čtvrtek, 28. únor 2008

Wynton Marsalis - From The Plantation To The Penitentiary

Napsal(a) 

Wynton Marsalis - From The Plantation To The Penitentiary Wynton Marsalis - From The Plantation To The Penitentiary

Wynton Marsalis - trubka, autor textů, rap, Walter Blanding - saxofony, Dan Nimmer - piano, Carlos Henriquez - basa, Ali Jackson, Jr. - bicí, Jennifer Sanon - zpěv. Nahráno: 28. - 29. 6. 2006. Vydáno: 2007. TT: 58:35. 1 CD Blue Note 73675-2 (distribuce EMI).

Nové CD Marsalisova kvinteta přináší polaritu problematického politického rámce, který je stimulujícím způsobem hudebně řešený. Koncept programové hudby byl u Marsalise přítomen i v minulosti. Šlo však vesměs o souhrnný pohled na osudy Afroameričanů v USA. V tomto směru prvním (a z jistého hlediska dosud nepřekonaným) vrcholem je album jeho původního kvinteta: Black Codes (1985), ve kterém prezentoval své nekompromisní pojetí "čistého" jazzu oproštěného od nánosů komerční hudby.

I když název "od plantáže do věznice" navozuje historizující oblouk, je to jeho první projekt myšlenkově zaměřený na současnost a místo někdejšího konformisty se setkáváme s rozhněvaným rebelem (Mingusova typu), kterému na současné Americe vadí téměř vše: bezduchý konzum, pokračující rasové předsudky, katastrofální průběh války v Iráku, a zejména (možná zde je jádro zlomu) neschopnost úřadů při uragánu Katrina, který zdevastoval jeho rodné New Orleans.

Zřídka můžeme být svědky, aby upřímný, ale zhusta naivní prvoplánový záměr inspiroval ke vzniku tak přesvědčivého a hudebně uceleného díla. Ukázalo se, že formát kvinteta je pro Marsalise ideálním médiem, kde se plnohodnotně realizuje. Tvoří jej dosud neznámá jména: všichni čtyři hudebníci jsou členy Lincoln Center Jazz Orchestra a jsou živoucím důkazem efektivnosti systému současného jazzového školství. Nejmarkantnějším z "objevů" je skvělá jednadvacetiletá zpěvačka Jennifer Sanon, kterou Marsalis poznal na jím iniciované soutěži středoškolských ansámblů. Sanonová s úctyhodnou bravurou vystihla charakter Marsalisových písní, a když textům někdy chybí nápad a poetika (ale nikdy ne hudební náboj), zpěvačka využije alespoň možností vynalézavého frázování. Například antikonzumní píseň Supercapitalism , kde většinu textu tvoří fráze "Gimme that - Gimme this - Gimme that0¦" interpretuje způsobem, který připomíná nejkrkolomnější vokalízy Jona Hendrickse a Annie Rossové.

Jedním z hudebních základů, na kterém Marsalis staví, je soul jazz a jazzový funk 50. a 60. let. Titulní skladba navozuje atmosféru pracovní písně, ale spíše než z původního folklóru čerpá inspiraci z Work Songu Nata Adderleyho, a zvláště pianista Dan Nimmer důkladně nastudoval Zawinulův způsob klavírní stylizace. Inovací jsou tu zneklidňující disonantní podehrávky trubky a tenoru. V dalších titulech najdeme stylizace mnohých inspiračních zdrojů: raného New Orleansu, hispánské a jihoamerické hudby a hudebně zvláště působivá je quasi evergreenová balada Love and Broken Hearts ; zde Sanonová exceluje snad nejvýrazněji. Soul jazzová (funková) atmosféra je citelná i v závěrečné překvapivé nahrávce Where Y0˜All At? Zde se Marsalis představil v dosud nevídané podobě rapera, který jedním dechem sděluje, co si myslí o revolucionářích 60. let, kteří dnes u moci zradili své ideály. Zmínku zasluhují Marsalisova trubková sóla; v porovnání s kompetentními výkony spoluhráčů v sobě mají navíc jiskru geniality.

Body: 5 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.