neděle, 6. duben 2003

Wolfgang Amadeus Mozart: Houslový koncert č. 3 G dur K216, Adagio a fuga c moll K546, Symfonie č. 41 C dur "Jupiter" K551

Napsal(a) 

Projekt Itzhaka Perlmana ve dvojroli houslisty a dirigenta má dvě kvalitativně dost rozdílné roviny. I když jeho podání sólového partu Houslového koncertu G dur není mým šálkem kávy a dovedl bych vyjmenovat hned několik houslistů a houslistek, jejichž Mozart je mi stylově mnohem bližší, musím objektivně uznat, že jej hraje skvěle, s nadhledem dlouholetého světového matadora. Perlman - dirigent mě však dost zklamal. (Připomínám, že se jedná o falešný live záznam, to jest sestřih z generální zkoušky a tří koncertů.) Dokonce mě napadlo, možná nepříhodně a neuctivě, že měl snad masochistickou radost z hnětení tak špičkového orchestru. Berlínští filharmonikové jako praví profesionálové se mu podřídili a udělali přesně to, co chtěl. Velmi eufemisticky řečeno - jdou z toho rozpaky. Hutnost a určitá specifická tvrdost probleskuje už v koncertu, naplno se však vyjevila v Adagiu a fuze a Symofonii "Jupiter" . Zdá se mi, že Perlman jako dirigent zcela záměrně opustil platformu respektování stylových zákonů. V jeho rukách se z velkoorchestrálního aparátu stává místy přímo buldozer. Snad tím chtěl postihnout formanovsky temnou atmosféru a hrozivost posledního skladatelova období, každopádně mnoho detailů partitur vzalo za své. Zdá se mi, že brázda Perlmana-dirigenta nebude rozhodně v dějinách tak hluboká jako brázda Perlmana-houslisty.

Vydavatel: EMI Classics / EMI Czech Republic

Stopáž: 68:39

Nahráli: Itzhak Perlman - housle, dirigování, Berliner Philharmoniker

Body: 3 z 6

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.