neděle, 7. červenec 2002

Wolfgang Amadeus Mozart: Kouzelná flétna K 620 - předehra, Figarova svatba K 492 - předehra, Divertimento B dur K 270, Divertimento F dur K

Napsal(a) 

booklet booklet
Praxe upravování hudebních děl jde hluboko do minulosti. Bylo to běžné a obecně dobře přijímáno v Bachově, Mozartově i v Dvořákově době. Bohužel 20. století ve své umanutosti na autograf vykázalo v klasické hudbě aranžéry na okraj vážného umění a zapomnělo na staletou tradici a na to, že hudba má být také zábavou. Pravda, ne každá úprava přináší novou kvalitu. Když jsem slyšel úpravu Vivaldiho Čtvero ročních dob pro japonské tradiční nástroje, byla to pouhá legrace a milý happening. Naproti tomu nový projekt souboru Afflatus Quintet s úpravami Mozartových skladeb nabízí novou kvalitu. Musím však předeslat, že velkou zásluhu na tom má technická virtuozita a tónové schopnosti jednotlivých členů, potažmo jejich dokonalá souhra. Nepředpokládám, že by interpreti měli nějaké výčitky svědomí, že nehrají vybraná díla v původním znění. Ani je mít nemusejí, neboť dobová praxe přímo vyžadovala hrát hudbu v takovém obsazení, které bylo právě po ruce. (Byla to v tomto směru určitě idylická doba - bez televize, rádia, počítačů a mobilů.) Jednoznačně novou kvalitu dal soubor Andante F dur a dvěma Fantaziím f moll , jež Mozart napsal na sklonku života (asi z finančních důvodů, možná v dostavníku nebo v hospodě) pro hrací hodiny - tehdy velmi oblíbené automatické hudební nástroje. To, co je v původní verzi bráno jako legrační kuriozita, zní najednou ve skvělém provedení pětice českých muzikantů jako svébytná a překvapivě umělecky závažná hudba. Ambivaletní pocit jsem měl z poslechu obou operních předeher. Kouzelná flétna dopadla lépe a nechyběl mi zde jako u Figarovy svatby zvuk plnohodnotného klasického orchestru. Nicméně nepochybuji o tom, že v leckterém salónu na konci 18. století zněly slavné melodie "Figarky" v podobném obsazení. Naproti tomu úpravy obou divertiment by se mohly hrát běžně právě v takovéto úpravě. Ovšem za předpokladu, že se sejde tak výborná pětice jakou je Afflatus Quintet.

Na závěr jen malou poznámku k bookletu. Vím, že pro výtvarníky a grafická studia je dnes stále těžší přijít s něčím skutečně originálním. Prostě kompaktních desek v průběhu více než dvaceti let už vyšlo tolik, že je těžké vymyslet originální řešení. Soubor nafocený shora bohužel ve světě skutečně není žádnou novinkou. Nakloněné skladatelovo M je docela dobrý nápad, ale vzhledem k tomu, že stejný "fígl" je na coveru desky Alessandra Rolly (viz recenze na této straně), tak se pointa vytrácí. Nebo že by tím výtvarnice Jana Götzová-Stránská chtěla naznačit, že Mozart a Rolla byli současníky?

Vydavatel: Supraphon

Stopáž: 61:15

Nahráli: Afflatus Quintet (Roman Novotný - flétna, Jana Brožková - hoboj, Vojtěch Nýdl - klarinet, Radek Baborák - lesní roh, Ondřej Roskovec - fagot)

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.