pondělí, 10. říjen 2005

Waltz - Ecstasy and mysticism

Napsal(a) 

Waltz: Ecstasy and mysticism Waltz: Ecstasy and mysticism
Concerto Köln, Werner Erhardt; Sarband, Vladimir Ivanoff. Produkce: Marita Prohmann. Text: A, N, F. Nahráno: 10/2004, Paterskirche Kempen. Vydáno: 2005. TT: 63:34. DDD. 1 CD Archiv Production 477 5420 (Universal Music).

Co spojuje Mozartovy Německé tance , Beethovena, Johanna Strausse a tureckou hudbu? Tuto otázku si položila produkce předkládaného snímku v době, kdy se diskutuje, zda se má stát Turecko členem Evropské unie, co je to vlastně Evropa, zda její kultura skutečně tvořila a tvoří jednoznačně charakterizovatelný celek či zda byla a je schopna připustit a absorbovat jiné elementy. Tato otázka je dnes stavěna rovněž opačně (je možné, aby onen "druhý" svět akceptoval evropsko-americkou civilizaci?), bohužel s nejkrutějšími důsledky. Je tedy vůbec pokojné soužití a vzájemné respektování odlišných kulturních světů možné? Hudba to dokázala vždycky a tento snímek chce ukázat, že naše světy přece jen tak vzdálené nejsou. Že se k tomu ovšem pouze stačí opřít o třídobé metrum politikům těžko vysvětlíme. Dějiny samozřejmě vytvářejí řadu paradoxů: když se Vídeň nejvíce obávala tureckých nájezdů, byla janičářská hudba největším módním hitem a "turecké" elementy dokonce inspirovaly stavitele klavírů k zabudování patřičných pedálů pro doprovodné efekty, nemluvě o námětech oper a podobně. Inspirátor projektu a aranžér deseti z uvedených snímků Vladimir Ivanoff je přesvědčen o oboustranném propojení. Tak jako byla "turecká" hudba oblíbená v Evropě, stejně tak se obliba ländleru a Straussových valčíků promítla do umělé tvorby tureckých skladatelů. To mají doložit například písně Yine bir gül-nihâl (Ještě jednou mladá růže ) či Bülbül-i hos nev â (Krásně zpívá slavíček ), které napsal Hamamîzâd Ismail Dede Efendih (1778-1846), nebo instrumentální skladba Son pesrev , jejímž autorem je Zeki Mehmed Aa (1776-1846). V sousedství podobných skladeb jsou již zmíněné Mozartovy Německé tance, Pešťský valčík a Tři Osmánci Josefa Lannera, Beethovenovy Německé tance , Valčík Řetězového mostu Johanna Strausse otce. Otázka, jak dalece je hudba různých kultur "kompatibilní", je otázka estetická, historická i antropologická, v každém případě dráždivá a vyvolávající i vážná zamyšlení.

Vydavatel: Archiv Production/Universal Music

Stopáž: 63:34

Nahráli: Concerto Köln, Werner Erhardt; Sarband, Vladimir Ivanoff

Body: 4 z 6

Vlasta Reittererová

Narozena 9. ledna 1947 v Praze (roz. Pellantová, provdaná Hrušková, Benetková). Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě KU a současně tehdejší Lidovou konzervatoř (herectví a pantomima). Prošla několika amatérskými divadelními soubory, v letech 1968–1970 byla členkou baletního souboru Krušnohorského divadla v Teplicích, po narození dcery se vrátila do Prahy a do roku 1976 působila v komparzu Divadla E. F. Buriana, kde byla 1970–1972 zaměstnána jako uklízečka. V letech 1972–83 (s několikaletým přerušením mateřskou dovolenou) referentka v tuzemském koncertním oddělení agentury Pragokoncert. Roku 1987 nastoupila na Filozofickou fakultu do dnešního Ústavu hudební vědy jako knihovnice, kde se vrátila k vystudovanému oboru a roku 1988 získala doktorát. Na FF UK zůstala do odchodu do důchodu 2002. Několik let také vyučovala historický seminář na pražské konzervatoři a působila jako externí pedagog na Masarykově univerzitě v Brně. V posledních letech se mj. věnuje překladatelství. Životní heslo? S Janem Nerudou říká: „Vším jsem byl rád.“

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.