úterý, 20. srpen 2002

Verve Unmixed / Verve Remixed

Napsal(a) 

booklet booklet
A je to tady! Konečně má i jazzový posluchač předem (dis)kvalifikovaný životní láskou k velkolepé jazzové historii (a v tomto případě zpívajícím dámám) šanci vyslovit slovo "remix" se vzrušením. Jen prosím kvalitativně neporovnávat s "unmixed" originály! To se většinou rovná vraždě remixu tepajícího v jiných časových proporcích a dobových dimenzích. Chystáte letní párty o mnoha lidech? Verve - remixed se vám hodí. Hosté se budou jistě zajímat: Co to tu k sakru hraje? To neznám!

Pravda - acidjazzoví US3 se úspěšně vrtali v katalogu Blue Note a vkládali do svých opusů kousky slavných jazzových alb už skoro před dekádou, jenže teprve nyní mají i konzervativnější jazzové povahy regulérní možnost nahlédnout do studiových laboratoří dnešních DJ-ů a producentů a poslechnout si milované písně v milovaných interpretacích ze zlatého jazzového archivu Verve i s jejich odrazy v soudobém, elektronicky pokřiveném zrcadle a říkat si přinejmenším: Nu, je to zajímavé, i když pro mě to už není... Že může takováhle záležitost přivést ke starému jazzu naopak ty nejmladší, rytmy vůkol jinak bagrované uši, o tom není žádná pochybnost. Nápad Verve, značky, která se jinak řadí k těm konzervativnějším, požádat světové DJ-e o remixaci vokálů Elly Fitzgerald, Niny Simone, Dinah Washington nebo Billie Holiday sám o sobě není nijak originální, jenže jej od Verve přímo asi nikdo nečekal, takže tu svou roli hraje i překvapení. Co je podstatné - kvalitní výsledek činí tento projekt výjimečným a vlastně - ať už padne někomu do noty, či nikoliv - ho deleguje na zatím jen bůh ví jak nosnou, ale určitě čerstvě olistěnou větvičku ve špičce stromu jazzového vývoje, jejíž znalost patří přinejmenším ke vzdělání. Snad i staromilci mohou mít v tomto případě dost rozumu, aby takovéto delikatesky chápali jako zábavnou hru a nikoliv jako nutné zlo současnosti.

Tak například přece jen zažloutlá a smyčci utahaná Summertime zpívaná tak majestátně Sarah Waughan v roce 1957 dýchá novým, jiným životem, byť elektronicky, tedy povrchově. Tzv. downtempový remix, pod nímž je podepsáno UFO (což by mnohé vysvětlovalo) je více než dvakrát delší oproti originálu, ze "skladby" byla rozstříhána a zrytmizována místy i vtipná tepavá "plocha". Zkratka UFO patří United Future Organization - DJskému triu, jehož členové - Japonci DJ Tadashi Yabe a Toshio Matsuura a Francouz Raphael Sebaq jsou osvědčení pionýři acid-jazzu a dnes ozdoby tokijské klubové hudebně taneční scény. Kdo nezná vokál stále žijící legendy Niny Simone , myslel by si například při remixu Feeling Good , pěkně dobarveném nasamplovanými perkusemi, že jde o nějakou současnou snědou soulovou mladici. Dinah Washinton se ocitla v rukách mixérů Rea & Christian , což je slavné manchesterské producentské duo, které spolupracuje se soudobými špičkami populární hudby Lamb, Mobym nebo Eagle Eye Cherrym. Vídeňský DJ Richard Dorfmeister se pustil s mladým madridským duem Madrid de los Austrias do nahrávky Willieho Boba , Carmen McRae skončila v rukách britské garážové superstar MJ Colea (doporučuji jako pilotní kousek). Dokonce i Ella Fitzgerald nebo Shirley Horn dostaly na desce Verve - remixed zbrusu nový futuristický ohoz od německé skupiny De-phazz a DJe Marka de Clive-Lowea , který má ze všech zde prezentovaných Djů k jazzu i jazzovým hudebníkům nejbližší vztah. Do Astrud Gilberto se pustila washingtonská dvojka Thievery Corporation a za nejsvatokrádežnější lze zcela jistě považovat remix silného protirasistického songu Strange Fruit o někdejším hrůzném řádění kukluxklanu na americkém Jihu v podání Billie Holiday , která ho zpívávala se slzami v očích a nekonečně mrazivým výrazem. Kdo jiný by si něco podobného troufl, než soudobý král elektronické dekadence a deprese Tricky ?

Dvojici samostatných alb (která by stejně tak mohla, jak bývá zvykem, tvořit dvojcédé) Verve Remixed a Verve Unmixed produkovali Dahlia Ambach Caplin a Jason Olaine, jež posluchačům na obalu vzkazují, že "spojení jazzu a soudobé taneční scény bylo vždy silné a přirozené. Od svých počátků měl jazz lidi k tanci a v současnosti bezpočet tanečních parketů vibruje hlasy Niny Simone a Billie Holiday, vznášejícími se nad neúprosnými beaty." Dále se producenti zaklínají rytmickým poselstvím někdejšího krále amerických pochodů Johna Philipa Sousy, podle nějž je jazz spíše hudba pro nohy, než pro mozek. Mezi remixéry, které produkční duo oslovilo je spousta špičkových soudobých Djů, takže celkový dvanáctiskladbový vzorek skýtá jazzové komunitě dosti reprezentativní snímek toho, jak lze v taneční hudbě s jazzem nakládat na úrovni. Docela zajímavě.

Mimochodem i Richard Rodgers, oslavovaný v tomto čísle HARMONIE, je tu zastoupen písní Wait Till You See Her v podání Elly Fitzgerald. Jak by asi tento plodný autor původních a nádherných melodií, zrozený ve zlaté tvůrčí éře, kroutil hlavou...

Vydavatel: Verve

Body: 4 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.