastěji obsazovány právě Igorem Františákem. Úctyhodné, řeklo by se.

Františák je však ve skutečnosti umělcem buvolí vůle, který ze země vydupal posluchačsky nejúspěšnější hudební festival Moravskoslezského kraje, neúnavně vyučuje, účinkuje jako sólista a komorní hráč a – konečně – také produkuje vlastní zvukové snímky, k nimž patří i dvojice recenzovaných CD s Mozartovými a Brahmsovými kompo­zicemi pro klarinet s doprovodem klavíru či smyčcových nástrojů, nejspíše nejreprezentativnějším repertoárem komorní hry s klarinetem. Nahrávací mikrofony jsou nemilosrdné, zvláště když mozartovsko-brahmsovské CD přináší živé snímky. V jejich přítomnosti ztroskotal nejeden umělec s manažerskými ambicemi. Františák obstál se ctí, a to hned z několika důvodů: předně umí volit umělecké partnery, ať už jde o Františákovy krajany Martina Kasíka, nebo violoncellistu Talichova kvarteta Petra Prauseho, nemluvě o Zemlinského kvartetu. Právě jeho společný snímek s Igorem Františákem v Mozartově a Brahmsově kvartetu byl pro mne při vší olbřímí konkurenci velkým překvapením, ne-li objevem, ať už volbou spontánních temp, výrazově silnými dialogickými pasážemi v komunikaci violoncella nebo prvních houslí s klarinetem, nebo sehranou kulturou ansámblové hry (vstupních taktů Brahmsova kvintetu se nelze v jejich podání hned tak nabažit).

S vědomím, že jde o živé snímky s nepřiznaným potleskem publika, lze jen před kvalitou nahrávek smeknout, včetně zvukového záznamu Jiřího Gemrota (sonáty, trio) a Františka Mixy (kvintety). Před prvním poslechem kvintetů jsem byl vzhledem k nekonečnému zástupu konkurenčních a často legendárních snímků skeptický. Umělecké partnerství Zemlinského kvarteta, které zase jednou prokázalo své obdivuhodné kvality, a Igora Františáka je však postaveno na pevných základech respektu k notovému zápisu a hluboké lásky ke komorní hudbě. Již v Mozartově kvintetu Františák zaujme spíše introvertně orientovanou interpretací a rovným tónem, které jej predestinují k přesvědčivé interpretaci Brahmsových klarinetových sonát, o nichž jsem na stránkách Harmonie naposledy psal v recenzi nedávné nahrávky Lorenza Coppoly u společnosti Harmonia Mundi (Harmonie 2/2016). Františák na rozdíl od Coppoly k nahrávce použil moderní nástroj, respekt k principům poučené interpretace je však v jeho přístupu k pozdním Brahmsovým komorním kompozicím občas znát. Společně se Zemlinského kvartetem ještě více akcentuje introvertní charakter této sumarizující kompozice, jejíž architektonická komplexnost nepřestává fascinovat, obsahová hloubka mrazit. Snad každý významnější klarinetista se musí popasovat i s Brahmsovými klarinetovými (violovými) sonátami op. 120 a s triem s klavírem a violoncellem op. 114, které byly zaznamenány rok po kvintetech v Praze u sv. Vavřince, tentokrát studiově. Martin Kasík vždy platil za vysoce inteligentního komorního partnera a na druhém recenzovaném CD, které však přece jen zvukově upřednostňuje klavír před ostatními nástroji, jen potvrdil kvality letitého uměleckého partnerství s Igorem Františákem. Sama sazba Brahmsových klarinetových sonát a Františákova introvertní interpretace klarinetového partu činí z kompozic až jakési klavírní sonáty s obligátním klarinetem. Nic to nemění na skutečnosti, že je taková II. věta čtyřvěté sonáty f moll zvukovým skvostem (Františák ji zaznamenal již před deseti lety s Eliškou Novotnou pro firmu Presto Records).

Recenze by snadno mohla skončit konstatováním Františákových interpretačních kvalit a chválou jeho introvertního přístupu k Brahmsovým komorním partiturám. To by však mladší z dvojice CD nesmělo končit Triem a moll op. 114, v němž se jen přelévají emoce mezi nástroji a instrumentalisté vedou rétorický zápas o nadvládu nad dílem plným afektů. Skvělá tečka CD, které by si zasloužilo profesionální distribuci, a přece jen graficky atraktivnější balení. A přinejmenším CD s dvojicí kvintetů pozornost zahraničních recenzentů.

Tip Harmonie + Tip Editora

Mozart – Brahms Clarinet Quintets: Igor Františák (klarinet), Zem­linského kvarteto (Petr Souček, Fran­tišek Střížek – housle, Petr Holman – viola, Vladimír Fortin – violoncello). Text: Č, A. Nahráno: live 10/2014, kostel sv. Mikuláše, Ostrava-Poruba (KV 581), kostel Neposkvrněného početí Panny Marie, Pržno (op. 115). Vydáno: 2017. TT: 68.47. 1 CD FMG Artists 002.

Brahms Clarinet Sonatas and Trio: Igor Františák (klarinet), Petr Prau­se (violoncello), Martin Kasík (klavír). Text: Č, A. Nahráno: 3/2015 (op. 120), 2016/11 (op. 114), kostel sv. Vavřince, Praha. Vydáno: 2017. TT: 67.03. 1 CD FMG Artists 003.

Martin Jemelka

Profesí historik hospodářských a sociálních dějin, studoval historii na Ostravské univerzitě v Ostravě (1997–2006) a v současnosti je odborným pracovníkem Masarykova ústavu a Archivu Akademie věd České republiky. Dlouhodobé studijní pobyty v Jeně a Vídni byly věnovány výzkumu dějin koncernové společnosti Baťa, a. s., Zlín, mezi historiky je však znám především pro své dlouhodobé výzkumy českého, zvláště ostravského dělnictva a dělnických kolonií. Jedna polovina jeho srdce patří historii 19. a 20. století, druhá hudbě a hudební publicistice, v níž spojuje náklonnost k historii s posedlostí fanouška staré hudby, významných osobností taktovky a starých i nejnovějších nahrávek díla Antonína Dvořáka. Za českou operou, Dvořákovou hudbou a soubory staré hudby pravidelně vyjíždí do zahraničí. V letech 2003–2015 vynechal ve Vídni a Štýrském Hradci jen nemnoho koncertů Nikolause Harnoncourta, jehož je hlubokým obdivovatelem. Od roku 2008 spolupracuje s Českým rozhlasem Vltava při tvorbě hudebních pořadů.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.