úterý, 3. srpen 2010

Wolfgang Amadeus Mozart - Sonáty D dur KV 576, c moll KV 457, Rondo a moll KV 511, Fantazie c moll KV 475

Napsal(a) 

Michel Kiener – fortepiano. Produkce: Jean-Daniel Noir. Text: A, N, F. Nahráno: neuvedeno. Vydáno: 2007. TT: 57:29. DDD. 1 CD Passacaille 941.

Profesor ženevské konzervatoře Michel Kiener je mezinárodně uznávaným „poučeným interpretem“ staré hudby. Pro toto CD si vybral Mozartovy klavírní skladby z let 1782 – 1789, jež hraje na Clarkově kopii fortepiana Antona Waltera z roku 1790. O Kienerově obdivuhodných historických znalostech svědčí fundovaný průvodní text v bookletu (bohužel vysazený přehuštěným šestibodovým písmem, takže téměř nečitelný), o jeho sebekritičnosti pak značně ironický úvod tohoto textu. Kiener se v něm zamýšlí nad tím, zda je zapotřebí nových nahrávek Mozarta v době, kdy každé jeho dílo existuje v řadě skvělých provedení. Cituje přitom Jose van Immerseela, s nímž svůj mozartovský projekt konzultoval: „Předpokládat, že to bude »lepší«, je opovážlivost. Chtít to nahrát pouze »ještě jednou« ukazuje na iracionální primitivní instinkt, zatímco argumentace »autentickou interpretací« vypovídá buď o naivním misionářském zápalu nebo o nedostatečném historickém přehledu.“ Misionářský zápal nelze určitě Kienerovi upřít, ale stejně tak mu bohužel nelze upřít ani onen nepříliš lichotivý přívlastek „naivní“. První věta Sonáty D dur KV 576 sice působí celkem zajímavě – Walterovo fortepiano má velmi příjemný a tvárný zvuk a Kiener s ním bezpochyby umí citlivě zacházet – ale od druhé věty této skladby budeme stále více a více vnímat Kienerův silný sklon hrát rubata téměř všude, kde to jen trochu jde, a to i tam, kde pro to není v podstatě žádný důvod. Kienerovo neustálé „pozastavování“ působí po chvíli jednotvárně, únavně a v celkovém vyznění – při vší úctě k interpretově snaze – skutečně naivně. Zdá se, že Jose van Immerseel dobře věděl, o čem mluví.

Body: 3 z 6

Věroslav Němec

Hudební editor a redaktor, klavírista (bývalý), pedagog (bývalý), muzikolog, hudební publicista. V letech 1975 – 2000 pracoval v hudebním nakladatelství Supraphon (1989–91 šéfredaktor, 1998–99 ředitel, 1999–2000 místopředseda představenstva). Od roku 2000 je šéfredaktorem hudebního nakladatelství Amos Editio, které v roce 2012 získalo pod jeho vedením prestižní Cenu České hudební rady. Jako pianista vystupoval v klavírním duu se svou manželkou Jitkou. S časopisem Harmonie spolupracuje od roku 1999. Ve svých textech, jichž vyšlo v Harmonii přes 500, se věnuje především klavírní interpretaci.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.