pátek, 21. leden 2005

Wolfgang Amadeus Mozart: Requiem d moll K.626

Napsal(a) 

booklet booklet
Christine Schäfer - soprán, Bernarda Fink - alt, Kurt Streit - tenor, Gerald Finley - bas, Arnold Schoenberg Chor, Concentus Musicus Wien, Nikolaus Harnoncourt. Produkce: Christian Leins. Text: A, N, F. Nahráno: live, 27. 11. - 1. 12. 2003, Velký sál Musikvereinu, Vídeň. Vydáno: 2004. TT: 50:21. DDD. 1 SACD Deutsche Harmonia Mundi 82876 58705 2 (Sony BMG). Přebohatá, různorodá diskografie nejznámějšího Requiem má další přírůstek. Naštěstí se zařadí mezi nejlepší tituly. Je jen málo nahrávek Nikolause Harnoncourta , ze kterých byl nebyl nadšen. Jak se dokáže podívat na obehrávané dílo nově, z jiného úhlu. V tomto případě to platí stonásobně, neboť například Praha je celoročně zaneřáděna provedeními pro turisty pochybné úrovně. Při poslechu této desky jako byste poslouchali jinou hudbu. Rutina a veškerá očekávání jsou pryč. Hudba dýchá a je interpretována s nadšením a pokorou a na té nejvyšší profesionální úrovni. Arnold Schoenberg Chor můžeme Rakušanům jen závidět a Concentus Musicus jakbysmet. V diskografii bych asi našel ještě lepší kvartet, ale je báječně vyrovnaný a zpívá lahodně. Harnoncourt samozřejmě vychází z kompletace Franze Xavera Süssmayra, kterou doplnil o revizi Franze Beyera. Navíc jako pozornost zákazníkovi doplnila firma SACD o CD-ROM s Mozartovým manuskriptem.

Luboš Stehlík

HHHHH

Nikolaus Harnoncourt se po 22 letech vrátil k nahrávání Mozartova nedokončeného posledního opusu (vlastně Köchela). Pro svoji novou nahrávku zvolil opět Süssmayrovu verzi, avšak v nové edici s korekcemi Franze Beyera. Liší se pro běžného posluchače v detailech, které v zásadě nemění vyznění Mozartova díla.

Harnoncourtovo pojetí pozdních Mozartových skladeb se může jevit mnohým posluchačům nepřijatelně. V jeho podání nebyl Mozart nikdy tralaláčkovsky žvatlajícím dítětem a sluníčkem a vůbec líbeznou hudbou, která "hladí", ale naopak vždy byla akcentována určitá rozervanost, nepokoj, zoufalství a syrovost. Nejinak je tomu i u této nahrávky.

Requiem je pojato rozhodně kontrastně. Zatímco úvodní Introitus je temným úvodem do celé zádušní mše, Kyrie je podáno v tradičním, pomalejším tempu. Děs, teror a strach - tak by se dalo charakterizovat Dies Irae , i když například William Christie zde dosahuje daleko děsivějšího účinku. Zvuk Harnoncourtova orchestru je typicky řídký, pravým opakem romantické Karajanovské opulentnosti (DG, 1975). Žestě mají nádherně syrový tón (sólo v Tuba Mirum ) s přirozeným, avšak pro Concentus charakteristickým, celkově temnějším témbrem. Dynamika je využita na hranici možností daných nástroji a velikostí sboru (Rex tremendae ). V předivu hlasů Harnoncourt vyzdvihává detaily, o které při většině provedení automaticky přicházíme, například valící se rytmická ostinata v Confutatis . Na druhou stranu se při poslechu u Herreweghe nebo Christieho nahrávek "vyloupnou" hlasy a detaily, které Harnoncourt nechává v pozadí. Zkrátka, každé provedení má svá plus a minus podle toho, jaká osobnost staré hudby nahrávku pořídila.

Sólisté Christine Schäfer , Bernarda Fink a Gerald Finley jsou prvotřídní, v případě Kurta Streita pak "pouze" výborní. Celkově jsou přece jen více zdůrazněni zvukovou režií, než tomu bylo v reálu na koncertě, z něhož je tento záznam. Naštěstí je dynamika na SACD zachycena dostatečně bez významněji znatelných úprav, což je jen dobře. Vůbec z celé nahrávky je cítit syrovost, nevyumělkovanost a zachycení jedinečného okamžiku koncertu.

Jak již bylo zmíněno, zvuk smyčců Concentus Musicus je dobově--poučeně nabroušený, což je navíc zvýrazněno Harnoncourtem preferovanou artikulací (odtahy). Vůbec artikulace je zde dotažena do harnoncourtovského maxima. Kdo hledá krásnou, spanilou a hezky znějící hudbu, měl by se obrátit jinam. Snad je té razance v Harnoncourtově (Mozartově) Requiem až moc. Přeci jen by části jako Benedictus nebo Hostias mohly být pojaty líbezněji. (Citlivějším povahám doporučuji přeskakovat část Lacrimosa , pokud si chtějí po poslechu zachovat duševní zdraví.)

Zajímavé se jeví srovnání se starší Harnoncourtovou nahrávkou. Je překvapivé, že se v celkovém pojetí liší minimálně. Sbor na staré nahrávce nemá zdaleka tak křišťálové hlasy uvyklé na provozování duchovní hudby jako současný Arnold Schoenberg Chor . Na starší nahrávce (pořízena taktéž v Musikverein), která je i celkovým zvukem laděna do temnějších barev a spíše zcelujícím dojmem, působí smyčce Concentusu méně ostře a plněji.

Harnoncourt v závěru své kariéry pořídil výbornou nahrávku, která je prvním provedením Requiem na dobové nástroje zaznamenaným technologií DSD a vyšlým na hybridním SACD.

Ivo Rozehnal

HHHH

Právě u těch nejznámějších skladeb je rozdíl mezi provedením na dobové nástroje a tradičním pojetím patrný na první pohled. Zatímco interpretace na tradiční nástroje dává skladbě měkký a útěšný nádech, působí zde autentické nástroje velmi tvrdě a syrově - je to dáno i tím, jak dirigent zdůraznil všechny žestě. Celkově ale působí méně dramaticky, je strohá, místy až agresivní, podobně jako Harnoncourtova nahrávka Mozartových symfonií. U romantizujících interpretací jsme také zvyklí na postupnou vnitřní proměnu "od tmy ke světlu" - u této interpretace zůstáváme po celou dobu v přísně smuteční náladě. Hlavní podíl na vyznění skladby ovšem má výkon sboru, a ten je v případě Arnold Schoenberg Choru vynikající. U tradičních snímků má na celkovou tvář orchestr mnohem větší vliv. Pokud jde o pěvecké osazení, bylo by možné vybrat výraznější sólisty - lze to ale chápat jako záměr, kdy všechny vokální party plynou v jednolitém proudu a žádný nevyčnívá nad ostatními. Sympatické je, že součástí nahrávky je CD-ROM s částí manuskriptu partitury. Nikolaus Harnoncourt je sice průkopníkem autentické interpretace, rád ale provokuje - někde se až dogmaticky drží pramenů, v zápětí se ale pustí do velmi nonkonformních až bláznivých interpretačních nápadů. Tento snímek by ale patřil k těm střízlivějším.

Jindřich Bálek

Vydavatel: Sony BMG

Stopáž: 50:21

Nahráli: Christine Schäfer - soprán, Bernarda Fink - alt, Kurt Streit - tenor, Gerald Finley - bas, Arnold Schoenberg Chor, Concentus Musicus Wien, Nikolaus Harnoncourt

Body: 5 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.