Vienna Art Orchestra – Third Dream

Juraj Bartoš – trubka, Harry Sokal – saxofony, flétna, Joris Roelofs – klarinet, alt sax, Corin Curschellas – zpěv, Aneel Soomary – trubka, Thomas Fisher – lesní roh, Dominik Stöger – trombon, Thomas Frey – flétna, Vasile Marian – hoboj, Hubert Kerschbaumer – klarinet, Matthias Kronsteiner – fagot, Joanna Lewis, Ivana Pristasova – housle, Andrew Jezek – viola, Michael Williams – violoncello, Johanna Gröbner – piano, Flip Philipp – vibrafon, perkuse, Ernst Weissensteiner – kontrabas, Ingrid Oberkanins – perkuse, Mathias Rűegg – dirigent. Nahráno: Schloss Elmau, Německo, 17. 5. 2009. Vydáno 2009. TT: 65:59. 1 CD Extraplatte EX998-2.

Říká se, že změna je život. K tomuto rozhodnutí pravděpodobně dospěl po více než třiceti letech činnosti Vienna Art Orchestra jeho duchovní otec, skladatel, aranžér a dirigent Matthias Rűegg , když svůj jazzový orchestr od základů přestavěl na komorní orchestr. V nejnovějším projektu, připraveném pro rok 2009, z původního jazzového souboru zůstali pouze sólisté Bartoš, Sokal a Roelofs. Zbývající hráče nástrojů jazzového big bandu, to jest trubek, trombonů a saxofonů nahradil Rűegg klasicky vzdělanými hudebníky. V ansámblu se tak objevují po jednom žesťové a dřevěné dechové nástroje a smyčcový kvartet. Rytmiku tvoří také klasičtí hráči na piano, kontrabas a vibrafon. Bicí soupravu nahradily perkuse. Proč taková zásadní změna? Protože velkou proměnou prošla i samotná Rűeggova hudba. Od jazzových kompozic s prvky vážné hudby se jeho tvorba přehoupla k opačnému pólu. Hudba CD Third Dream je nepřesně nazývaná hudbou vážnou s prvky jazzu. Vzniká zde hudební fúze, která na svoji kategorizační nálepku teprve čeká. Je to však nový žánr stále častěji uváděný na současných koncertních pódiích. Ne náhodou název alba Third Dream (třetí sen) evokuje název Third Stream (třetí proud), protože k tomuto hudebnímu hnutí má Rűeggova hudba nejblíže.

Disk nabízí dvanáct částí, ve kterých je maximálně využito virtuozity všech hráčů souboru i sólistů. Ve většině z nich jsou vždy dominantní dva sólisté – jeden jazzový a druhý klasický. Zatímco klasičtí sólisté mají své virtuózní party vypsány, jazzmani dostávají prostor pro uplatnění svého improvizačního umu. Slovenský trumpetista Juraj Bartoš , evropský Wynton Marsalis, je známý svojí schopností interpretovat na mistrovské úrovni jak hudbu klasickou, tak i jazz různých stylových období. To byl s největší pravděpodobností důvod, proč Rűeggova volba padla právě na něj. Své party hraje s nevídanou bravurou: se samozřejmostí přechází z klasické interpretace do dokonale vystavěných jazzových improvizací. Jeho sordinovaná trubka v páté části jakoby posluchače vrátila do doby spolupráce Milese Davise s Gilem Evansem na španělských črtách (Sketches of Spain ). I zde posluchač slyší instrumentační vlivy De Fally a Ravela. Saxofonista Harry Sokal , který ve VAO působí od samého počátku, je výrazný jazzový element se strhujícími sóly hranými především na soprán saxofon. Trio jazzových sólistů doplňuje francouzský klarinetista Joris Roelofs . Jeho sólo na klarinet ve druhé části, kde se nad rumbovým doprovodem rytmiky střídá s houslemi, patří k výrazným momentům snímku.

Ve třech žánrově rozdílných písních dostává příležitost alt zpěvačky Corin Curschellas . V Minutes of dreams na text E. A. Poea se melodie jejího hlasu proplétá se sólovým lesním rohem v moderní písni napsané jazykem současné vážné hudby. Druhá píseň na text Garcíi Lorcy v sobě nese prvky španělské hudby. Adieux, lost century na text Alfreda de Musseta je stylizovaný jazzový šanson, ve kterém ženský hlas doplňuje rovnocenný hlas sólové flétny.

Rűegg dokázal vytvořit hudbu plnou rozdílných nálad a barev například neobvyklým využitím steel drums coby orchestrálního nástroje. V jednotlivých částech se střídají velká dramata s melancholií, napětí s uvolněním. Jeho hudba má výrazné melodické i harmonické nápady, které nikdy nesklouznou k banalitě. Vytváří nový hudební svět, odkazující k jazzovým velikánům jako jsou Ellington, Mingus nebo Evans, ale i výrazným autorům vážné hudby Mahlerovi, Ravelovi nebo Debussymu. Ukazuje se, že Rűegg je stejně dobrý skladatel hudby „vážné“ jako jazzové.

Body: 5 z 6

Sdílet článek: