Wolfgang Amadeus Mozart: Quintet for Clarinet and Strings in A major „Stadler-Quintet“, K 581, Johannes Brahms: Quintet for Clarinet and Strings in B minor, Op. 115 – František Vincenc Krommer-Kramář: Oboe Concerto in F major, Joseph Haydn: Oboe Concerto

Wolfgang Amadeus Mozart

Quintet for Clarinet and Strings in A major „Stadler-Quintet“, K 581

Johannes Brahms

Quintet for Clarinet and Strings in B minor, Op. 115

Vladimír Říha – klarinet, Smetanovo kvarteto (Jiří Novák, Lubomír Kostecký, Jaroslav Rybenský /Mozart/, Milan Škampa /Brahms/, Antonín Kohout). Produkce: Matouš Vlčinský. Text: Č, A, N, F. Nahráno: 12. 7. 1952 (Mozart), 28. – 29. 11. 1964 (Brahms), Studio Domovina, Praha. Vydáno: 2009. TT: 63:48. AAD, digitally remastered. 1 CD Supraphon Music SU 3969-2. Alternativa: SU 3313-2 131 Škampa Quartet: Beethoven/Mozart.

Wolfgang Amadeus Mozart: Quintet for Clarinet and Strings in A major „Stadler-Quintet“, K 581, Johannes Brahms: Quintet for Clarinet and Strings in B minor, Op. 115 - František Vincenc Krommer-Kramář: Oboe Concerto in F major, Joseph Haydn: Oboe ConcHHHH

František Vincenc Krommer-Kramář

Oboe Concerto in F major

Joseph Haydn

Oboe Concerto in C major

Wolfgang Amadeus Mozart

Sinfonia concertante in E flat major

František Hanták – hoboj, Miloš Kopecký – klarinet, Karel Vacek – fagot, Miroslav Štefek – lesní roh, Brno Radio Chamber Orchestra, Antonín Devátý – dirigent, Prague Symphony Orchestra, Harry Newstone – dirigent, Czech Philharmonic Orchestra, Václav Smetáček – dirigent. Produkce: Matouš Vlčinský. Text: Č, A, N, F. Nahráno: 8. – 10. 3. 1961 (Haydn), 6. a 8. – 9. 5. 1965 (Mozart), Rudolfinum Praha, 13. 1. 1951 (Krommer-Kramář) Studio Domovina Praha. Vydáno: 2009. TT: 79:11. ADD, digitally remastered. 1 CD Supraphon SU 3991-2. Alternativa: 11 1907-2 011 Supraphon – Mozart: Clarinet Concerto, Sinfonia concertante.

Ušlechtilý tón klarinetu Vladimíra Říhy a vyvážené smyčce Smetanova kvarteta dělají z proslulého Mozartova „Stadlerova“ kvintetu doslova pohlazení po duši. Je to hudba s noblesním, ale hravým duchem, kde je vše podřízeno přirozenému toku nenapodobitelných Mozartových melodií. Interpretace má sice ještě daleko k takzvané poučené interpretaci (nahrávka z roku 1952), ale je to Mozart líbezný, ušlechtilý, precizní a především prodchnutý bohatým vnitřním vkladem všech hráčů. Zvláště v Larghettu při pomalu plynoucích sekvencích hoboje s doprovodem smyčců oceníme umění Vladimíra Říhy, který skutečně neměl v 50. letech u nás konkurenci, neboť nastavil laťku velmi vysoko. „Stadlerův“ kvintet z roku 1789 v nahrávce Škampova kvarteta se sólistou R. van Spaendonckem (1997) je sice vytříbený a jakoby „čistší“. Je tu však jistá „opatrnost“, o níž ostatně vypovídá i celková délka nahrávky, o více než 40 let starší nahrávka působí přirozeněji, zdánlivě méně promyšleně, ale o to více srdečněji a vroucněji. Rozhodně nelze Škampovo kvarteto s belgickým sólistou odsouvat na vedlejší kolej, je to však natolik odlišný pohled, že při nejlepší vůli nelze tyto dvě polohy srovnávat. Ostatně, považuji to i z generačního hlediska za zbytečné. Smetanovci ještě s Jaroslavem Rybenským mají živé, přesně vyvážené tempo, novější nahrávka Škampova kvarteta s volnějším tempem působí místy zatěžkaně až akademicky. Druhou skladbou nahrávky je Brahmsův Kvintet pro klarinet a smyčce h moll, op. 115 , který patří k jeho nejzávažnějším komorním dílům (1891). Byť působí Brahmsovo dílo oproti zpěvnému Mozartovi neokázale s důrazem především na formu a tématickou celistvost, můžeme zde vysledovat ve vytříbeném pojetí V. Říhy a Smetanova kvarteta v nahrávce z roku 1964 (již s M. Škampou) opět velmi inspirativní zpěvný klarinetový part. Celé století, které dělí obě skladby, dokázali umělci propojit svým mimořádným mistrovstvím v interpretaci obou jímavých, působivých a virtuózních děl.

Hobojový koncert F. V. Krommera-Kramáře rozsvítí vstupní tóny Komorního rozhlasového orchestru Brno pod vedením Antonína Devátého v nahrávce z roku 1951. Vzápětí se přidává svižný a suverénní tón proslulého hoboje F. Hantáka. Právě výkony v Kramářových skladbách patřily vždy ke špičce sólistova interpretačního umění. Druhou skladbou této nahrávky je Hobojový koncert C dur , Hob VIIg/C1 připisovaný Haydnovi. (Dle nových poznatků se sice nejedná o Haydnovo dílo, přesto však zde má místo s krásou a půvabem pozdního klasicismu.) Hodnoty mistrovské skladby podtrhuje opět umění Františka Hantáka , tentokrát za doprovodu Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK pod vedením dirigenta Harry Newstona (nahráno v roce 1961). Poslední skladbou je proslulá Mozartova Sinfonia concertante Es dur , K 297b v provedení sólistů F. Hantáka , M. Kopeckého , K. Vacka , M. Štefka a s doprovodem České filharmonieVáclavem Smetáčkem (nahráno 1964). Ve srovnání s Talichovou nahrávkou z roku 1949, kde se kupodivu liší pouze klarinetisté a hobojista (V. Říha, A. Rybín a J. Shejbal), zní Česká filharmonie sice stejně zpěvně a úchvatně, nechybí však známý talichovský romantizující přídech podléhající dobové interpretaci. V. Smetáček již naznačuje střídmější klasicistní pohled, který je nám dnes bližší. Také sólové party jsou jakoby určitější, smělejší a znělejší. Mozartova díla pro dechové nástroje v podání skvělých českých hudebníků budou tedy vždy patřit do zlatého fondu Supraphonu.

Body: 5 z 6

Sdílet článek: