(Stravinskij, Brahms, Ravel, Scarlatti)
Yuja Wang – klavír. Produkce: Helmut Burk. Text: A, N, F. Nahráno: 1/2010, Friedrich-Ebert-Halle, Hamburg-Harburg. Vydáno: 2010. TT: 58:27. DDD. 1 CD Deutsche Grammophon 477 8795 (Universal Music).
Start čínské pianistky Yuji Wang (* 1987) byl skutečně impozantní. Už roku 2009, tedy ve svých dvaadvaceti letech, podepsala exkluzivní smlouvu s Deutsche Grammophon a hned její první CD „Sonatas & Etudes“ jí vyneslo nominaci na Grammy Award a ocenění „Gramophone Young Artists of the Year 2009“. Recenzenti psali tehdy s obdivem především o fenomenální technice této umělkyně a nepochybuji o tom, že podobného ohlasu se dostane i jejímu druhému CD. Stravinského Tři věty z Petrušky , Brahmsovy Variace na Paganiniho téma op. 35 i La valse Maurice Ravela patří k nejnáročnějším dílům pianistického repertoáru. V podání Yuji Wang se všechna tři díla proměnila v barvitý ohňostroj, který sledujeme se zatajeným dechem. Petruška doslova jiskří humorem a vtipem a při poslechu máme často pocit, že pianistce nemohly ke hře stačit pouhé dvě ruce (ostatně ani skladateli nestačily dvě notové osnovy a často užívá osnov tří). Brahmsovy Variace op. 35 nesou název Studie pro klavír a jednotlivé variace jsou vlastně etudy, v nichž skladatel řeší různé pianistické technické problémy, často opravdu „pekelné“. Yuja Wang však působí dojmem, že v tomto díle žádné technické problémy neexistují a že si Brahmse hraje jen pro své potěšení. Vrcholem je pak závěrečné číslo nahrávky, Ravelova choreografická poéma „La valse“. Yuja Wang ji provádí s takovou fantazií a s tak neodolatelným šarmem, že by na koncertě určitě dokázala roztančit i to nejstudenější publikum. Zatímco samo provedení všech tří děl vzbuzuje úžas, dramaturgie tohoto projektu budí trochu rozpaky. Mezi každou skladbu vložila totiž Yuja Wang po jedné Scarlattiho sonátě. Asi chtěla dopřát posluchačům trochu oddechu, proto si vybrala sonáty E dur K. 380 a f moll K. 466 , tedy skladby spíše pomalejší. Mezi velkými skladbami působí však tyto drobnosti poněkud titěrně a ani jejich provedení není – při vší úctě k Yuje Wang – právě nejpřesvědčivější. Ještě podivněji působí to, že Yuja Wang přeházela pořadí jednotlivých variací v Brahmsovi, přičemž dvě poslední variace z druhého sešitu vynechala dokonce úplně. Její zdůvodnění, že to tak hrál Michelangeli, kterého velmi obdivuje, mi připadá trochu laciné. Ale ať už máme na tyto detaily jakýkoli názor, nepochybuji, že po Yundim Li a Langu Langovi se objevila další čínská pianistická hvězda, se kterou bude nutno v budoucnosti počítat.
Body: 5 z 6
