V souladu s názvem orchestru je tato nahrávka velkých symfonií uměřená a komorní, prakticky bez heroického patosu a dramatického napětí. Je to plně v souladu s trendem posledních desetiletí, kdy se hlavně pod vlivem historicky poučené interpretace volí menší obsazení a střídmější zvuk. Na druhou stranu se orchestr nevzdává tradičních ctností českých muzikantů. Po zvukové stránce je nahrávka velmi pěkně propracovaná, se všemi detaily a jemným lahodným zvukem. Platí to o smyčcích stejně jako o sólových dřevěných nástrojích.
Rukopis korejského dirigenta jménem Ahn Ji-Hoon zatím spíš potvrzuje to, co se traduje o asijských dirigentech a orchestrech. Přes všechny zmíněné klady totiž působí nahrávka trochu jednotvárně. Zvuk je sám o sobě stylový, sytý a šťavnatý – je proto škoda, že rozvržení temp a stavba frází není živější. U těchto velmi často nahrávaných skladeb bych přivítal nápaditější pojetí. Pečlivost působí místy školsky, i když k této hudbě jinak samozřejmě patří. Pokorou vůči stylu, zaujetím a muzikálností by se ale snímek řadil mezi ty vydařené a pětatřicetiletý dirigent může ještě uzrát a překvapit.
Vydavatel: Studio Matouš
Stopáž: 64:39
Nahráli: Pražský komorní orchestr, Ahn Ji-Hoon
Body: 4 z 6