Wolfgang Amadeus Mozart – Smyčcové kvartety č. 21 D dur K575 a č. 22 B dur K 589 („Pruské“)

Stamicovo kvarteto: Bohuslav Matoušek a Josef Kekula – housle, Jan Pěruška – viola, Vladimír Leixner – violoncello. Produkce: Rudolf Bayer. Text: A, N. Nahráno: 7/1992, zámek Libochovice. Vydáno: 2006. TT: 40:59. DDD. 1 CD Bayer-Records BR 100 357 (distribuce Euromusica).

Stamicovo kvarteto má u Bayer-Records bohatou diskografii, jíž vévodí impozantní desetidiskový komplet smyčcových kvartetů a kvintetů Antonína Dvořáka. Mozart byl doposud zastoupen pouze jediným CD s kvartety č. 14 a 17. Teprve nedávno k nim nově přibyly nahrávky kvartetů č. 21 a 22 – prvních dvou z proslulé trojice takzvaných Pruských kvartetů, jež skladatel napsal pro pruského krále Friedricha Wilhelma II. O tomto králi je známo, že byl výborným hráčem na violoncello, a není proto divu, že Mozart vybavil violoncellový part mnohem bohatěji, než bylo tehdy obvyklé. Pruské kvartety se řadí k nejcennějším skladbám kvartetní literatury, přičemž se všeobecně zdůrazňují především mimořádné kvality Kvartetu č. 21 D dur K 575 . V podání Stamicova kvarteta je toto dílo skutečným skvostem – křehké a vzdušné jak vzácná krajka, průzračné i v těch nejkomplikovanějších partiích, intimní ve výrazu a přitom prozářené vnitřním světlem. Nechybí mu ani snová lyrika (II. věta), ani jemný humor a vtip (III. a IV. věta). Souhra interpretů je výborná, zvuk dokonale vyvážený, okouzlující něžná barevnost občas dokonce sugeruje posluchači, že slyší z dálky hrát dechové nástroje. Následující Kvartet č. 22 B dur K 589 působí oproti Kvartetu č. 21 ve zvuku trochu hutněji, ve výrazu pak občas málem až „symfonicky“. Ale i v tomto případě se bezesporu jedná o vynikající snímek.

U tak renomované firmy a u tak kvalitní nahrávky trochu překvapují formální nedostatky ve vybavení projektu. Nalezneme tu sice stopáže jednotlivých vět, ale ne celkovou stopáž jednotlivých kvartetů, tím méně pak stopáž celého CD. Důvod může být velmi pragmatický: sečteme-li dobu trvání jednotlivých vět, vyjde stopáž celé nahrávky 40:59, a to je opravdu málo. Nejasno je i kolem obou průvodních textů – německého a anglického. Nejenže u nich není uveden autor, ale u žádného z nich se nejedná o překlad z druhého jazyka – posluchač tu má k dispozici dva značně různorodé materiály. A uvádí-li tiráž, že zámek Libochovice stojí v Praze, pak je to přinejmenším zavádějící.

Body: 5 z 6

Sdílet článek: