Yes

(Glass, Chopin, King, Santaolalla, Potter, Rachmaninov, Satie, Brahms, Portabales, Manoukian aj. )

Uakti, D. Alexejev, B. B. King a E. Clapton, G. Santaolalla, Winds of Passion, F. Frith a S. Potter, Y. Bronfman, C. Chalhoub, K. a M Labeque, G. Grau, Y. Manoukian, Kronos Quartet a jiní.

Text: A. Nahráno: Merjithur Studios, Paříž. Vydáno: 2005. TT: 66:56. ADD. 1 CD Edge Music (Deutsche Grammophon) 477 5387 (Universal Music).

V první chvíli jsem si řekla, na tenhle disk vůbec recenzi psát nebudu! To není žádná filmová hudba, nýbrž hudba z filmu a to je rozdíl, každý pes – pardon, každý track, jiná ves. Doslova: co track, to jiný autor, s výjimkou tracků 6, 9 a 12, kde je jako autorka hudby podepsána režisérka filmu Yes Sally Potterová , která je rovněž sestavovatelkou této kompilace. Kupodivu ale poslech cédéčka nedráždí tak, jak bych byla čekala. Sally Potterová má rozhodně dobrý vkus a zná hodně hudby. Nevím (možná naštěstí), jak jí takto vybraná hudba funguje ve filmu, ale jako soundtrack na cédéčku je nahrávka – paradoxně – lepší než spousta titulů, které jsou vydávány jako takzvaný OST (original soundtrack) a obsahují hudbu sice původní, ale mnohdy k samostatnému poslechu zcela nezajímavou, z níž dejme tomu jedna nebo dvě části stojí za to a ostatní jsou „vata“. U tohoto cédéčka tedy nepřísluší hodnotit hudbu jako takovou – ta byla v jednotlivých položkách už zhodnocena, Chopinův Valčík cis moll , Rachmaninův Koncert č. 2 (použita první věta) a Brahmsův Waltz As dur dokonce ještě před vynálezem filmu. Všechny tracky také už vyšly na nějakém jiném cédéčku jako součást nějakých jiných hudeb – koncertních skladeb anebo i soundtracků. Hodnocení se tedy týká výhradně výběru, respektive dramaturgie, a ta je vynikající. K poslechu netřeba mít filmovou souvislost (film se u nás promítal pouze na MFF v Karlových Varech 2005, dá se však sehnat na DVD). Tracky jsou seřazeny tak, že je celek od začátku do konce zajímavý – ne pro nějakou novost (i když pro mě třeba je novinkou dudukové kvinteto Winds of Passion – ale pro jiného to může být třeba Satieho Gnossienne ), nýbrž že nedochází k propadům, není to jednotvárné a je to většinou opravdu pěkné. A pokud vás některý track irituje – což se může stát, protože vybraná hudba se stylově rozpíná do mnoha směrů (mě se například zmocňuje netrpělivost při Ten Long YearsB. B. Kingem nebo při tvrdě rockových Pink Shoes od Potterové, ale další dvě její hudby už se mi zase líbí), následný kontrast to spolehlivě srovná. CD obsahuje celkem 15 tracků, kromě zmíněných klasiků jsou zde citace z filmových hudeb Philipa Glasse (Paru River ) a Gustava Santaolally (The Insider ) a alb Guillema Portabalese (El Carretero ), Yeghishe Manoukiana (Yeghishi Bar ), Claude Chalhouba, Kronos Quarteta (Nuevo ) a dalších. Vydařený titul.

Body: 3 z 6

Sdílet článek: