pondělí, 1. březen 2010

Vincenzo Belini - I Capuleti e I Montecchi

Napsal(a) 

Vincenzo Belini - I Capuleti e I Montecchi Vincenzo Belini - I Capuleti e I Montecchi

Anna Netrebko – soprán, Elina Garanča – mezzosoprán, Joseph Calleja – tenor, Robert Gleadow, Wiener Singakademie, Wiener Symphoniker, dirigent Fabio Luisi. Produkce: Christopher Alder. Text: A, N, F. Nahráno: live, duben 2008, Wiener Konzerthaus. Vydáno: 2009. TT: 76:10, 51:26. DDD. 2 CD Deutsche Grammophon 477 8031 (Universal Music).

V rámci daného stylu je Belliniho opera Kapuleti a Montekové, komponovaná už roku 1830, dokonalá svou kombinací lyriky a dramatismu, belcantové krásy a emocionální pravdivosti klíčových árií a scén. Nahrávka, která vznikla v souvislosti s koncertním uvedením díla ve vídeňském Konzerthausu, má plnou psychologickou i dějovou přesvědčivost, orchestrální brilanci a nejlepší možné současné obsazení hlavních rolí Romea a Julie –Elinou GarančouAnnou Netrebko, dvěma mladými kolegyněmi z bývalého Sovětského svazu, o nichž tisk s oblibou zálibně píše nejen na základě jejich nádherných hlasů, ale také jako o dvou nejkrásnějších ženách ve světové opeře či dokonce jako „supermodelkách současné opery“. Elina Garanča dohání Annu Netrebko v renomé a popularitě velmi rychle a je jen logické, že vydavatelská firma ráda sáhla po možnosti, jak obě umělkyně dát dohromady v jednom projektu, a to i za cenu, že jejich hlasy nejsou na první poslech zrovna tak kontrastní, jak by se pro obsazení mužské a ženské role zdálo být při možnosti pouhého sluchového vjemu praktické. Hladký a mimořádně lahodný mezzosoprán Eliny Garanči není příliš tmavý, o to snadněji dosahuje světlých sopránových výšek. Detailní poslech však přesto víc než uspokojuje – pěvkyně dokázala totiž vložit díky dramatickému talentu i díky dynamickým možnostem hlasu do svého projevu mnoho „mužského“ odhodlání a vzdoru a jak jen je to možné, charakterizovat postavu tak, že si snadno lze za zpěvem představit i to, jak by děj mohl vypadat na jevišti. Oproti tomu Anna Netrebko se svým zajímavým tmavším sopránem, schopným jasných a plných vysokých tónů, hlasem vyzkoušeným již na skvělých dramatických kreacích typu Lucie z Lammermooru, zdůrazňuje ve veskrze lyrické roli melancholii a bolest, v nichž je nesmírně uvěřitelná. Duet v prvním dějství, stejně jako dvojzpěv ve finále, jsou až neuvěřitelně krásně sladěny a výrazově ve vzrušení i beznaději propojeny. Tenorista pěkného zrajícího světlého hlasu Joseph Calleja , stejně jako další sólisté, na sebe nestrhává pozornost, ale spoluvytváří kompaktní dojem, podpořený zkušeným operním dirigentem Fabiem Luisim a jeho zdařile budovanou dynamikou i přirozenými tempy, sahajícími od přesné svižnosti po jímavost. Moderní pojetí díla, které samozřejmě nedosahuje pucciniovské srdceryvnosti, ale které přesto díky špičkovým pěveckým výkonům a stylovému doprovodu nenechá posluchače chladným. Obal dvojalba využívá kostýmovanou fotografii blonďatého Romea s vážným pohledem a tmavovlasé Julie s posmutnělým výrazem. O to větším „fórem“ je momentka z fotografování použitá uvnitř ve stejné velikosti na obalu bukletu – rozesmátá, civilní. Dává se tu najevo, že jde přece jen o nahrávací projekt, nikoli o plnou iluzi divadla. Ale nevadí to. – K porovnání jsou následující počiny: 1975 – Janet Baker a Beverly Sills, 1984 – Agnes Baltsa a Edita Gruberová, 1997 – Vesselina Kasarova a Eva Mei, 2000 – Jennifer Larmore a Hei-Kyung Hong.

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Petr Veber

Novinář, hudební a operní kritik, autor textů o hudbě a hudebnících, absolvent hudební vědy na Karlově univerzitě. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 byl pak deset let v Českém rozhlase vedoucím hudební redakce stanice Vltava. Je jedním z průvodců vysíláním stanice D dur. Spolupracovníkem Harmonie se stal hned v počátcích existence časopisu. Přispíval a přispívá také do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života. Nejenže za ní rád cestuje, ale také ji ještě stále rád poslouchá.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.