středa, 23. červen 2004

Wolfgang Amadeus Mozart: Klavírní koncerty č. 11 F dur KV 413, č. 22 Es dur KV 482

Napsal(a) 

booklet booklet
Zatímco Klavírní koncert č. 11 F dur reprezentuje v Mozartově tvorbě spíš komorní oblast tohoto oboru, Klavírní koncert č. 22 Es dur má výrazně symfonické ražení - a to jak svou poměrně rozlehlou formou a barvitou instrumentací, tak i pevnějším včleněním klavíru do hudebního toku. Také myšlenkově představují tyto koncerty dva odlišné světy. Oddechový a pohodový ráz Koncertu F dur je patrný už v první větě, která je svou podstatou menuet. A jako "menuet" je označena i věta finální. Larghetto rámované těmito dvěma menuety patří k nejpůvabnějším Mozartovým volným větám vůbec. Jeho pravým opakem je mollová volná věta Koncertu Es dur, jež svým elegickým až potemnělým tónem evokuje atmosféru téměř romantickou. Matthias Kirschnereit prokázal už v předchozích mozartovských snímcích, že je výborným pianistou s mimořádně kultivovaným projevem. Vše v jeho hře působí decentně a uměřeně. Přestože má vynikající techniku, je zřejmé, že se nejlépe cítí v lyrických a poetických polohách. Oceníme proto zvláště jeho přednes volné věty Koncertu Es dur, ale kupodivu i věty finální, již hraje Kirschnereit v tempu zřetelně pomalejším, než bývá zvykem, navíc překvapivě křehkým a něžným úhozem, který jí propůjčuje zvláštní zasněný výraz. Kirschnereitovy lyrizující sklony jsou patrné i v jeho vlastní kadenci v první větě tohoto koncertu, do níž zakomponoval pozoruhodně rozsáhlou meditativní plochu. Vzhledem k těmto rysům Kirschnereitovy interpretace působí velmi překvapivě poměrně rychlé tempo Larghetta Koncertu F dur. Jeho líbeznou melodii doprovázejí albertiovské basy, které Kirschnereit neméně překvapivě hraje nonlegatovým úhozem. Věta se tak ve výrazu posouvá trochu nečekaným směrem: místo "snění" slyšíme spíš serenádu doprovázenou brnkáním na kytaru. Stejně jako hra Matthiase Kirschnereita je i hra Bamberských symfoniků velmi kultivovaná a decentní, vše zní tak, jak má, nic nepřečnívá, nic zbytečně nemizí, orchestrální barvy jsou příjemně zaoblené a spolu se zvukem klavíru působí, jako by pocházely z jediného zdroje.

Vydavatel: Arte Nova / BMG

Stopáž: 57:56

Nahráli: Matthias Kirschnereit - klavír, Bamberger Symphoniker, Frank Beermann

Body: 4 z 6

Věroslav Němec

Hudební editor a redaktor, klavírista (bývalý), pedagog (bývalý), muzikolog, hudební publicista. V letech 1975 – 2000 pracoval v hudebním nakladatelství Supraphon (1989–91 šéfredaktor, 1998–99 ředitel, 1999–2000 místopředseda představenstva). Od roku 2000 je šéfredaktorem hudebního nakladatelství Amos Editio, které v roce 2012 získalo pod jeho vedením prestižní Cenu České hudební rady. Jako pianista vystupoval v klavírním duu se svou manželkou Jitkou. S časopisem Harmonie spolupracuje od roku 1999. Ve svých textech, jichž vyšlo v Harmonii přes 500, se věnuje především klavírní interpretaci.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.