La Grande Écurie et la Chambre du Roy, Jean-Claude Malgoire. Produkce: Georges Kadar. Text: A, N, F. Nahráno: 1. – 4. 11. 1988
a 3. 1. 1989, Paříž. Vydáno: 2006. TT: 60:25. DDD. 1 CD K617 182 (distribuce Classic).
Soubor La Grande Écurie et la Chambre du Roy , který založil a vede hobojista, dirigent a muzikolog Jean-Claude Malgoire , je mezi znalci a milovníky staré hudby dobře znám. Přestože francouzská hudba je v jeho repertoáru na prvním místě, neomezuje se jen na ni. Tato nahrávka prezentuje při příležitosti Malgoirova životního jubilea starší snímek s notoricky uváděnými i méně známými skladbami W. A. Mozarta, které ve své době patřily spíše k zábavné hudbě. Kromě nejpopulárnější z interpretovaných skladeb, kterou je Eine kleine Nachtmusik , se tu však setkáme i s baletní hudbou k pantomimě Les petits riens . Serenata notturna pro dva smyčcové orchestry a tympány náleží ještě do Mozartova salcburského období. Vznikla v lednu 1776. Má formu concerta grossa, v němž hraje čtyřčlenné smyčcové concertino proti smyčcovému ripienu s tympány. Eine kleine Nachtmusik složil Mozart ve Vídni 10. srpna 1787, tedy v době, kdy pracoval na Donu Giovannim. Na čí objednávku příležitostná serenáda v G dur vznikla, není známo. Jak plyne z tematického katalogu Mozartových děl, skladba měla původně 5 vět, z nichž druhá se buď ztratila, nebo byla od ostatních oddělena. Označení „Nachtmusik“ je německým překladem výrazu „Serenade“, tedy typu skladby, která byla často provozována ve večerních hodinách pod širým nebem, často dechovými soubory. Eine kleine Nachtmusik je však napsána pro smyčcový komorní orchestr. Dílo s názvem Les petits riens zkomponoval Mozart v červenci 1778. Tato baletní pantomima – plná humorné a galantní pastýřské tematiky – tedy spadá do doby, kdy umělec pobýval v Paříži, a byla určena pro Académie Royale de Musique de Paris. Zakázku Mozart získal díky známosti se známým pařížským choreografem Jeanem Georgesem Noverrem. Této kompozice se zúčastnil ve spolupráci s dalšími nejméně dvěma francouzskými skladateli. On sám napsal „die Sinfonie, und Contredanse, überhaupt halt 12 Stücke“, jak se zmínil v dopise otci, přičemž se velmi nelichotivě zmínil o dalších skladatelích, kteří měli na starost kompozici dalších šesti vět. Protože se celý balet složený z 21 kusů dochoval pouze v pozdějším opise, je Mozartovo autorství rozpoznatelné pouze na základě stylové analýzy.
Poslední skladbou recenzované nahrávky je Divertimento pro 3 basetové rohy (nebo pro 2 klarinety a fagot). Je prvním z řady pěti divertiment určených pro hudební večery u Antona Stadlera, Mozartova přítele a spolubratra ze zednářské lóže „Zur gekrönten Hoffnung“. Mozart použil basetového rohu v řadě svých pozdních děl.
Francouzští umělci hrají Mozarta s technickou suverenitou a v poměrně odlehčené interpretaci, jak ostatně odpovídá charakteru skladeb. Zatímco Serenata notturna působí poněkud matně ve zvuku i frázování (zejména pak úvodní pochod), Eine kleine Nachtmusik už působí mnohem jistějším dojmem (zvláště pak její druhá věta – Romanze). Za interpretační vrchol lze pak jistě považovat balet Les petits riens, který možná bude pro řadu posluchačů novinkou. Divertimento z Mozartova pozdního tvůrčího období tvoří velmi uspokojivý závěr tohoto CD, které představuje malou sondu do Mozartovy bohaté tvorby v oboru zábavné hudby jeho doby.
Body: 4 z 6
