neděle, 10. duben 2011

Viktor Kalabis - Smyčcové kvartety 1 - 7

Napsal(a) 

Viktor Kalabis - Smyčcové kvartety 1 - 7 Viktor Kalabis - Smyčcové kvartety 1 - 7

Kocianovo kvarteto, Zemlinského kvarteto. Produkce: Jaroslav Rybář, Jiří Gemrot. Text: Č, A, N, F. Nahráno: červen a červenec 2009, Praha. Vydáno: 2010. TT: 58:58, 63:16. DDD. 2 CD Praga Digitals PRD 250 262 (distribuce Classic).

Souborné vydání sedmi kvartetů Viktora Kalabise je připomínkou díla před čtyřmi lety zesnulého skladatele. Všechny kvartety s výjimkou prvního, v němž jediném je obsažena taneční věta (alla polka) jsou třívěté, všechny mají – utajený či pouze naznačený – programní podtext. Druhý kvartet je věnován památce Kalabisova otce, pátý památce Marca Chagalla, šestý památce Bohuslava Martinů. Čtvrtý kvartet „Ad honorem J. S. B.“ vychází ze známého bachovského kryptogramu a skrývá se za ním také Shakespearův Sonet č. 66, který by ovšem v době vzniku díla (1983 – 1984) působil jako provokace. Skladatelé mají výhodu v mnohovýznamovosti a pojmové nedešifrovatelnosti zvolených hudebních prostředků (jež se ovšem stane nevýhodou v okamžiku, kdy má být s hudbou kvůli jakémusi „vyššímu zájmu“ manipulováno). Jak uvádí skladatelova manželka Zuzana Růžičková v bookletu, Shakespeare jako druhý přiznaný zdroj inspirace vedle Bacha zůstal, místo odbojného sonetu o „panáčkujícím umění“ a „blbcích, kážících geniům“ však skladatel uvedl Hamletův monolog. Východiskem Kalabisovy kvartetní tvorby byli podle jeho vlastních slov Beethoven a Bartók, cítím však také vliv či vzor Šostakoviče, neboť i v něm je podobný zlom mezi tím, co vyjádřit chtěl, a co směl a mohl, jakýsi všudypřítomný truchlivý stín i pod něhou a potlačený vzdor pod klidnou hladinou. První kvartet čekal na své veřejné uvedení šedesát let (poprvé jej provedlo Kocianovo kvarteto na Pražském jaru 2009). Mezi vznikem prvního (1949) a posledního kvartetu (1993) leží půl století, jsou tedy svým způsobem obrazem celého tvůrčího vývoje a součástí biografie skladatele. První tři kvartety hraje Kocianovo kvarteto , další čtyři Zemlinského kvarteto a pro interpretaci není třeba hledat bůhvíjaké přívlastky: poctivý přístup, pochopení pro styl autora, skvělé technické provedení.

Body: 5 z 6

Vlasta Reittererová

Narozena 9. ledna 1947 v Praze (roz. Pellantová, provdaná Hrušková, Benetková). Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě KU a současně tehdejší Lidovou konzervatoř (herectví a pantomima). Prošla několika amatérskými divadelními soubory, v letech 1968–1970 byla členkou baletního souboru Krušnohorského divadla v Teplicích, po narození dcery se vrátila do Prahy a do roku 1976 působila v komparzu Divadla E. F. Buriana, kde byla 1970–1972 zaměstnána jako uklízečka. V letech 1972–83 (s několikaletým přerušením mateřskou dovolenou) referentka v tuzemském koncertním oddělení agentury Pragokoncert. Roku 1987 nastoupila na Filozofickou fakultu do dnešního Ústavu hudební vědy jako knihovnice, kde se vrátila k vystudovanému oboru a roku 1988 získala doktorát. Na FF UK zůstala do odchodu do důchodu 2002. Několik let také vyučovala historický seminář na pražské konzervatoři a působila jako externí pedagog na Masarykově univerzitě v Brně. V posledních letech se mj. věnuje překladatelství. Životní heslo? S Janem Nerudou říká: „Vším jsem byl rád.“

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.