booklet
Druhý díl
Furtwänglerových válečných nahrávek obsahuje díla 19. a 20. století. Ozdobou kompletu jsou tentokrát sólisté, zejména
Edwin Fischer v Brahmsově klavírním koncertu. Je to velký vpravdě aristokratický Brahms, dokonale svrchovaný, ve kterém zároveň najdeme mnoho jemných detailů a výrazových odstínění - jak v sólovém partu, tak v orchestru. I tady se interpretům daří docílit zvláštní organické jednoty, kdy si takřka za každou frází můžeme představovat velmi konkrétní stav lidské duše. Nad tímto snímkem by nikoho nenapadlo hledat v Brahmsovi něco vykonstruovaného.
Walter Gieseking v Schumannově koncertu má tu a tam mírné technické problémy - ale ani tady nenarušují celkový dojem. Jeho pojetí se zcela oddává romantické citovosti a snivosti. Maďarský violoncellista
Tibor de Machula , který během války působil u Berlínských filharmoniků naopak volí o něco střídmější pojetí, je tedy tak trochu protihráčem Furtwänglerova přístupu. Oběma je ale společný obdivuhodný smysl pro detail. Mezi symfoniemi Antona Bruckera je
Pátá symfonie dílem nejkomplikovanějším a obtížně uchopitelným. Sám autor jí považoval za "mistrovské dílo kontrapunktu". Monumentální čtvrtá věta (která je ještě o něco delší než věta první) je koncipovaná jako velkolepý souhrn všech různorodých motivů vět předchozích (Je koncipována v sonátové formě a na několika místech se objevuje fuga). Z tohoto kompletu historických nahrávek je to dílo, ke kterému se nejhůř proniká a technická kvalita tu opravdu někdy zabraňuje vnímat dílo v celistvosti. Nahrávka místy ztrácí napětí a potřebnou prokreslenost. Jsou zde pasáže naprosto úžasné, ale i takové, které si můžeme jen domýšlet. Pro Furtwänglerovo pojetí je však charakteristické, že nikdy neupřednostňuje monumentalitu před niterností a racionalistickou složku před výrazovou. U interpretací děl Richarda Strausse stojí za pozornost, že ke každému z nich přistupuje velmi individuálně a vždy osobitě.
Dona Juana záměrně rozdělí a rozkouskuje na jednotlivé epizody, ve kterých se zcela zastaví čas. Je to jedinečný hudební zážitek, ale hlavně geniální vystižení donjuanství.
Enšpígl je zde lyričtější, jemnější a "baladičtější", než bývá obvyklé. Že
Sinfonia domestica není zrovna vrcholem Straussovy tvorby, je obecně známo. Ale i v ní dirigent objeví okamžiky, nad kterými se tají dech a chce-li někdo proniknout do této partitury co nejhlouběji, tuto nahrávku nelze pominout. Furtwänglerův Ravel bývá výstižně označován jako hyperimpresionistický - ukazuje ale, že mu úplně nechyběl smysl pro díla jiné kulturní tradice, i když je hrál poměrně málo. Sibeliovo rané sílo, symfonická báseň
En Saga - atmosférou připomene
Druhou symfonii a
Houslový koncert - je zde dílem subtilním a velmi komorním. Tolik skutečně jen telegrafický souhrn pozoruhodných hudebních kreací, které sice velmi ovlivnila atmosféra války, které ale obstojí, i když se na to nebudeme ohlížet.
Vydavatel: Deutsche Grammophon / Universal Music
Stopáž: 52:20 + 47:22 + 67:42 + 59:47 + 51:55
Nahráli: Walter Gieseking - klavír, Edwin Fischer - klavír, Tibor de Machula - violoncello, Berliner Philharmoniker, Wilhelm Furtwängler
Body: 5 z 6
