pondělí, 7. září 2009

Vincenzo Bellini: La sonnambula

Napsal(a) 

Vincenzo Bellini: La sonnambula Vincenzo Bellini: La sonnambula

Natalie Dessay – soprán, Carlo Colombara – bas, Frencesco Meli – tenor, Sara Mingardo – alt, Jaël Azzaretti – soprán, Orchestre et Choeurs de l‘Opéra de Lyon, dirigent Evelino Pidò, sbormistři Alan Woobridge, Stefano Rabaglia. Produkce: Daniel Zalay. Text: A, N, F. Nahráno: listopad 2006, Opéra National de Lyon. Vydáno: 2007. TT: 77:53, 52:33. DDD. 2 CD EMI Records/Virgin Classics 00946 3951 – 3826 (EMI).

Náměsíčnictví, vizionářství, živé sny, šílenství a podobné stavy patřily v romantické opeře k nezbytným rekvizitám. Využívaly se k vystupňování komických zápletek i jako spoušteč tragédií. V Belliniho Náměsíčné už už hrozí, že k tragédii dojde, ale nakonec se vše v dobré obrátí (pokud si ovšem neděláme starosti s tím, jak se bude vyvíjet společný život Elvina se somnambulní Aminou dál). Bellinimu poskytlo libreto Felice Romaniho prostor k rozvinutí jeho bohaté melodické invence. Hranice mezi snem a skutečností, vesnickým a šlechtickým milieu, inkognito hraběte Rodolfa, záhadně se zjevující strašidlo, o jehož život se nakonec všichni bojí, opětovaná i neopětovaná láska, žárlivost, intriky, lži a odhalení pravdy, to všechno tehdy působilo na diváka podobně jako na nás současné konstruované příběhy televizních melodramat. Logiku v takových příbězích bezpodmínečně nehledáme. Belliniho Náměsíčná patří ke skvostům belcanta, titulní role vyžaduje křehkou éterickou bytost zjevem a s technickou jistotou hlasového projevu. Natalie Dessay se po odmlce, způsobené hlasovou krizí, úspěšně vrátila na scénu, podle svých vlastních slov dostatečně poučena výstrahou, kterou jí organismus udělil. Lze si jen přát, aby jí současná forma, kterou nedávno (naživo) prokázala například v Donizettiho Dceři pluku ve vídeňské Státní opeře, vydržela. Studiová nahrávka Náměsíčné je pořízena týmem Opéra National de Lyon a také představitelé dalších rolí jsou v opeře tohoto stylu na svém místě. V bookletu jsou jen jejich fotografie, zaslouží si zmínit blíže: basista Carlo Colombara (Rodolfo), laureát několika soutěží, debutoval ve Scale jako Procida ve Verdiho Síle osudu a je dnes vyhledáván především pro verdiovský repertoár. Oborem osmadvacetiletého Francesca Meliho (Elvino) je především Mozart a italské belcanto. Altistka Sara Mingardo si udělala jméno jako interpretka barokní opery (Monteverdi, Händel), zároveň však také v opeře dvacátého století (Britten). Brilantní soprán (jak se o ní píše například v kritikách na Donizettiho Favoritku) Jaël Azzaretti lze obdivovat v roli Lisy. Pod taktovkou Evelina Pidò hraje a zpívá orchestr a sbor Lyonské opery . Milovníci belcanta si přijdou na své.

Body: 5 z 6

Vlasta Reittererová

Narozena 9. ledna 1947 v Praze (roz. Pellantová, provdaná Hrušková, Benetková). Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě KU a současně tehdejší Lidovou konzervatoř (herectví a pantomima). Prošla několika amatérskými divadelními soubory, v letech 1968–1970 byla členkou baletního souboru Krušnohorského divadla v Teplicích, po narození dcery se vrátila do Prahy a do roku 1976 působila v komparzu Divadla E. F. Buriana, kde byla 1970–1972 zaměstnána jako uklízečka. V letech 1972–83 (s několikaletým přerušením mateřskou dovolenou) referentka v tuzemském koncertním oddělení agentury Pragokoncert. Roku 1987 nastoupila na Filozofickou fakultu do dnešního Ústavu hudební vědy jako knihovnice, kde se vrátila k vystudovanému oboru a roku 1988 získala doktorát. Na FF UK zůstala do odchodu do důchodu 2002. Několik let také vyučovala historický seminář na pražské konzervatoři a působila jako externí pedagog na Masarykově univerzitě v Brně. V posledních letech se mj. věnuje překladatelství. Životní heslo? S Janem Nerudou říká: „Vším jsem byl rád.“

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.