středa, 31. březen 2010

Vincenzo Bellini - La sonnambula, La Somnambula

Napsal(a) 

Vincenzo Bellini - La sonnambula, La Somnambula Vincenzo Bellini - La sonnambula, La Somnambula

Cecilia Bartoli – soprán, Juan Diego Flórez – tenor, Ildebrando D‘Arcangelo – baryton, Gemma Bertagnolli, Liliana Nikiteanu, Peter Kálmán, Javier Camarena, Chorus of the Opernhaus Zürich, Orchestra La Scintilla, Alessandro De Marchi. Produkce: Bogdan Roščič. Text: A, N, F, I. Nahráno: June-July 2007, September 2008, Evangelisch-reformierte Kirchgemeinde Zürich-Oberstrass. Vydáno: 2008. TT: 59:10, 75:01. DDD. 2 CD Decca 478 1087 (Universal Music).

H

Mariella Devia – soprán, Luca Canonici – tenor, Alessandro Verducci – baryton, Elisabett Battaglia, Laura Musella, Giuseppe Riva, Vittorio Gattozzi, Coro Citta di Como, Orchestra Sinfonica di Piacenza, dirigent Marcello Viotti. Podukce: Alessandro Nava a Danilo Prefumo. Text: A, N, I, Nahráno: 1988, Vydáno: 2008. TT: 71:51, 60:30 DDD. 2 CD Nuova Era Internazionale 232475 (Bohemia Music Service).

Nová nahrávka Belliniho Náměsíčné svým způsobem navazuje na projekt Cecilie Bartoli věnovaný pěvecké hvězdě devatenáctého století Marii Malibran. Jak zdůrazňuje průvodní text, Bartoli natolik zaujala skutečnost, že za Belliniho života byly nejúspěšnějšími představitelkami role Aminy mezzosopranistky Giuditta Pasta a Maria Malibran, že se rozhodla jít v jejich stopách. Záměrem tedy bylo – jak dále vyplývá z informací v bookletu – přinést posluchači zvukový obraz věrnější Belliniho představám, bez později přidaných vysokých tónů a bez přílišného zdůraznění vokální exhibice. Proto byl přizván i soubor La Scintilla , složený z členů orchestru Curyšské opery, který se zabývá hrou na dobové nástroje. Umělecké kariéry Pasty i Malibran se ovšem odvíjely před nástupem zvukového záznamu, Aminu pak zpívala i řada sopranistek. Ostatně i Pasta bývá někdy označována za soprán, zřejmě to byl hlas velikého rozsahu, byť vycházející z nižší polohy. O zvyklostech v hudbě a pěveckém umění v devatenáctém století by se jistě dalo dlouze debatovat. Jiná věc je samotný hudební účinek. A ten není při poslechu nahrávky až tak bezprostřední, jak by člověk od takového projektu očekával.

Bartoli je samozřejmě svérázný originál, který mnoha partům vtiskl svou pečeť. V interpretaci Aminy se snaží zdůraznit vážnější, niternější, zdrženlivější polohu. Dokonce se drží zpátky s některými svými pěveckými „extremismy“ až manýrami a vykresluje jímavý, melodický obrázek prosté dívky. Toto pojetí nepostrádá kouzlo, jenomže celkově vzato tu chybí podstatná věc: zvuk. Bartoli prostě nemůže ze svého malého, úzkého hlasu vytěžit dostatek výrazu čistě vokálními prostředky. Hudbu, která stojí na prahu romantismu, tím v lecčems ochuzuje. Jestliže nahrávka měla jít „proti proudu“, pak není zcela jasné, proč byl do role Elvina obsazen Juan Diego Flórez , když právě jeho zpěv je symbolem lesklé virtuozity a vysokých tónů. Jeho tenor se lépe pojí se sopránem Natalie Dessay, jak ostatně dokázal loňský přenos z Metropolitní opery, ale s Bartoli netvoří ideálně sladěný pár. Představitelé dalších rolí, především Ildebrando D‘Arcangelo , zpívají dobře, i když nijak zvláštní dojem nezanechají. Dobře hraje i orchestr, který vede Alessandro De Marchi , ale přestože používá staré nástroje, očekávaný zážitek z barevného oživení a prosvícení není takový, jaký by člověk očekával. Takže i když snímek dosáhne na čtyři hvězdičky, u takovéhoto projektu je to málo.

Nabízí se zajímavé srovnání s méně známou nahrávkou Náměsíčné, a to proto, že vyšla na labelu Nuova Era shodou okolností přibližně v téže době jako snímek firmy Decca. Je to vlastně znovu vydaný živý záznam představení z roku 1988 z Teatro Sociale di Como, v němž Aminu zpívala přední italská sopranistka Mariella Devia . Tady najednou slyšíme vznosný, plný a zářivý soprán, legatovou kulturu a celkovou rovnováhu výrazu a tónové estetiky. Závěrečné Ah! Non giunge uman pensiero skutečně navozuje pocit jásavé radosti, kterou hlas Bartoli nedokáže v tomto případě vyjádřit. A třebaže tenorista Luca Canonici nepatří mezi tenorové hvězdy, tak jeho hlas zní ve spojení se sopránem Devii atraktivněji a barevněji než Flórez s Bartoli. Také hra orchestru působí živěji a bezprostředněji, což může souviset nejen s prací dirigenta Marcella Viottiho , ale i s nahrávací technikou. Booklet je ovšemže lépe vybaven u produktu firmy Decca.

Body: 4 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.