Virginia Eskin – klavír, Stephanie Chase – housle. Produkce: Susan Napodano DelGiorno. Text: A. Nahráno: 7/2007, The Performing Arts Center, New York. Vydáno: 2008. TT: 64:31. DDD. 1 CD Koch Records KIC-CD-7742.
Vítězslava Kaprálová (1915 – 1940) patřila donedávna ke skladatelkám, o nichž se zdálo, že jsou odsouzeny k zapomnění. Její hudba zněla jen sporadicky a znalosti o jejím životě se v naší hudební veřejnosti omezily na dva fakty: že zemřela velmi mladá a že ji pojil důvěrný vztah k Bohuslavu Martinů. Na tom, že je dnes vnímána jako jedna z nejpozoruhodnějších osobností české kultury první půli 20. století, má nedocenitelnou zásluhu kanadská The Kapralova Society. Za deset let své existence iniciovala tato společnost nespočet zajímavých projektů, jež přibližují hudební veřejnosti tvůrčí odkaz Vítězslavy Kaprálové. K nejvýznamnějším patří profilová CD s díly skladatelky. Po pozoruhodných nahrávkách Studia Matouš (1998) a Supraphonu (2003) se v květnu letošního roku objevilo na trhu další profilové CD Vítězslavy Kaprálové, tentokrát od amerického vydavatelství Koch Records. Nabízí reprezentativní průřez klavírní tvorbou Kaprálové a souborné provedení jejích skladeb pro housle a klavír (přičemž u většiny děl se jedná o „first recording“). Už ve svém prvním opusu z dob konzervatorních studií, Pěti skladbách pro klavír , překvapí Kaprálová neuvěřitelnou vyzrálostí své hudební dikce, závěrečný Smuteční pochod je dokonce jednou z nejpůsobivějších skladeb celého CD vůbec. Také Sonata Appassionata op. 6 je studentskou prací. Velkolepá dvouvětá skladba zaujme množstvím originálních nápadů i obdivuhodně zvládnutou formou. V impresionisticky laděných Dubnových preludiích op. 13 cítíme vliv Novákův a Janáčkův, v nápaditých Variacích na zvonkohru kostela St-Etienne du Mont op. 16 z roku 1938 zaznamenáme drobné, leč nepřeslechnutelné názvuky připomínající Bohuslava Martinů. Zatímco klavírní tvorbě se Kaprálová věnovala velmi intenzívně, pro housle napsala pouhé tři skladby. Legenda a Burleska op. 3 vznikly ještě na brněnské konzervatoři, Elegie z roku 1939 patří naopak k jejím posledním kompozicím vůbec. Interpretace se ujaly renomované americké umělkyně – pianistka Virginia Eskin a houslistka Stephanie Chase . Obě nejenže jsou vybavené vynikající technikou, ale především dokázaly ve své hře s naprosto neomylným citem přetlumočit to, co je pro tvorbu Vítězslavy Kaprálové zvlášť charakteristické: velká tvůrčí fantazie se tu pojí s mimořádnou senzitivností a jemná zvuková barevnost s naprosto přehlednou a racionální stavbou. Věřím, že toto CD nejenže potěší obdivovatele díla Vítězslavy Kaprálové, ale že jí i získá další příznivce.
Body: 5 z 6
