pátek, 12. červen 2009

Wolfgang Amadeus Mozart - Klavírní koncerty č. 12 A dur KV 414, č. 13 C dur KV 415, č. 26 D dur KV 537, Fantazie d moll KV 397, Sonáta a moll KV 310, Rondo a moll KV 511, Fantazie c moll KV 475, Sonáta c moll KV 457, Adagio h moll KV 540

Napsal(a) 

Wolfgang Amadeus Mozart - Klavírní koncerty č. 12 A dur KV 414, č. 13 C dur KV 415, č. 26 D dur KV 537, Fantazie d moll KV 397, Sonáta a moll KV 310, Rondo a moll KV 511, Fantazie c moll KV 475, Sonáta c moll KV 457, Adagio h moll KV 540 Wolfgang Amadeus Mozart - Klavírní koncerty č. 12 A dur KV 414, č. 13 C dur KV 415, č. 26 D dur KV 537, Fantazie d moll KV 397, Sonáta a moll KV 310, Rondo a moll KV 511, Fantazie c moll KV 475, Sonáta c moll KV 457, Adagio h moll KV 540

Oliver Schnyder – klavír, Camerata Bern, Erich Höbarth. Produkce: Andreas Werner, Louis Dupras. Text: A, N, F. Nahráno: 2/2008, Radio Studio – Studio 1, Curych. Vydáno: 2008. TT: 76:20, 70:50. DDD. 2 CD RCA Red Seal 88697 32317 2 (Sony BMG).

Pod názvem Mozart – Kontrasty si lze představit leccos. V tomto případě se jedná o kontrast mezi Mozartovými klavírními koncerty v durových tóninách a sólovými klavírními skladbami v mollových tóninách. Rozsáhlý, beletristiky pojatý průvodní text Davida Schwarba o funkci durových a mollových tónin v Mozartově díle přináší řadu zajímavých názorů i podnětů k zamyšlení. Bohužel se tu nedočteme, proč jsou dur-mollové kontrasty demonstrovány právě na těchto skladbách a ne na jiných, proč jsou z Mozartových 23 durových klavírních koncertů vybrány právě 12., 13. a 26., proč proti nim nejsou postaveny do kontrastu místo sólových skladeb Mozartovy klavírní koncerty mollové, či naopak – proč k mollovým Mozartovým sólovým skladbám nevybral pianista místo durových klavírních koncertů durové skladby pro sólový klavír. Malé překvapení nás navíc čeká i u orchestrálního doprovodu klavírních koncertů. Neuslyšíme je totiž v „zažité“ verzi s dechy a tympány, ale v Mozartem autorizovaném zpracování pro samotné smyčce. Povrchní koncepce projektu byla zjevně vytvořená ad hoc, aby zdůvodnila vydání dvou poněkud nesourodých CD v jedné krabičce. Nahrávka sama si však bezpochyby zaslouží naši pozornost. Mladý švýcarský pianista Oliver Schnyder hraje Mozarta nesmírně kultivovaně, s noblesní „klasickou“ senzitivností, s okouzlující barevností a obdivuhodnou plasticitou, což oceníme především na disku s mollovými sólovými skladbami. V klavírních koncertech vystupuje se Schnyderem renomovaný švýcarský soubor Camerata Bern , vedený od prvních houslí Erichem Höbarthem . Orchestr hraje opravdu výborně, s neuvěřitelnou jiskrou a s tak „mozartovsky“ zářivými barvami, že málem ani nepostrádáme chybějící dechy. Svítivosti orchestrální bohužel neodpovídá zvuk klavíru, který na tomto disku působí dojmem, jako by pianista po celou dobu stál na levém pedálu. A tak ať hraje Schnyder jakkoli dobře, s vtipem, fantazií a se skvělým rytmickým odpichem ve finálních větách, barevnější zvuk z nástroje bohužel nedostane. Je to škoda, ale zjevně to není vina pianisty – na disku se sólovými skladbami mu zní klavír velice hezky.

Body: 4 z 6

Věroslav Němec

Hudební editor a redaktor, klavírista (bývalý), pedagog (bývalý), muzikolog, hudební publicista. V letech 1975 – 2000 pracoval v hudebním nakladatelství Supraphon (1989–91 šéfredaktor, 1998–99 ředitel, 1999–2000 místopředseda představenstva). Od roku 2000 je šéfredaktorem hudebního nakladatelství Amos Editio, které v roce 2012 získalo pod jeho vedením prestižní Cenu České hudební rady. Jako pianista vystupoval v klavírním duu se svou manželkou Jitkou. S časopisem Harmonie spolupracuje od roku 1999. Ve svých textech, jichž vyšlo v Harmonii přes 500, se věnuje především klavírní interpretaci.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.