Nahrávka labelu Arte Nova představuje Orchestr salcburského Mozartea s jeho současným šéfdirigentem Soudantem jako partnery, kteří jsou obeznámeni se stylovou interpretací klasicistní hudby a s tímto ji také provozují. Nakonec u orchestru ze Salcburku se automaticky počítá s tím, že má hudbu svého rodáka v krvi. Nahrávka to jen potvrzuje. Dirigentovo pojetí především zdůrazňuje „sluníčkovskou“ nevinnost a líbeznost. Osobně trochu postrádám zejména v Symfonii Es dur více kontrastů a dramatické vyhraněnosti, ale to jsou jen drobnosti dané osobním vkusem. Ve srovnání s níže recenzovanou supraphonskou nahrávkou hrají Rakušané svého Mozarta poněkud odměřeněji a věcněji. Dirigentovu pojetí výrazně dopomohla zvuková režie, zachycený zvuk z velkého sálu salcburského Mozartea je příkladně lehký a průzračný. Člověku se ani nechce věřit, že hraje na dobové nástroje nespecializovaný orchestr. Ve výsledku bych této interpretaci dal přednost před nedávno recenzovaným snímkem Mozartových pozdních symfonií s Rogerem Norringtonem (HARMONIE 10/2002).
Na supraphonském CD se setkáváme s „tradiční slovanskou“ interpretací Mozarta v podání Pražského komorního orchestru s Liborem Hlaváčkem . Přes zemitější, sytý tón smyčců a dechů se dirigentovi podařilo odstínit jednotlivé party a dosáhnout výborné srozumitelnosti a průzračnosti. V Haffnerově serenádě hraje sólový part Josef Suk svým charakteristickým krásným, legatově zpěvným, místy snad příliš rozvibrovaným projevem, tak jak jej známe z jiných nahrávek Supraphonu z 60. a 70. let. Jako bonus je připojeno roztomilé Divertimento pro poněkud netradiční obsazení – dvě flétny, dvě trubky a tympány. Vítanou změnou je návrat k uvádění technických parametrů remasteringu v bookletu, avšak zde se vloudila drobná faktografická chybička. Důležité je, že původní zvuková režie „vyrobila“ vzdušný a plastický zvukový obraz, i když z čistě technického hlediska je zejména u Divertimenta už slyšet věk nahrávky.
Jakkoli je celkové srovnání obou nahrávek je obtížné, dal bych přednost současné nahrávce ze Salcburku, i když je to velmi subjektivní záležitost. Bude bezesporu zajímavé sledovat, jaký si následující generace interpretů a posluchačů vytvoří obraz interpretace a jak se bude zpětně dívat na dnešní preferovaný způsob interpretace. Doufejme, že to nebude se stejně zdviženým prstem, jako se dnešní ortodoxní zastánci dobové interpretace dívají na některé půl století staré záznamy.
Vydavatel: Supraphon; Arte Nova / BMG
Stopáž: 63:39; 53:44
Nahráli: Josef Suk, Pražský komorní orchestr, Harmonie českých filharmoniků, Libor Hlaváček / Mozarteum Orchester Salzburg, Hubert Soudant
Body: 4 z 6
