Wolfgang Amadeus Mozart – Le nozze di Figaro

Bo Skovhus – baryton, Dorothea Röschmann – soprán, Ildegrando D0˜Arcangelo – baryton, Anna Netrebko – soprán, Christine Schäffer – soprán, Marie McLaughlin – soprán, Franz-Josef Selig – bas, Wiener Philharmoniker, Nikolaus Harnoncourt. Režie: Claus Guth, Brian Large. Text: A, N, F. Titulky: I, A, N, F, Š, čínsky. Nahráno: live, 22. – 26. 7. 2006, Haus für Mozart, Salzburg. Vydáno: 2006. TT: 107:05, 94:44. Obraz. formát: NTSC colour 16:9. Zvuk. formát: PCM stereo DTS 5.1. 2 DVD Deutsche Grammophon 0734245 (Universal Music).

Figarova svatba na loňském Salcburském festivalu byla v rámci kompletního nastudování a uvedení všech 22 Mozartových oper mimořádnou inscenací. Je jasné, že divák v nově rekonstruovaném a dostavěném Domě pro Mozarta (Haus für Mozart) vnímal primárně dokonalost a nuance hudebního nastudování a že divák u obrazovky, sledující záznam na DVD, ocení na prvním místě spíše vizuální stránku a asi až pak zvuk. To, co se dalo už v sále na místě vycítit, kamery v detailu tedy potvrzují – jde o moderní, jiný, ale zcela přesvědčivý výklad. Režijní vklad Clause Gutha je výrazný a jedinečný, s neotřelými situacemi a peripetiemi a s promyšleným stylizovaným aranžmá. V jeho pojetí nejde o „bláznivý den“, o rokokovou komedii, ale o zachycení napětí a hledání, o bolestně existenciální propletenec mezilidských, především erotických vztahů. Skoro celá opera se odehrává na širokém schodišti mezi dvěma patry šlechtického paláce. Hraje se na pomezí realismu a choreografie. Je tu nejistý a nervózní hrabě, úžasně zahraný i zazpívaný Bo Skovhusem, mrštný a vokálně hbitý Figaro v podání Ildegranda D0˜Arcangela, je tu Christine Schäfer jako drobný, civilní a nestylizovaný Cherubín, Dorothea Röschmann jako nezvykle mladá a neupjatá hraběnka. A je tu hvězdná Anna Netrebko se svým zajímavým temným hlasem, v roli Zuzanky přirozená do posledního pohledu a hnutí tváře. Režisér si přidal živého amorka, jakéhosi hybatele dějem, manipulátora postav, občas jen pozorovatele, ale tato licence nevzbuzuje téměř žádné výhrady. Protagonisté snímku hrají a zpívají ve stylové jednotě, v dokonalém propojení hudby a slova, nic není přibližné. Na Mozartově hudbě vyniká v tomto pojetí její druhá stránka, ta dramatičtější, vážnější. Nikolaus Harnoncourt to podtrhuje mnohdy velmi pomalými, skutečně výrazně pomalými tempy. Vídeňští filharmonikové ovšem hrají nádherně plasticky, navíc s jasným odkazem k poučené interpretaci využívající dobové nástroje. Recenzovaný titul je součástí kolekce salcburských záznamů všech 22 oper. Ambicióznosti a historickému významu projektu odpovídá jeho pěkné grafické a bohaté dokumentační vybavení. Snímek moderního projektu může stát jakoby proti některému tradičnějšímu a lidovějšímu výkladu, ale ve skutečnosti tomu tak není: inscenace má takovou uměleckou sílu, že není pouhou kuriózní alternativou pro znalce; s klidným svědomím lze DVD plně doporučit, a to jako referenční počin i jako zprostředkování velkého zážitku.

Body: 6 z 6 – tip Harmonie

Sdílet článek: