pondělí, 30. prosinec 2002

Wolfgang Amadeus Mozart: Le Nozze di Figaro

Napsal(a) 

booklet booklet
Recenzovaný snímek přináší záznam operního představení z divadla Châtelet v Paříži z roku 1993, který původně vyšel na videokazetě o rok později. Tento záznam se liší od nahrávky Figarovy svatby dostupné na CD, která byla naopak pořízena v Londýnské Queen Elizabeth Hall rovněž v roce 1993. Rozdíly mezi oběma nahrávkami (pomineme-li pochopitelně chybějící obrazovou složku u CD) se pohybují v kategorii alternativních záběrů při nahrávání, pojetí a nastudování zůstává stejné. Pokud odbočím, tak je opravdu velká škoda, že neexistuje videozáznam všech Mozartových oper pod taktovkou pana Gardinera (existuje pouze video u Cosi fan tutte a Kouzelné flétny , zatím není dostupné na DVD). Je totiž na co se dívat a hlavně co poslouchat.

Gardiner se pro své představení opřel o osvědčený cast z ostatních nahrávek svého mozartovského operního cyklu - Rodney Gilfry (hrabě Almaviva), Alison Hagley (Zuzanka), Hillevi Martinpelto (hraběnka), Pamela Helen Stephen (Cherubín), Carlos Feller (Bartolo), Susan McCulloch (Marcellina), Francis Egerton (Basilio). Z Monteverdiho sboru dostali sólovou příležitost Julian Clarkson (Antonio) a Constanze Backes (Barbarina). Všichni zpívají tak, jak bychom od nich očekávali pod Gardinerovým vedením, což nemusí všem posluchačům vyhovovat. A abychom nezapomněli na hlavní postavu: Figaro v podání Bryna Terfela rovněž nepotřebuje obšírnějšího komentáře - nemá totiž chybu. A co je pro operu důležité: z hlediska hereckých výkonů se neubráníte pocitu, že jsou vlastně všichni vynikající herci, kteří "shodou okolností" umí i výborně zpívat (režie Olivier Mille ). Například herecká (a samozřejmě hudební) propracovanost a živost recitativů je do té míry fascinující, že by mohly tvořit jádro hypotetického CD highlights z opery místo obvyklých árií a ansámblů. Navíc je celá inscenace prodchnuta humorem, a to i v čistě hudební rovině (například falešně zpívající Cherubín v úvodu Voi che sapete ). Jinak Gardinerův orchestr hraje s neuvěřitelným nasazením a totéž lze říci o zpěvu početně minimalizovaného Monteverdiho sboru . Zato jevištní výprava inscenace je spíše skromná a prostá. Z technického hlediska není vše dokonalé (poněkud rozmazaný obraz) a občas se ve hře orchestru nebo zpěvu vloudí drobná chybička, ale to jsou nepodstatné marginálie.

Důležité je, že celá nahrávka omračuje elektrizující rozpustilostí a šarmem. Není studiově dokonalá, ale právě proto nesmírně lidská. A pak že v audiovizuální konzervě nemůže být zakódován život.

Vydavatel: Video Archiv Produktion / Universal Music

Stopáž: 169

Nahráli: English Baroque Soloists, Monteverdi Choir, John Eliot Gardiner

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.