pátek, 6. březen 2009

Wolfgang Amadeus Mozart: Houslové koncerty 1 - 5, Sinfonia concertante Es dur K. 364 (320d)

Napsal(a) 

Wolfgang Amadeus Mozart: Houslové koncerty 1 - 5, Sinfonia concertante Es dur K. 364 (320d) Wolfgang Amadeus Mozart: Houslové koncerty 1 - 5, Sinfonia concertante Es dur K. 364 (320d)

Giuliano Carmignola – housle, Danusha Waskiewicz – viola, Orchestra Mozart, Claudio Abbado. Produkce: Marita Prohmann. Text: A, N, F. Nahráno: 11/2007, Salone Bolognini, Bologna. Vydáno: 2008. TT: 57:36, 71:45. DDD. 2 CD Archiv Produktion 477 7371 (Universal Music).

V červnu kulturní svět oslavil pětasedmdesáté narozeniny pravděpodobně nejuznávanějšího dirigenta současnosti – Claudia Abbada . Od roku 2004, kdy převzal Orchestra Mozart , se táhne do minulosti k roku 1960, kdy triumfálně debutoval v La Scale, dlouhá kariéra plná úspěchů v kariéře a radosti i strasti v osobním životě. La Scala byla pro něj osudovým divadlem. Byl zde hudebním ředitelem od roku 1968 do roku 1986 a kromě tradičního repertoáru prosazoval v tehdy konzervativním prostředí dramaturgické novinky. Jenom co sil musel vydat, aby přiměl operní orchestr hrát koncerty... V roce 1965 se poprvé objevil před Vídeňskou filharmonií, a to hned na Salcburském festivalu. Dalším operním domem, který byl šťastný, že jej angažoval na post ředitele, byla v letech 1986 až 1991 Vídeňská státní opera. Ještě více soudobé hudby pak uváděl coby dirigent Londýnského symfonického orchestru a hlavní hostující dirigent Chicagského symfonického orchestru v 80. letech. V roce 1989 dosáhl na sen všech dirigentů – stal se šéfem Berlínské filharmonie. Byl jím až do roku 2002, kdy dlouholeté pracovní vypětí a boj se zákeřnou rakovinou žaludku ho vedly k rezignaci. Jeho pojetí hudby, interpretace a vedení orchestru bylo výrazně jiné než u jeho předchůdce Herberta von Karajana. Berlín jej miloval a Abbado byl šťastný, že mohl dělat hudbu své-ho srdce – Mahlera, Schumanna, Brahmse, Schönberga, Berga a další... a také Mozarta. Svůj niterný, hluboce osobní a přitom nadčasový postoj k Mozartovi pak prohlubuje po roce 2004 s Orchestra Mozart. V červnu vyšel komplet houslových koncertů se Sinfonií concertante Es dur s jedním z nejpozoruhodnějších současných interpretů baroka a klasicismu – houslistou Giulianem Carmignolou , jehož předchozí nahrávky barokní hudby, zvláště pak Vivaldiho, se staly referenčními. Sešli se zde dva hraví, otevření, dokonce bych řekl vyvolení interpreti a Mozart zde zní jako znovuzrozená hudba. Nahrávku považuji za nejzajímavější provedení koncertů posledních let a svým způsobem předčí i dva roky starý komplet Anne-Sophie Mutter.

Abbado se rád celý život obklopoval mladými lidmi. Inspiroval se jimi a předával jim své zkušenosti. V roce 1978 založil Orchestr mladých Evropské unie, o tři roky později Evropský komorní orchestr, v roce 1986 Gustav Mahler Jugendorchester. V roce 1998 iniciuje vznik festivalu Wien Modern. Často diriguje skvělý mladý orchestr Simona Bolívara z Venezuely. Také v Orchestra Mozart, který si nepleťte s kvalitativně jiným The Mozart Orchestra z Norska, je hodně mladých tváří. Ovšem členy jsou i velké hvězdy. Dvě z nich jsou sólisté zmíněného souboru koncertantních děl pro housle. Giuliano Carmignola je koncertním mistrem s velkou mírou svobody a vedoucí skupiny viol je výborná Danusha Waskiewicz , která hraje v Koncertantní symfonii Es dur.

Zajímavé na nahrávce nejsou jen tónové kvality všech zúčastněných, ale všechny vrstvy interpretace – detailní frázování, agogika, dynamika, souhra, zdobení a variování sólového partu i kadence (většina je od Franka Gulliho, Sinfonia concertante samozřejmě obsahuje skladatelovy kadence). Přestože dvojdílný komplet není levný, tak pro hledače hudebních krás jsou to dobře investované peníze.

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.