pátek, 23. květen 2008

Wolfgang Amadeus Mozart - Mitridate, re di Ponto

Napsal(a) 

Wolfgang Amadeus Mozart - Mitridate, re di Ponto Wolfgang Amadeus Mozart - Mitridate, re di Ponto

Bruce Ford - tenor, Cyndia Sieden - soprán, Christiane Oelze - soprán, Vesselina Kasarova - alt, Heidi Grant Murphy - soprán, Toby Spence - tenor, Larissa Rudakova - soprán, Camerata Salcburg, Sir Roger Norrington. Produkce: neuvedeno. Text: A, N. Nahráno: live, 1. 2. 1997, Kleines Festispielhaus, Salcburk. Vydáno: 2006. TT: 79:37, 72:25. DDD. 2 CD Orfeo C 703062 I (distribuce Classic). Alternativa: Decca, 460772-2, Giuseppe Sabbatini, Natalie Dessay, Cecilia Bartoli, Brian Asawa, Les Talens Lyrique, Christophe Rousset.

Další z unikátní série archivních záznamů produkcí Salcburského festivalu zaznamenaných Rakouským rozhlasem ÖRF, kterou vydala v loňském jubilejním mozartovském roce firma Orfeo, zachycuje provedení opery seria Mitridate, re di Ponto v Malém festivalovém domě 1. února 1997 pod vedením Sira Rogera Norringtona.

Na Salcburském festivalu byl Mitridate poprvé uveden až v roce 1970, a to pouze koncertně ve zkrácené verzi a bez recitativů, když hudební čísla propojoval vypravěč, který přibližoval průběh děje. Úspěch vedl ke scénickému provedení o rok později s Peterem Schreierem, Eddou Moser a Arleen Augér. Od té doby býval Mitridate zařazován do festivalové dramaturgie pravidelněji. Sir Roger Norrington s Cameratou Salcburk a režisér Jonathan Mil-

ler za muzikologické podpory Wolfganga Rehma představili v roce 1997 Mitridata v původní milánské verzi bez stigmatu "statické" opery seria jako hudební drama velké citové expresivity s pěveckými hlasy bez romantického vibrata a recitativy, které mají spád mluvené řeči. Jejich provedení bylo dokladem muzikality, vytříbenosti, stylovosti a vkusu, díky nimž zdánlivě mrtvá schémata italské opery seria se standardními tří-pětidílnými áriemi znovu ožila. Dlužno však přiznat, že pouze o jeden rok mladší nahrávka firmy Decca pod taktovkou Christopha Rousseta s Les Talens Lyrique (vyšla pak v roce 1999) jde intenzitou výrazu mnohem dál především v šíři kontrastů, ve škále vyjádření významu slov a hudebních afektů od furiosa po měkkou líbeznost nebo hlubokou jímavost kantilén se základem v precizní deklamaci. Roussetovo pojetí přináší pestrost a varírování v bohaté ornamentice a vrcholné pěvecké virtuozitě.

Jakkoli je třeba při porovnání temp vzít v potaz rozdíly, které vyplývají ze scénického provedení v komplexnosti pěvecké interpretace a herecké akce v případě salcburského nastudování na straně jedné a studiové nahrávky, kdy se interpreti mohou koncentrovat výlučně na zvuk, jak je tomu u nahrávky Decca, odlišnost koncepce je zřejmá. Zatímco Rousset rychlá tempa vyhrocuje a pomalým ponechává jejich klid a "rozhlehlost", Norrington nevolí tak příkré kontrasty. Jistě i s ohledem na divadelní tvar salcburská inscenace eliminovala některá opakování árií, takže zatímco Roussetova nahrávka trvá na třech CD 174 minut, salcburská se (i s potlesky po jednotlivých hudebních číslech) vejde do 152 minut a na dvě CD.

Zatímco v salcburském nastudování jsou původně kastrátské role obsazené výhradně ženami, Rousset si vybral pro Farnaceho kontratenoristu Briana Asawu s ostrým, velice průrazným hlasem, který zní světleji než hutný temný alt Bulharky Vesseliny Kasarovy. (Ta byla mimo jiné Sestem v Harnoncourtově nastudování Tita v roce 1997.) Její výkon patří v rámci salcburského provedení k nejlepším. Americká sopranistka Cyndia Sieden jako Aspasia má stříbřitý pohyblivý hlas, který má však tendenci se do výšek zužovat a v hlubších rejstřících zní zastřeněji. Zatímco koloratury zpívá intonačně přesně, nicméně pod legatem, její kolegyně na nahrávce Decca Natalie Dessay strhuje brilantním staccatem. Německá sopranistka Christiane Oelze má pro part Sifara lehký, technicky jistý hlas, při porovnání s excelentní fenomenální dravostí Cecilie Bartoli působí matněji. Americký tenorista Bruce Ford zpíval přední mozartovské role na velkých scénách a jeho repertoár přesáhl i do dramatického oboru. Ne vždy se v salcburském provedení Mitridata vyvaroval nadměrného tlaku na hlas ve vypjatém výrazu a výškách, což narušuje jeho jinak velice lahodnou kantilénu, pokud zůstává v pianu. Zvládá také velké skoky (árie Tu, che fedel mi sei ). Tenor Giuseppe Sabbatiniho na nahrávce Decca zní průrazněji a ostřeji. Vibrato ruské sopranistky velkého hlasu Larissy Rudakovy v jediné árii Arbata je na hranici únosnosti. A Heidi Grant Murphy má pro part Ismene mladistvě lehounký pohyblivý soprán se spíše opatrnými koloraturami.

Booklet v němčině a angličtině uvádí stať pamětníka nastudování Gottfrieda Krauseho, obsah opery a sérii černobílých fotografií z provedení. Profily umělců ani libreto připojeny nejsou.

Body: 4 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.