neděle, 29. březen 2009

Wolfgang Amadeus Mozart: Der Schauspieldirektor, Bastien und Bastienne

Napsal(a) 

Alfred Kleinheinz – mluvená role, Radu Cojocariu – bas, Bernhard Brechtold – tenor, Evmorfia Metaxaki – soprán, Aleksandra Zamojska – soprán, Salzburger Marieonettentheater, Junge Philharmonie Salzburg, Elisabeth Fuchs. Režie: Thomas Reichert. Text: A, N, F, titulky A, N, F, Š. Nahráno: live, 6/2006, Marionettentheater, Salcburk. Vydáno: 2006. TT: 109:00. Obraz. formát: NTSC/Colour/16:9. Zvuk. formát: PCM Stereo DTS 5.1. 1 DVD Deutsche Grammophon 073 4244 (Universal Music).

V rámci kompletního uvedení Mozartových oper během Salcburského festivalu v roce Mozartova výročí 2006 zazněly (a byly nahrány na DVD) v neobvyklé podobě jeho dva singspiely – Bastien a Bastienka dvanáctiletého skladatele a Divadelní ředitel , kterého Mozart napsal jako třicetiletý na objednávku císaře Josefa II. pro slavnostní produkci soutěže mezi italskou operou a německým singspielem. Oba tituly byly na festivalu dějově propojeny do celku jednoho večera bez přestávky v provedení, které kombinovalo „živé“ zpěváky, herce a hráče orchestru s loutkami v provedení Salcburského loutkového divadla. (Loutkové uvádění Bastiena je dnes ve světě běžné.) Thomas Reichert , režisér a scénograf, pro tento účel notně upravil mluvené texty, zejména u Divadelního ředitele. Inscenace začíná předehrou k Divadelnímu řediteli a pak už impresário Frank (Alfred Kleinheinz ), zde muž v šedivém pracovním plášti a brýlemi na šňůrce kolem krku, s pomocí svého asistenta Buffa (Radu Cojocariu ) otevírá casting na obsazení rolí v chystaném nastudování Bastiena a Bastienky. Na jeviště se dostaví desítka adeptů – dřevěných, zhruba 30 cm vysokých článkových marionet ovládaných shora nitěmi. Mají sice pohyblivé všechny základní „lidské“ klouby, obličeje jsou však docela anonymní, protože jim chybějí oči, ústa, nos, uši, nemají ani oblečení vyjma pořadového čísla na hrudi jako závodníci. Po dlouhou dobu castingu zůstávají němí. Frank z hlediště loutky komanduje a panovačně rozkazuje, aby předvedly tu chůzi, pak poklek, sehrály etudu milostného vyznání k židli, uklonily se... Vodičům se daří odlišovat a vyjadřovat strohý pochod, klackovité potácení se, ležérní či ladnou chůzi i trému jednotlivých uchazečů. Až teprve když dojde na předzpívání, propůjčí loutkám své hlasy zpěváci – a zazní první dvě zpěvní čísla Divadelního ředitele s ariettou Madame Herz a rondem Mademoiselle Silberklang v mladistvém, nikoli však brilantně oslnivém podání světlého sopránu Aleksandry Zamojské a temnějšího Evmorfii Metaxaki . Frank s vydatnou pomocí Buffa, který si vyhrazuje roli Colase v Bastienovi, si konečně vybere – na Bastienku si ovšem nechává adeptky dvě, ty, které zpívaly ony árie. Divadelní krejčí berou míry na kostýmy a scénograf instaluje výpravu pro Bastiena a Bastienku: před zadním prospektem malovaných hor je složena kupa balíků se senem zatavená v novodobých bílých plastových obalech, osvětlená neónovými pouličními lampami. Loutky Bastiena a Bastienky v kostýmech ťapají po jevišti, sólisté zpívají z orchestřiště, pouze Buff alias Colas nemá loutkového alternanta a sedá si na jeviště mezi loutky. Zhruba uprostřed se představitelky Bastienky vymění. Frank je spokojen, zbývá už jen vyřešit, která z adeptek bude zpí-vat „áčkovou“ premiéru. A opět naváže Divadelní ředitel s tercettem, v němž se dámy snaží uklidnit Bastien alias Vogelsang (Bernhard Berchold ). Kus končí vaudevillovým kvartetem s Buffem, až se znesváření umělci po hádce o honorářích shodnou, že spory urovnají, vždyť uznání zaslouží všichni. Nápad propojit oba singspiely je dozajista jeden z možných. Pokus o ironizaci velkých castingů, zde nikoli na velký vážný příběh o lásce, ale úsměvnou hru na ni, vyzněl při zdlouhavých a nepříliš vtipných textech sepsaných pro Franka a Buffa těžkopádně a celých prvních třicet minut se zoufale vleče. Frank připomínal spíše dělníka než impresária. Ani divadelní publikum se během představení zaznamenávaného na DVD příliš nesměje. Loutky zbavené tváře mohou navozovat při castingu jisté asociace s bezduchou realitou takových akcí, avšak ve chvíli, kdy mají vizualizovat zpěv, emoce jím vyvolávané a ztráta výrazu loutky jdou proti sobě. Standardní inscenační výklad Bastiena nevysvětlil ani neospravedlnil použití novodobých zemědělských atributů na scéně. A protože hudební provedení Junge Philarmonie Salzburg pod taktovkou Elisabeth Fuchsové ztratilo po předehře k Divadelnímu řediteli svěžest a švih a mladí sólisté zpívají s vervou, nikoli však excelentně, vyznívá na DVD věrohodně zaznamenaná inscenace rozvlekle, nudně a suchopárně. Český divák je příliš „rozmazlený“ tvořivými a nápaditými produkcemi našich špičkových alternativních divadel, ať už zmíním hradecký Drak, libereckou Ypsilonku či plzeňskou Alfu. Závěry: v oboru loutkového/alternativního divadla máme být vskutku na co hrdí. Mozart byl vskutku geniální a unese ledacos.

Body: 2 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.