čtvrtek, 18. červenec 2002

Wolfgang Amadeus Mozart: Idomeneo, re di Creta K 366

Napsal(a) 

booklet booklet
Je paradoxem hudebních dějin, že Mozartův Idomeneus (1781) je jediným dílem žánru opera seria, který je poměrně často provozován, přestože tento typ opery naleptává, narušuje a nahlodává. Nestačí mu reformní snahy Ä la Gluck, ale rozkládá žánr zevnitř - košatostí instrumentace, rozměrnými prokomponovanými recitativy, velkými sborovými scénami, sólovými ansámblovými scénami typu tragického kvartetu ve 3. jednání. Také mollově laděná a disonancemi ozvláštněná předehra by před Mozartem nebyla možná. Ostatně by to nikdo ani nedokázal. Syžet je na základě starověké krétské báje celkem prostý. Klasická milostná zápletka, kdy dvě ženy (Ilia, Elektra) milují stejného muže (Idamantes), zdánlivé nepochopení, zprvu vlastně odcizení otce (Idomeneus) a syna (Idamantes), všeobecný strach a odpor vůči projevům hněvu boha Poseidona, závěrečné usmíření a oslava zvěstující lepší zítřky - takovouto kostru najdeme i v jiných operách seria. Nikoliv však tak geniální hudbu. O to, aby její kvality byly vyjádřeny co nejlépe, se postaral Sir Charles Mackerras , u kterého je hodno obdivu, že i v pokročilém věku se nebojí a má chuť realizovat fyzicky a koncepčně náročné projekty. Když pozorně pročtete obsazení, zjistíte, že nahrávka je dost britská. Vlastně v tomto smyslu hlavním "cizorodým" prvkem je sopranistka Barbara Frittoli v roli věčně rozhněvané Elektry, dcery krále Agamemnona a sestry vraždícího Oresta. Právě na jejím příkladu lze dokumentovat slabiny projektu. Jestliže zářící hvězdou projektu je tenorista Ian Bostridge jako Idomeneo a úspěšně mu kráčejí v patách sopranistka Lorraine Hunt Liberson a stále výborný tenorista Anthony Rolfe-Johnson , zklamáním je vedle nevýrazné Lisy Milne (Ilia) právě Frittoli. Má sice mimořádně krásnou barvu hlasu, velmi znělý volumen, ale její vibráto není jenom nestylové, ale je nepěkné a pro Mozarta podle mě nevhodné. Jako celek je však nahrávka živá, má řadu kladů a nádherných míst, která si budete určitě často pouštět.

Vydavatel: EMI Classics / EMI Czech Republic

Stopáž: 78:32+ 68:37+55:06

Nahráli: Ian Bostridge, Lorraine Hunt Lieberson, Lisa Milne, Barbara Frittoli, Anthony Rolfe Johnson, Paul Charles Clarke, John Relya, Dunedin Consort, Edinburgh Festival Chorus, Scottish Chamber Orchestra, Sir Charles Mackerras

Body: 4 z 6

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.